Související články

Celé ročníky mladých lidí z Protektorátu Čech a Moravy byly nuceně nasazeny na otrocké práce ve Třetí říši. Povinně se podílely na budování německého válečného průmyslu. Za neuposlechnutí hrozil tvrdý trest - vězení nebo koncentrační tábor. Podobný osud postihl obyvatele většiny okupovaných států. O této nechvalně proslulé kapitole dějin a nedobrovolné účasti Čechů v hospodářských plánech nacistického Německa Radio Prague International hovořilo s historikem Ústavu pro soudobé dějiny Zdenko Maršálkem a vnučkou nuceně nasazené Janou

Celé ročníky mladých lidí z Protektorátu Čech a Moravy byly nuceně nasazeny na otrocké práce ve Třetí říši. Povinně se podílely na budování německého válečného průmyslu. Za neuposlechnutí hrozil tvrdý trest - vězení nebo koncentrační tábor. Podobný osud postihl obyvatele většiny okupovaných států. O této nechvalně proslulé kapitole dějin a nedobrovolné účasti Čechů v hospodářských plánech nacistického Německa Radio Prague International hovořilo s historikem Ústavu pro soudobé dějiny Zdenko Maršálkem a vnučkou nuceně nasazené Janou

10. června roku 1942 oznámil Berlínský rozhlas, že v odvetu za atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byli v obci Lidice nedaleko Prahy zastřeleni všichni muži starší patnácti let. Ženy byly převezeny do koncentračního tábora a děti do výchovných zařízení. Sama obec byla srovnána se zemí a její jméno mělo být navždy vymazáno z paměti. Stal se ale pravý opak.

Lidice nebo Lídice se jmenují stovky žen v Latinské Americe. Na Kubě, v Mexiku, Bolívii nebo Ekvádoru. Jen v Brazílii jich je na pět set. U příležitosti výročí vyhlazení středočeské vesnice se některé z nich s námi podělily o důvody, proč je rodiče takto pojmenovali.

Mexiko bylo jednou z prvních zemí, které po vyhlazení Lidic vyjádřilo Československu solidaritu. Oběti tragédie si už 36 let připomínají v jedné ze čtvrtí hlavního města, která nese jméno Lidice.

Na konci války, před 75 lety se Praha stala několikrát cílem spojeneckého bombardování. Nejtragičtější, co do počtu obětí, bylo bombardování 14. února 1945, kdy si pro navigační chybu spletli Prahu s Drážďanami. 25. března došlo k útoku na strategické cíle v Libni, Kbelích a Vysočanech. Oba nálety si dobře pamatuje Milena Šotolová. Bylo jí v té době devět let a bydleli jen kousek od Emauzského kláštera.

Deset z 16 vedoucích a odborných pracovníků Památníku Lidice podalo výpověď. Podle nich bude památník po rezignaci ředitelky Martiny Lehmannové navrácen normalizačnímu výkladu dějin. Lehmannová rezignovala v důsledku sporu s lidickými přeživšími. Ministerstvo kultury už na její místo vyhlásilo konkurz. Podle ministra Lubomíra Zaorálka (ČSSD) musí vedení památníku vyjít se všemi přeživšími.

Lehmannová prohlásila, že zaměstnanci památníku měli všechny lidické přeživší vždy v nejhlubší úctě. Někteří lidé, kteří přežili vyhlazení Lidic, ředitelku loni obvinili, že překrucuje fakta. Byla to reakce na televizní reportáž o údajném udání obyvatelky Lidic, která nahlásila četníkům svou židovskou podnájemnici. Lehmannová obvinění odmítla. Za bývalou ředitelku se postavila Jaroslava Skleničková, která také přežila lidickou tragédii. S postupem ministra naopak souhlasí několik přeživších, někteří z nich jsou členy lidické organizace Svazu bojovníků za svobodu, kterou vede Jana Bobošíková.

Dva dny před svými 97. narozeninami zemřela v pátek Miloslava Kalibová. Přežila vypálení Lidic, pobyt v koncentračním táboře i pochod smrti. O jejím úmrtí informoval v pondělí mluvčí Památníku Lidice Filip Petlička. Z 143 lidických žen, které se dočkaly konce války, žije už jen Jaroslava Skleničková. Otce tehdy devatenáctileté Kalibové popravili nacisté v roce 1942 spolu s dalšími muži přímo v Lidicích. Vesnici následně kompletně vyhladili, nezbyla z ní žádná budova. S matkou a sestrou strávila Kalibová téměř tři roky v koncentračním táboře v Ravensbrücku, do Československa se vrátily 2. června 1945. "Svou osobní zkušenost předávala dětem, mládeži i dospělým na besedách a v rozhovorech. Její výpovědi jsou zachyceny v řadě filmových dokumentů," uvedl Petlička. Kalibová se před sedmi lety spolu s dalšími lidickými přeživšími setkala s německým prezidentem Joachimem Gauckem. Miloslava Kalibová se narodila 29. prosince 1922, zemřela v pátek. Poslední rozloučení s ní se koná 7. ledna v motolském krematoriu.

V Lidicích žilo za druhé světové války kolem 500 obyvatel, 10. června 1942 zastřelili nacisté 173 lidických mužů. Ženy a děti nejdříve strávily tři dny v tělocvičně kladenského gymnázia, poté byly děti od matek odděleny. Ženy nacisté převezli do koncentračních táborů. Děti, které nebyly vybrány k poněmčení nebo přesáhly jeden rok věku, skončily v polském Chelmnu, kde je nacisté s největší pravděpodobností hromadně zavraždili plynem. Zemřelo 340 lidických obyvatel. Po ukončení války se zpět do vlasti vrátilo 143 lidických žen a 17 dětí. Vyhlazení Lidic bylo součástí německého teroru rozpoutaného po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha.

Česko bude mít sedm nových národních kulturních památek. Rozhodla o tom vláda. Na seznam přibude kostel, kde padli parašutisté po atentátu na Reinharda Heydricha, či náhrobky Jana Palacha a Jana Zajíce. Památkou se stane i budova Českého rozhlasu na pražských Vinohradech nebo hrobka prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka v Lánech.

Paní Edna Gómez Ruiz je Mexičanka. Původním povoláním učitelka hudby. A přestože v jejích žilách nekoluje ani kapka české krve, pojí ji k Čechám silné pouto. Celý svůj život zasvětila šíření české kultury ve své vlasti a zasazuje se o trvalé připomínání tragické historie města Lidice. Poprvé přijela do Česka v roce 1986. Od té doby dojíždí pravidelně. Naposledy letos v červenci. A opět rozdávala mexickou radost.