Ve věku 94 let zemřel novinář Karel Lánský. Jako tehdejší
pracovník Československého rozhlasu pomáhal po okupaci v srpnu 1968
udržet svobodné vysílání. Loni 28. října obdržel od prezidenta
Miloše Zemana Řád bílého lva za zásluhy o republiku. O jeho úmrtí
informovala Radiožurnál jeho dcera. Poslední rozloučení se podle ní
konalo v nejužším rodinném kruhu. Po revoluci byl Lánský v komisi pro
vyšetřování událostí z roku 1968 a dva roky působil jako ředitel
zahraničního vysílání rozhlasu. „Myslím si, že jsem nějakou
zásluhu měl. Některé věci, zejména kolem 1968, jsem dělal i dost na
vlastní pěst,“ řekl v říjnu po převzetí vyznamenání.
Od roku 1945 byl Karel Lánský členem Komunistické strany
Československa, se stranickou politikou se ale nikdy neztotožnil. Za
kritické postoje v KSČ ho komunisté v roce 1961 poprvé vyloučili ze
strany. Živil se jako dělník, v době pražského jara nastoupil do
rozhlasu. V srpnových dnech okupace patřil k lidem, kteří zabránili
tomu, aby rozhlas převzali kolaboranti. Několik dní ho řídil.
Vysílání se snažil udržet za každou cenu, vyjednáváním i
výhrůžkami. Na možnost odstřihnutí telefonů například reagoval
slovy: „No podívejte se, rozhlas prostě je základní informátor a
nejrychlejší informátor pro pražské obyvatele. Proto když zastavíte
rozhlas, za dvě hodiny tady máte tisíce lidí, protože ti lidé mají k
rozhlasu vždy v krizových situacích kladný vztah. Půjdou sem i s
rizikem, že po nich budou střílet.“