Karel Jaromír Erben

Erbenův život

Karel Jaromír Erben (1842) Karel Jaromír Erben se narodil 7. listopadu 1811 v Miletíně u Hořic v Podkrkonoší jako jedno z dvojčat - bratr Jan však za necelé dva měsíce zemřel. Dodnes je dochován zápis z matriky farního úřadu v Miletíně. Navíc je jejich jméno tehdy zapsáno nikoli jako Erben, ale Erban:

November 7; Franz Haak, Kaplan; Nro. 142
Erban Karel a Ján. Gemini
Otec: Ján Erban, Sswetz. Matka: Anna, dcera Frantisska Žáby Učitele Milet. N. 98

Erbenův otec Jan byl ševcem a matka Anna dcerou miletínského učitele. Snad i proto si přála, aby její syn také vyučoval. Karel Jaromír se ale vydal trochu jiným směrem. Po absolvování gymnázia v Hradci Králové studoval na právnické fakultě Univerzity Karlovy.

Pozn.: Erbenův rodný dům lehl popelem při velkém požáru Miletína roku 1846. Z cihel a kamene jej znovu vystavěl jeho zeť, manžel dcery Josefy, miletínský truhlář František Chmelík.

Barbora (Betynka) Mečířová, Erbenova první manželka Karel Jaromír Erben měl neobyčejné nadání pro mnoho věcí, mezi které patřila i hudba. Díky ní se byl schopen při studiu, ale také po dostudování práv, živit, protože jinak pracoval bez nároku na mzdu. Přestože byl v ne právě jednoduché situaci, rozhodl se oženit se svou láskou Betynkou Mečířovou, kterou poznal ve svých 24 letech při ochotnickém představení, jí bylo tehdy pouhých 17 let. Jako student si Erben přivydělával mimo jiné i přepisováním archivních materiálů pro Františka Palackého. S tím spolupracoval i nadále, po celý svůj život, a byl navíc silně ovlivněn jeho politickými názory. Během studentských let se Erben také stýkal s Karlem Hynkem Máchou.

Erbenova úřednická kariéra se začala slibně rozvíjet od roku 1837. Stal se praktikantem u hrdelního soudu při pražském magistrátu, o rok později pak nastoupil k pražskému fiskálnímu úřadu. Roku 1843 se stal spolupracovníkem Františka Palackého v Národním muzeu, měl zde za úkol prozkoumávat a třídit mimopražské archivy. Při tom se mu podařilu vedení některých měst přesvědčit, aby své archiválie věnovali právě Národnímu muzeu.

Žofie Mastná, Erbenova druhá manželka Roku 1848 se stal redaktorem Pražských novin, na tuto funkci však záhy, v roce 1849, rezignoval. Od roku 1850 pracoval jako sekretář a archivář Národního muzea. Ovšem již o rok později, v roce 1951, toto místo opustil, aby se mohl stát prvním archivářem hlavního města Prahy, tím se mu navíc dostalo poměrně uspokojivého finančního ohodnocení (1000 zlatých ročně). Ve své vědecké práci se věnoval především národopisu a vydáváním staročeských literárních památek.

Roku 1845, tedy tři roky po svém sňatku s Barborou, byl jmenován členem jazykové komise při Matici české. Začal se tím podílet na formování spisovné češtiny. Dnes je Erben znám především jako sběratel lidové poezie. Výsledkem této činnosti bylo několik rozsáhlých svazků tzv. prostonárodních písní a říkadel. V roce 1953 poprvé vychází jeho neznámější a pro širokou veřejnost nejzásadnější dílo - sbírka balad Kytice.

Karel Jaromír Erben (1870) ve věku 59 let vypadal mnohem starší V roce 1956 se u Erbenovy ženy Barbory náhle projevila nevyléčitelná choroba. Zemřela 20. sprna 1957 v malostranské nemocnici Milostrdných sester. Erben tak náhle ovdověl. Zůstal sám, v domě bez hospodyně a se třemi nedospělými dcerami. Tuto situaci ale vyřešil ryze prakticky. Znovu se oženil. Stalo se tak roku 1859. Jeho vyvolenou byla Žofie Mastná z Lomnice nad Popelkou.

Roku 1864 se stal ředitelem pomocných úřadů pražských. Převážnou většinu let 60. a sklonek svého života zasvětil Erben vydávání výborů z lidové slovesnosti a překladům ze slovanských jazyků. Sám také psal a vydával pohádky.

Erbenovy dcery Erbenovy celoživotní zdravotní komplikace se po 50. roku věku stále stupňovaly. Přicházel o vitalitu a životní sílu - v necelých 60-ti letech vypadal jako sedmdesátník, tedy mnohem starší, než ve skutečnosti byl. Na podzim roku 1870 navíc těžce onemocněl, k tuberkulóze se v listopadu přidal zánět jater. Zemřel 21. listopadu 1870 v Praze, 17 let po vydání svého nejslavnějšího díla.

Vdova Žofie Erbenová se stala společně s Erbenovým přítelem, archivářem dr. Josefem Emlerem poručnicí dvou nevlastních, dosud nezletilých dcer. Obě vychovala. Po Erbenoě smrti se stáhla do ústraní. Střídavě žila u příbuzných v Lomnici nad Popelkou a v Praze, kde také 23. října 1905 zemřela.

Prameny: Wikipedia, archiv města Miletín