Desítka kandidátských zemí, včetně České republiky, nevstoupí do Evropské
unie k 1. lednu 2004, jak se původně očekávalo, ale během jarních měsíců
tohoto roku, nejpozději pak 1. června. Nepřímo to uvedl komisař Günter
Verheugen.
"Hlavní je, aby byl ratifikační proces dobrý a úspěšný. V každém případě
musí skončit před volbami do Evropského parlamentu. Termín 1. července je
tudíž vyloučený," uvedl Verheugen v bruselském Středisku evropské politiky.
Komentoval tak úvahy, že vstup se uskuteční k 1. dubnu, 1. květnu či 1.
červnu 2004, provázené spekulacemi, že z účetního hlediska by pohodlné bylo
datum 1. července.
Verheugen vyložil, že je třeba se vyvarovat tlaku na parlamenty členských
států, které dostanou Smlouvu o přistoupení k ratifikaci po jejím podpisu,
pravděpodobně v dubnu 2003. "Nelze jim říci, zde je 6000 stránek smlouvy a
máte na to šest měsíců; to by vyvolalo velmi negativní reakci." Na druhé
straně nelze rozšíření provést po volbách do EP, plánovaných na červen 2004.
Podle řady zdrojů v Radě EU i Evropské komisi jsou ve hře tři termíny - 1.
duben, 1. květen a 1. červen 2004. V posledních dnech, ba hodinách převládá
názor, že nejjistější bude 1. červen. Konečné rozhodnutí učiní v pondělí
ministři zahraničí EU; bude pak potvrzeno kodaňským summitem a vepsáno do
Smlouvy o přistoupení.
Datum má řadu finančních, institucionálních i praktických dopadů. Bude podle
něj spočítán rozpočet EU na rok 2004, upraveno fungování všech klíčových
orgánů rozšířené unie. V neposlední řadě na něm záleží, kdy Evropská komise
schválí poslední posudky na kandidátské země, takzvané monitorovací zprávy,
jež mají být předloženy půl roku před přistoupením.
O možnosti přijmout ČR a dalších devět uchazečů k 1. červenci, tedy přesně v
pololetí, se spekulovalo kvůli financím; usnadnilo by to práci účetních ve
všech institucích a zejména v Evropské komisi. Verheugen i předsedající
Dánsko však trvají na tom, že je třeba dodržet slib, podle něhož uspořádají
nové země volby do EP "jako členové".
"Patnáctka" se začne ratifikací zabývat někdy od května 2003. Bude na ni mít
tedy zhruba rok, což je v EU průměrná doba pro něco takového. Poslední
případ, niceská Smlouva o EU, zabrala rok a půl. Parlamenty členských zemí
se budou vyjadřovat k celé smlouvě, jež bude společná pro deset kandidátů.
Pokud by si některý z nich přál nepřijmout tu či onu zemi, musí zamítnout
celou smlouvu, tedy všechny uchazeče. Referendum se nikde neplánuje, uvažuje
o něm nizozemský parlament.
Smlouva, jejíž příprava je v pokročilém stadiu, bude v lednu předložena
Evropskému parlamentu, který ji projedná a vysloví se jak k dokumentu, tak k
přistoupení každého nového člena. Pokud by někoho zamítl, nebude možné
dokument předložit k podpisu plánovanému na 16. dubna do Atén.
Vstupující státy přijmou smlouvu vlastní procedurou, obvykle v referendu. S
referendem se počítá i v Česku - příslušný zákon v říjnu schválila sněmovna
a v nejbližších dnech o něm má jednat senát; vláda se již předběžně shodla
na termínu všelidového hlasování o vstupu ČR do EU 15. a 16. června příštího
roku.