Vlajky deseti nových zemí se permanentně uhnízdily na nových stožárech
a staly se součástí koloritu. Zazněla spousta velkolepých promluv o
historickém významu okamžiku. Konaly se slavnosti, večírky, trachtace a
jiné šibřinky. Pavel Telička se nastěhoval do devátého poschodí
skleněné budovy na rohu ulic Breydel a Belliard, spolu se třemi členy
svého kabinetu a několika sekretářkami. Jeho pondělní tiskovka o
bruselském startu Závodu míru byla vůbec prvním formálním vystoupením
některého z nových komisařů před novináři. Ve středu je posvětil
Evropský parlament, o den později členské státy. Zbývá ještě složit
přísahu, což prý podle ustavujících smluv není nezbytná podmínka
komisařování, takže se to stane až v červnu. Na první schůzi ve třiceti
se probíraly stěžejní otázky jako ústava a finanční výhled. Telička se
vyjadřoval ke všemu. Polská Danuta Hübnerová pak měla potíž tisku
vysvětlit, proč podporuje postoj komise k ústavě, když ho její vláda,
je-li jaká, odmítá.
Komise se zatím nerozhoupala k žádným hrozbám na adresu nových členů, i
když se o nich po chodbách šušká. Poláci čekají, že dostanou vyhubováno
za státní pomoc ocelárně Huta Czenstochowa, Maďaři za zjednodušený
systém zatížení malých podniků daní z přidané hodnoty a Čechům by se
mohlo stát, že se nebude líbit zdanění dětských plen pětiprocentní
sazbou DPH nebo neexistence rostlinolékařského zákona. Podle dobrého
zdroje však netřeba čekat nějaké rychlé procedury - doba hájení potrvá
přinejmenším celý květen. První zasedání Výboru stálých zástupců
(Coreper) rozšířené unie se muselo odbýt bez českého velvyslance,
protože Jan Kohout řídí nadále ministerstvo zahraničí místo zraněného
Cyrila Svobody. V sekretariátu Rady EU se vyskytly dohady, jak to
vlastně ti Češi s tou unií myslí, když do Coreperu posílají jenom nižší
diplomaty. Přesto o sobě dalo Česko vědět, například tvrdým postojem
při debatě o mandátu pro jednání se Švýcarskem o zdanění úroků z
bankovních vkladů.
Evropský parlament se sešel naposled v dosavadním složení, včetně
pozorovatelů z nových zemí, kteří se na dva a půl měsíce proměnili v
řádné poslance. Poslancování je nebude stát moc úsilí, protože běží
volební kampaň a parlament nezasedá. Dlouze se debatovalo o osudech
rozšířené EU, ale docházelo také ke scénám dojatého loučení, protože
spousta poslanců už v červnových volbách nebude kandidovat a některé
výrazné osobnosti se ve svých stranách neprosadily na nepochybně
zvolitelná místa. Z českých protagonistů jsou to třeba Vladimír
Laštůvka (ČSSD), který léta spolupředsedal parlamentnímu výboru
přidružení EU-ČR, jeho předchůdce v této funkci Daniel Kroupa
(nezávislý), ale také Pavel Svoboda, momentálně předseda integračního
výboru v Poslanecké sněmovně, jemuž druhé místo na kandidátce US-DEU
zdaleka nezaručuje návrat do EP. Nebo Jarmila Konečná (KSČM), která
proslula jako nejmladší pozorovatelka.
Právě v parlamentu prošel zatěžkávací zkouškou nový jazykový režim. Na
poličkách v tiskovém středisku přibyly nové značky, také CS a SK, a pod
nimi úhledné komínky dokumentů v češtině a slovenštině - některé
přeložené výrazy zněly až nepatřičně. Jitka Špačková z tiskového
oddělení svedla celonoční boj s technikou, ale i jí se nakonec povedlo
obšťastnit novináře českým shrnutím třídenního zasedání.
Zato v sídle Evropské komise hlavně polští žurnalisté pokračovali v
boji za svá práva, tedy za tlumočení "velkých" tiskovek po zasedání
kolegia do všech oficiálních jazyků. Mluvčí Reijo Kemppinen unaveně
vysvětloval, že není dost kabin, že se všichni dočkají, až se EK po
prázdninách přestěhuje do rekonstruovaného paláce Berlaymont, a prosil
o shovívavost. Jinak to v Bruselu týden po rozšíření vypadá pořád
stejně. Zatímco noviny žily událostí několik dní, lidem nepřipadala
dvakrát důležitá; podobně jako ostatní národové dosavadní "patnáctky"
nepociťovali příliš důvodů k oslavě. Dobře to vystihl francouzský
týdeník Le Nouvel Observateur, když napsal, že cítí "lehkou nevolnost a
hanbu", když vidí, že "radost deseti nováčků z připojení k nám je
tisíckrát větší něž naše radost z jejich uvítání".
Neplatí to zajisté obecně. V Dublinu minulý týden sice tisk zajímalo
víc nasazení vodních děl proti několika desítkám demonstrantů než
samotná ceremonie vstupu deseti zemí, lidé si ho však byli pozitivně
vědomi. Jako onen hoteliér, který si odmítl nechat zaplatit za tři
noci. "Přece nebudete mít celý život spojen vstup vaší země do unie s
tím, jak jste u mě musel vyklopit tři stovky," vysvětlil s odzbrojující
logikou.