Česká republika si přeje, aby jí Evropská unie přiznala stejný počet
poslaneckých míst v budoucím Evropském parlamentu, jako mají srovnatelně
lidnaté dnešní členské země. Považuje to za své právo, kterému musí být
vyhověno, aniž by se tato věc stala předmětem závěrečných kol vstupních
rozhovorů a Praha tudíž musela gesto EU vykoupit nějakým vlastním ústupkem.
Mimořádný summit Evropské unie v Bruselu před více než týdnem málem dospěl k
rozhodnutí o přechodném složení Evropského parlamentu po přijetí deseti
nových členů v roce 2004. ČR doufala, že nespravedlnost z Nice, kde bylo ČR
a Maďarsku přiznáno méně mandátů než Belgii či Portugalsku, tak bude
napravena aspoň dočasně při rozdělování mandátů určených ve Niceské smlouvě
pro Bulharsko a Rumunsko.
V usnesení nakonec žádná čísla nejsou. Říká se v něm, že po rozdělení 50
křesel vyčleněných v Nice pro Bulharsko a Rumunsko mezi ostatních 25 zemí se
musí počet poslanců maximálně přiblížit stropu z Nice, který je 732, a že
poměr mezi státy musí odrážet čísla z Nice. V kuloárech bylo potvrzeno, že
všichni něco dostali; Češi a Maďaři po jednom křeslu, Belgičané či
Portugalci ovšem po dvou. Poměr 20:22 z Nice se zhoršil na 21:24. Šest míst
však zůstalo v záloze. "Tři mohou být pro Čechy, tři pro Maďary, nikoli však
nyní, ale v pozdější fázi jednání," sdělil ČTK diplomatický zdroj
předsedajícího Dánska. Podle dalšího diplomata byla již dohoda na spadnutí,
proti se však postavila Francie, citlivá na "změnu poměrů" z Nice. Paříž
ostatně na vysoké úrovni ČR několikrát tlumočila, že nemůže počítat se
změnou smlouvy.