Předseda Evropského parlamentu Pat Cox si je "naprosto jist", že nenastane
situace, kdy by ČR po vstupu do Evropské unie více přispívala do rozpočtu,
než z něj dostávala. Řekl to po setkání s ministrem zahraničí Janem Kavanem.
Kdyby dnešní kandidátské země měly platit po přistoupení plný příspěvek do
kasy EU, což odmítají, mohlo by se v prvních letech stát, že by jejich
příjmy byly nižší než výdaje, protože platby z fondů EU porostou jen
postupně. Podle Kavana tímto nebezpečím v předvolební kampani argumentuje
ODS a zejména stínový ministr zahraničí Jan Zahradil.
Diskuse Konventu o roli národních parlamentů v budoucí EU ukázala, že
zatímco si většina delegátů přeje zvýšení jejich vlivu na evropské
rozhodování, názory na to, jak to udělat, se velmi liší. Převládalo mínění,
že by systém měl zůstat takový, jaký je dnes, a parlamenty členských zemí by
měly hlavně kontrolovat, jaké zákony v EU prosazují a schvalují jejich
vlastní vlády. Mnoho delegátů ovšem chtělo, aby národní parlamenty dostaly
přímé zastoupení, ať už formou druhé komory Evropského parlamentu, nebo
nějakého styčného výboru. Patří k nim i český poslanec Jan Zahradil (ODS),
který si představuje, že taková instituce by mohla fungovat i jako odvolací
instance proti rozsudkům Evropského soudního dvora, které jsou v nynějším
systému konečné. Zahradil se připojil k menšinové skupině delegátů, kteří
chtějí, aby národním parlamentům bylo přiznáno v některých věcech i právo
veta. Pokud by se některá země nechtěla podílet na té či oné politice EU,
její parlament by se na tom usnesl a vůči unii by ji z takové aktivity
vyvázal.
Konventu bylo oznámeno zřízení sedmi pracovních skupin a jejich složení -
Jan Zahradil bude pracovat ve skupině, která bude zkoumat postavení
národních parlamentů, senátor Josef Zieleniec (nestraník zvolený za
čtyřkoalici) ve skupině pro řízení ekonomiky a ministr zahraničí Jan Kavan
(ČSSD) ve skupině pověřené zkoumáním, jak začlenit Chartu základních práv do
budoucích ustavujících dokumentů. Kavan na Konventu jednoznačně podpořil
sjednocení a sladění politik, kterými bude unie čelit zločinnosti a řešit
problémy migrace či azylu. Při těchto aktivitách je podle něj ovšem třeba
dbát, aby i na úrovni EU fungovala demokratická kontrola jakýchkoli
nadnárodních represívních institucí.