Související články

Utajená láska prezidenta Masaryka - tak se jmenuje nová kniha historika a redaktora Lidových novin Petra Zídka, která nedávno vyšla v nakladatelství Universum. Autor se v ní na širokém historickém pozadí zabývá životem blízké přítelkyně a spolupracovnice TGM Oldry Sedlmayerové.

Postoje tehdy budoucího československého prezidenta Tomáše Garriqua Masaryka během hilsneriády, kdy společností výrazně zaznívaly protižidovské názory, ukazuje výstava v Národním muzeu. S podtitulem Masaryk jako disident uvnitř davu doplňuje výstavu Fenomén Masaryk v nové budově muzea. Autoři výstavy se tehdejší anonymní útoky, jimž Masaryk čelil, snažili přiblížit i vytvořením jeho fiktivního profilu na sociální síti. Aféra označovaná jako hilsneriáda navazující na proces se Židem Leopoldem Hilsnerem, podezřelým z údajné rituální vraždy mladé dívky Anežky Hrůzové, hýbala v letech 1899 a 1900 náladami obyvatel Rakouska. Proti slepé nenávisti vůči menšinové skupině lidí se tenkrát snažil bojovat i Tomáš Garrigue Masaryk.

Návštěvníci výstavy uvidí třeba Masarykovy poznámky, které si psal tužkou v době hektických příprav svých publicistických vystoupení, děsivé karikatury, které ho vyřazovaly ze "slušné křesťanské společnosti", nebo bohatou korespondenci s jeho podporovateli. Výstava je připravena tak, aby podle ředitele knihovny Národního muzea Martina Sekery, ukázala, že tehdy byla média schopna vyvolat v publiku pocit, že nabízejí "přímý přenos" ze soudních procesů.

Rozdílné vnímání významu a odkazu prvního československého prezidenta za osm desítek let od jeho úmrtí přibližuje výstava Druhý život Tomáše Garrigua Masaryka. Slavnostně byla zahájena v sídle Senátu. "Nemáme nikoho jako Masaryk, který by byl svorníkem a všemi respektovaný," řekl předseda Senátu Milan Štěch. Expozice připomíná, jak byl Masaryk popisován a připomínám. Bezprostředně po své smrti byl veleben a jako vzor byl vnímán po druhé světové válce a po roce 1989. V kontrastu s tím stojí svědectví o potírání jakékoli vzpomínky na Masaryka po nacistické okupaci, po nástupu komunismu a v době normalizace, včetně bourání jeho soch nebo popisů represí za účast na vzpomínkových akcích.

Jaký byl prezident, o kterém lidé bez ironie hovořili jako o tatíčkovi? Co všechno z Masarykova života známe a o čem ještě nevíme? I na tyto otázky hledá odpověď nová výstava Fenomén Masaryk, která byla otevřena v Národním muzeu.

14. září 1937, 3:29. Na zámku v Lánech právě zemřel první československý prezident, "Prezident Osvoboditel", tatíček Masaryk.

V Nové budově Národního muzea v Praze otevřeli výstavu Fenomén Masaryk, která připomíná 80 let od smrti prvního československého prezidenta. Expozice v šesti sekcích do konce ledna příštího roku nabídne 220 sbírkových předmětů, například světlý vycházkový oblek Tomáše Garrigua Masaryka nebo jeho posmrtnou masku, a různé filmové a zvukové materiály. Na výstavě budou moci návštěvníci také mimořádně vidět originály Rukopisů královédvorského a zelenohorského, které budou vystaveny do 2. října.

Bitva, jako byly a ještě budou mnohé, zásadní událost pro formování samostatného státu i střetnutí, ve kterém se sešly osobnosti budoucího Československa. To vše byla bitva u Zborova, od které letos uplynulo 100 let.

"Česko na cestě", tak se jmenuje projekt, který se má věnovat významným výročím v roce 2018. Spíše než o jejich prostý výčet, půjde o zamyšlení se nad otázkami historie i dneška. Projekt představilo ministerstvo zahraničních věcí už letos v dubnu.

Socha a její tvůrce. Příběh obou skončil tragicky. Kopie sochy T. G. Masaryka stojí dnes na téměř na stejném místě. Sochař Jaroslav Šlezinger byl odsouzen na dvacet pět let těžkého žaláře, a umírá v roce 1955 na nemoc z ozáření. Na místě původní sochy před jihlavským gymnáziem se dnes tyčí kamenná stéla. Lidé, kteří ji denně míjí, možná netuší, jaký příběh se za ní skrývá.

Pražský hrad křeslo z prezidentské pracovny Tomáše Garrigua Masaryka nezískal. Jeho dva vyslaní zástupci byli připraveni za křeslo zaplatit do 260.000 korun. ČTK to dnes řekl mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček. Na nedělní aukci bylo křeslo vydraženo za 1,1 milionu korun, jeho příští majitel není znám. Tři stejná křesla navrhl ve 20. letech 20. století pro Masarykovu pracovnu slovinský architekt Josip Plečnik, který byl povolán k rekonstrukci Pražského hradu. V 70. letech minulého století, když se rozprodával nábytek z Hradu, odkoupil dvě z nich podnik Klenoty Praha. Třetí bylo až do nedávné doby nezvěstné. Na nedělní aukci bylo draženo společně se stolem z Hradu z 19. století, ten si kupce nenašel. Vyvolávací cena křesla byla 150.000 korun. Ovčáček poznamenal, že Hrad v minulosti odkoupil dvě zbylá křesla. Ta jsou v současné době umístěna v Masarykově knihovně na Pražském hradě. Místo třetího má Hrad kopii.