Značnou pružnost názorů na nadcházející stěžejní jednání o evropské ústavě
předváděl ve středu v Bruselu český premiér Vladimír Špidla. V rozhovorech
s novináři odmítl definovat přesné české záměry s tím, že vyjednávací
pozice se bude vyvíjet podle průběhu summitu. Česko má podle něj veliký
zájem na úspěšném výsledku a bude se o něj snažit; pokud by nenastal, bude
to prohra, nikoli však tragédie. "Je větší pravděpodobnost, že dohoda
bude uzavřena, než že by nebyla. A když uzavřena nebude, bude se jednat
dále. Evropa má dlouhé dějiny a prodloužení nějakého jednání ještě není
krizí," řekl skupině novinářů. Uznal ovšem, že takové vyústění by
vyvolalo "vážnou situaci", a popřel, že by Praha dávala přednost
pokračování podle niceské smlouvy. Ústava připravená Konventem znamená
jednoznačně "pozitivní posun".
Na rozdíl od řady zemí, které jasně stanovily "červené čáry", za
které nehodlají jít, udržuje Česko ve Špidlově podání mlhavou nejasnost.
Premiér bruselským médiím ani nepopsal mandát, na kterém se vláda v neděli
večer dohodla; řekl, že chce být konstruktivní a prosazovat politickou
vůli ke kompromisům "V okamžiku, kdy jdete do jednání se zřetelně
vyjádřenou strategií, jste mnohem slabší," vyložil s tím, že nehodlá
předem vyhlašovat žádné limity. Několikrát zasadil nadcházející zkoušku do
historického kontextu. "Není tak důležité, zda se udělá velký nebo
malý krok. Hlavní je, zda se koncepce (evropské integrace) upevní nebo
oslabí."
Nepříznivě reagoval Špidla na hrozby Německa, Francie, Belgie a dalších
zakládajících členů EU, že pokud se nepovede dohoda v pětadvaceti, unie se
rozloží a integračně naladěné země vytvoří "pevné jádro", které
bude pokračovat. Takový vývoj není podle něj v ničím zájmu.
"Neexistuje žádný evropský stát, včetně Německa, který by mohl
ovlivňovat řešení globálních problémů," podotkl. "Proto jsme
toho názoru, že integrace má pokračovat. Intenzivní sázka na
dvourychlostní Evropu není podle mě v zájmu žádné evropské země." Na
okraj poznamenal, že Česko je už tak jako tak "tisíc let jádrem
Evropy".
Také v projevu k belgickému Královskému institutu mezinárodních vztahů
Špidla označil za "překonanou" myšlenku Evropské unie "a la
carte", z níž by si každý vybíral, co by chtěl. Usoudil, že i v
rozšířené EU se může naprostá většina zemí podílet na všech aktivitách.
"Měli bychom se snažit zachovat maximální úroveň evropské soudržnosti
a v budoucnosti ji ještě zvyšovat."
V rozhovoru s českými novináři však vyjádřil pochopení pro úzkost a
frustraci zakládajících členů EU, kteří se takto vyjadřují. "Ty
státy, které mají za sebou 50 let Evropy, ji prožívají jako vysokou
hodnotu a mají samozřejmě obavy, že by mohlo dojít k nějaké její destrukci
nebo oslabení." Tyto obavy jsou do značné míry přirozené a je třeba
je chápat. "Uvědomme si, že země, které souhlasily s rozšířením,
prožívají zásadní změnu. Vyšly ze stabilizovaného systému, který jim roky
přinášel zřetelný prospěch, a rozhodly se umožnit podíl na své prosperitě
ostatním." Podle Špidly je třeba ocenit, že se "patnáctka"
nadále bude dělit s nováčky o svůj blahobyt - skoro všichni dosavadní
členové na ně budou přispívat.
Ještě než se sešel s předsedou EK Romanem Prodim k první výměně názorů o
tom, jak a případně koho má Česko jmenovat prvním komisařem, vypočítal
Špidla "parametry" tohoto člověka, jak jsou běžné v EU. Měl by
to podle něj být člen vlády nebo bývalý člen vlády, případně vysoký státní
úředník, v každém případě "uznávaná osobnost s politickými
zkušenostmi na nejrůznější úrovni. Technické kvalifikace (jazyky) jsou
samozřejmé." Přiznal, že takové osoby jsou vytipovávány, jedná se s
nimi a od některých už má souhlas, že "by do toho šly".