Související články

Před několika dny jsme si připomněli 58. výročí konce druhé světové války, dosud nejtragičtější apokalypsy v dějinách lidstva. Zejména pro starší generace je tato válka dodnes mementem. Ty mladší, také u nás v Česku, už příliš neoslovuje přesto, že se během uplynulých bezmála šesti desetiletí odehrálo ve světě bezpočet konfliktů, které jim mohly leccos naznačit o válečných strádáních.

Dvaaosmdesátiletý nadporučík ve výslužbě Vasil Sofilkanič, který bojoval na východní frontě 2. světové války, se narodil a vyrůstal ve vesnici Klečánovo na Podkarpatské Rusi.

Genporučík ve výslužbě Josef Činčár pochází z východního Slovenska z Michalovců.V roce 1939 zaútočili Maďaři na Slovensko. J. Činčár viděl na vlastní oči marnou obranu slovenských vojáků. Po maturitě v roce 1942 musel narukovat do slovenské armády k leteckému pluku do Piešťan. Kde prošel základním výcvikem.

Na začátku května 1945 vypuklo v tehdejším Československu povstání proti nacistickým okupantům. Vypuklo jako reakce na rozklad okupačního aparátu a rychlý vítězný postup spojeneckých vojsk. Začalo 1. května 1945 místními povstáními a nepokoji v několika moravských a českých městech například Přerově, Nymburku později v Železném brodě, Semilech a Jilemnici. Povstání se rychle šířilo.

Velmi často se v souvislosti s legionáři mluví pouze v mužském rodě. Zapomenout, že v československých zahraničních jednotkách, které postupovaly z východní fronty společně s Rudou armádou, působyly i ženy, by bylo nespravedlivé. Ženy nejčastěji působili v armádě pochopitelně jako zdravotnice. My vám ovšem nabízíme vzpomínky Věry Holubové, která ve čtrnácti letech sloužila u bojových jednotek.

Položením věnců u pamětní desky na pražské Staroměstské radnici si v pondělí představitelé hlavního města a Českého svazu bojovníků za svobodu připomněli 58. výročí květnového povstání českého lidu proti německým okupantům. V projevech ocenili statečnost účastníků povstání a uctili památku téměř 2000 těch, kteří na pražských barikádách položili život. Na začátek pražského povstání a boj o tehdejší Československý rozhlas si krátce po poledni přišlo před budovu rozhlasu na Vinohradské třídě zavzpomínat několik desítek Pražanů. Pietního aktu se zúčastnili premiér Vladimír Špidla, místopředseda Senátu Přemysl Sobotka a náměstek pražského primátora Petr Hulínský. Premiér v projevu ocenil fakt, že se v závěru války tisíce lidí rozhodly přispět ke konečné porážce fašismu a riskovat i život. Zdůraznil mezinárodní charakter povstání, kterého se mimo jiné zúčastnili Francouzi, Holanďané a Bulhaři. "Osvobození od nacistické diktatury byla evropská záležitost," podtrhl Špidla. Součástí poválečného úsilí evropských národů o to, aby se něco takového už nemohlo opakovat, je i evropská integrace, dodal premiér Špidla.

Přímo na Staroměstském náměstí, kde se odehrávaly dramatické okamžiky konce druhé světové války, předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu Anděla Dvořáková ujistila, že svaz bude nadále usilovat o politickou rehabilitaci květnového povstání. Zmínila, že povstání dodnes nebylo skutečně uznáno a oceněno, ač povstalci zachránili metropoli od úplného zničení, které plánovali němečtí okupanti. Pozastavila se i nad tím, že Sudetoněmecké krajanské sdružení si mohlo otevřít kancelář v Praze. "Rehabilitovat povstání a nedopustit změnu výsledků druhé světové války je naše povinnost a náš úkol," uzavřela Dvořáková. Statečnost lidí, kteří postavili v pražských ulicích přes 1600 barikád a zátarasů a pustili se do nerovného boje s nesrovnatelně silnějším nepřítelem, připomněly věnce u dřevěného kříže v přízemí Staroměstské radnice. Kříž z ohořelých trámů radnice, kterou zničili okupanti, byl na památku obětí povstání vztyčen hned v prvních dnech osvobození.

Pražským povstáním pokračovala série obdobných akcí, jež propukly spontánně na přelomu dubna a května na mnoha místech protektorátu. Do bojů v hlavním městě se zapojilo asi 30.000 lidí. Podle údajů Českého svazu bojovníků za svobodu zemřelo na barikádách 1698 lidí české národnosti.

Autentické fotografie ve Státním ústředním archivu na pražském Chodově objektivně a někdy nelichotivě až drasticky dokumentují všechny stránky pražského povstání v květnu 1945. Na výstavě Skončeno a podepsáno - drama pražského povstání ve fotografii, která byla v archivu otevřena, zaujmou hlavně snímky málo známé či dosud nezveřejněné. "Poprvé od války někdo takto jasně sestavil obraz pěti dnů konce války v Praze, obraz událostí, k nimž vlastně neexistují písemné dokumenty," řekla ČTK pracovnice archivu Emilie Benešová. Pro povstání, jež bylo spontánní akcí lidí, jsou fotografie jediným objektivním pramenem k poznání oněch dnů, dodala. Expozice je zajímavá v tom, že vedle sebe řadí fotografie, které umějí mluvit a jsou realistickým obrazem té doby, soudí Benešová. Nebyly totiž vybrány jen záběry, které se "hodí", jak bylo donedávna zvykem. K vidění jsou například snímky dokládající účast vlasovců na povstání. Jiné ukazují mrtvé Němce, s nimiž si lidé vyřizovali účty, i další excesy, které jsou z pohledu tehdejších dramatických událostí i omluvitelné, uvedla Benešová.

Více 200 lidí se v pondělí přišlo poklonit ke hrobu 38 mužů z Javoříčka na Olomoucku, které 5. května 1945 popravili nacisté. Vedle pozůstalých se pietního aktu zúčastnili členové svazu bojovníků za svobodu, představitelé samospráv a poslanci. Obec Javoříčko 5. května 1945 obklíčilo 225 příslušníků komanda SS. Všech 38 mužů, kteří byli v té době v obci, zastřelili. Nejmladšímu z nich bylo 15 a nejstaršímu 76 let. Vesnici poté nacisté vypálili. Zachovala se pouze škola, kaplička a jedno stavení se stodolou. Předseda olomouckého okresního svazu bojovníků za svobodu Rostislav Vysloužil ve svém projevu zdůraznil, že na oběti neštěstí nesmějí lidé nikdy zapomenout. "Tento fakt musíme předávat dětem, aby věděly, že i z malé jiskry vzejde špatný oheň," řekl. Ačkoliv od tragédie uplynulo již přes půl století, vzpomínky na hořící stavení a umírající sousedy jsou pro pamětníky dramatických událostí dodnes bolestné.

5. května právě před 58 lety se po rozhlasových vlnách z Prahy ozvalo volání o pomoc a výzva Pražanům k obraně rozhlasu. A i letos se před budovou Českého rozhlasu v Praze sešli politici, váleční veteráni, vojáci, přímí účastníci nebo jen prostí obyvatelé hlavního města, aby si výročí povstání připomněli. U pietního shromáždění nechyběla s mikrofonem Milena Štráfeldová:

Politici a pamětníci si ve středu v České republice připomínali 57.výročí konce 2. světové války. Oficiální pietní akty, které se konaly po celé republice, však proběhly bez zájmu veřejnosti. Akcí se účastili především veteráni světové války. Více Jaromír Marek.