Česká republika už netrvá na tom, aby každá změna hlasování v Radě EU
podle nové ústavy podléhala schválení národních parlamentů všech
členských zemí unie. Ministr zahraničí Cyril Svoboda v Bruselu řekl, že
se Praha kloní k pružnějšímu pojetí, při kterém by národní parlamenty
měly své slovo, nikoli však právo každý krok ratifikovat ve složité a
zdlouhavé proceduře. Návrh ústavy schválený v červenci Konventem EU
počítá s tzv. uličkovou či "průchodovou" klauzulí, která umožňuje
přejít při rozhodování o té či oné věci z povinné jednomyslnosti na
kvalifikovanou většinu. Vyžaduje to napřed jednomyslný souhlas Evropské
rady, tedy všech členských zemí, a čtyřměsíční konzultační období,
během něhož se mohou vyjádřit národní parlamenty. ČR s ním dosud
nesouhlasila, dnes však změnila názor. "Je to cesta, kterou se dá jít.
Dá se takto skloubit obojí, požadavek pružnosti i role parlamentů,"
řekl Svoboda ČTK. "Nevzdali jsme se principu (schvalování v
parlamentech), říkám však, jaká je realita a co je možné tady
dosáhnout." Usoudil, že dobrým kompromisním řešením by bylo prodloužit
období, po které mají národní parlamenty možnost se k takové změně
vyjádřit. Uvedl také, že konečný kompromis lze čekat až v závěru
jednání.
Použití zmíněné klauzule znamená de facto přesun svrchovanosti, protože
se jím členské země zříkají v dané věci právu veta. Podle většinového
názoru spočívá však v jednomyslném rozhodnutí již dostatečná pojistka,
nehledě na možnost národních parlamentů změnu ovlivnit. Povinná
ratifikace ve 25 zemích by znemožnila jakékoli změny v systému
rozhodování a učinila by unii strnulou a pomalou.
Svoboda se dále na zasedání ústavodárné mezivládní konference EU
vyslovil pro zachování práva veta při rozhodování o daních, o
finančních zdrojích EU a také o jejím několikaletém finančním výhledu.
Považuje tato tři témata za "naprosto zásadní", vzhledem k jejich vazbě
na státní rozpočty členských zemí, financování EU, její sílu a
budoucnost. ČR se tak ocitla mezi početnou skupinou států, které bojují
o jednomyslnost v několika málo oblastech. Velké země ji chtějí hlavně
v zahraniční politice, další tam, kde mají ten či onen specifický
zájem. Svoboda si nemyslí, že právě veto ohledně financování unie může
být zneužito jedním státem k blokování a vydírání. "Kdo to chce dělat,
najde si i jiné nástroje - v dějinách EU je dost příkladů," řekl.
V debatě o tom, jak má být řízena v budoucnu Rada ministrů EU, se
šéfové diplomacií přiklonili jednoznačně k myšlence týmového
předsednictví. Česko a několik dalších zemí prosazovaly tříčlenný tým,
který by stál v čele unie 18 měsíců a byl složen vždy z jedné "starší",
jedné nové a jedné velké země, při zachování zeměpisné rovnováhy. Jiné
země navrhovaly, aby se o chod unie staraly vždycky čtyři země po dobu
24 měsíců. K žádnému závěru se nedospělo. Podle Svobody i italského
předsednictví však diskuse směřuje k řešení, podle něhož bude v ústavě
stanoven základní koncept a na modalitách - složení týmu, rotaci,
rozdělení sektorálních rad - se dohodne "pětadvacítka" vždy ad hoc na
nejvyšší úrovni.