Karel Jaromír Erben

Zámek v Miletíně

Valdštejnovi potomci v Miletíně střídavě sídlili až do roku 1692, kdy panství vyženil Jiří Fridrich hrabě z Oppersdorfu. Novému pánovi se prastaré a zašlé sídlo nelíbilo. V době vrcholícího baroka si nechal na volném prostranství v sousedství bývalého hradu postavit pohodlné sídlo, zámek, v konzervativním pozdně renesančním slohu. Začalo se stavět v roce 1693. Zároveň vykoupil nejbližší sousední domky, které dal zbořit aby získal další prostor. Stavitelem byl vybrán mistr Kašpar Melichar Klupf z Hradce Králové za smluvenou odměnu 2200 rýnských zlatých.

Zámek v Miletíně Sotva dokončený zámek však roku 1699 z větší části shořel a musel být vystavěn týmž stavitelem znovu. Dokončen byl roku 1703. Hrabě Oppersdorf si ho ovšem už moc neužil, neboť se toho samého roku odstěhoval na své další sídlo v Horním Hlohově. Miletín spravoval až do své smrti na dálku.

Po Oppersdorfově smrti zdědila panství příbuzná z manželčiny strany, hraběnka Marie Anna z Magni, provdaná z Kolovrat. Po manželově smrti se zdržovala na miletínském zámku a zůstávala zde i se svým druhým manželem, hrabětem Ferdinandem z Morzinu, za kterého se roku 1754 provdala. 29. června 1753 vznikl oheň v domě panského ranhojiče u zámeckých vrat, odkud se rozšířil na zámeckou střechu, která shořela.

Za prusko-rakouské války mnoho nechybělo, aby se Miletín stal tragickým dějištěm rozhodující bitvy. Po bitvě u České Skalice se rakouská armáda stáhla na pravý břeh Labe a rozložila mezi Jaroměří a Miletínem. Předpokládalo se totiž, že nepřítel potáhne od Jičína na Bělohrad a Miletín. Do Miletína přijel 29. června polní zbrojmistr Benedek a ubytoval se v zámku.

Miletín se připravoval na bitvu, pak však postupující pruské vojsko uhnulo směrem k Hořicím a Rakušané museli ustoupit dál až k Hořiněvsi a Chlumu. Ihned po odchodu Rakušanů obsadili Miletín Prusové. 2. července postupoval přes Miletín sbor pruského korunního prince, brzy ráno 3. července přímo k Hořiněvsi. Po odchodu Prusů z Čech na podzim 1866 navštívil kraj císař František Josef I. 30. října projížděl i Miletínem, zastavil se však jen na několik minut.

Hraběnka z Thun-Hohensteinu bydlela v Cholticích a Miletín pouze jednou navštívila. Velkostatek i zámek pronajala. Nájemce zřídil v západním křídle strojírnu na výrobu lihu. Neobývaný zámek pak uvnitř rychle sešel. V roce 1881 vše prodala knížeti Alexandru z Schönburg-Hartensteinu za 560 000 zl. rak. m. Nový majitel sice také velkostatek pronajal, ale ponechal si zámek. Roku 1882 přikoupil od obce kus pozemku z Parkáně a rozšířil dvůr. Zámek a především park poté vkusně opravil v empírovém stylu a zřídil park anglický. Po jeho smrti zámek v roce 1896 zdědil jeho syn Alois. Alois Schönburg-Hartenstein provedl zatím poslední výraznější přestavbu zámku.

V roce 1913 se majitelem velkostatku stala Moravská agrární banka. Ta ho o dva roky později prodala novému majiteli – pražskému architektovi Ing. Alfonsu Šimáčkovi s chotí Josefinou. Ten si správu velkostatku ponechal jen několik let a po válce pronajal statek České cukerní společnosti. Sám si ponechal jen kontrolu nad lesním hospodářstvím. V zámku však bydleli jen občas, většinou žili v Praze. Když v květnu 1941 zemřela Josefina Šimáčková, zdědila po ní polovinu velkostatku její dcera z prvního manželství Marie Chmelová, tehdy již provdaná za továrníka Adolfa Stýbla. Hned v únoru příštího roku odkoupila od nevlastního otce i druhou polovinu a velkostatek tak dostal opět jen jednoho majitele. Zámek dala vzápětí opravit a zvelebit jeho nejbližší okolí.

Miletínský zámek v 50. letech 20. století, foto: Jaroslav Šulc Na počátku roku 1945 byl zámek vybrán Památkovým úřadem v Praze jako „úkrytové místo“ pro sbírky pražských muzeí. Byly zde uloženy části knihoven. Po osvobození se v zámku ubytoval, i když jen na tři dny sovětský štáb s generálmajorem Jastrebovem.

Okamžitě po únoru 1948 dostal velkostatek národní správu, správcem byl jmenován pan Miroslav Henzl, ředitel hospodářského družstva v Lázních Bělohradě. Část pozemků byla rozdělena při pozemkové reformě, zbytek připadl JZD Miletín, vzniklému na jaře 1950. Komu patřila zámecká budova nebylo dlouho zcela jasné – oficiálně byl majetkem obce a podléhal MNV, nebylo to však knihovně převedeno. Marie Stýblová se odstěhovala do Prahy, její muž zůstal v Miletíně. Na jaře 1950 byl ze zámku vystěhován. V Miletíně pak žil až do své smrti v r. 1967, jako milovníkovi koní mu bylo umožněno pracovat v JZD jako kočí.

Zámek v době zřízení internátu, 60. léta 20. století Zámek byl vyklizen, inventář a starožitnosti rozdány na různá místa. Obec ho pronajala podniku JUTA, který z něj udělal ubytovnu a v dubnu 1950 zde ubytoval řecké a makedonské partyzány, zaměstnané v královédvorské Jutě, později Tibě. Miletín od té doby dostal trošku exotický ráz. Zajímavostí z tohoto období také je, že se prý krátkou dobu v okolí zámku objevovala Bílá paní... Záhy však zmizela.

Na zámku od té doby neprobíhala prakticky žádná údržba a podle toho to také vypadalo. Na konci 50. let skýtalo bývalé feudální sídlo neutěšený obraz – přerostlá zeleň, zpustlá zahrada, rozbitá okna, opadaná omítka a děravá střecha. MNV sice měl opravy v plánu, koncem 50. let zde sídlila obecní knihovna a archiv, potřebné investice si však obec nemohla dovolit, přednost měla pochopitelně škola a další stavby.

Spása přišla od státu a sice ze strany Ministerstva zahraničního obchodu, které projevilo o budovu zájem. Na podzim 1960 byla podepsána smlouva – zámek i s parkem byl bezplatně převeden MZO pod podmínkou, že park zůstane přístupný veřejnosti. Během následujícího půlroku proběhly základní opravy v hodnotě téměř dvou a půl milionu korun. Úřad památkové péče dohlédl, aby nebyl porušen původní ráz budovy – byl zachován vzhled fasády, použita obdobná okna apod. MZO tak přeměnilo zámek na internát pro děti svých zaměstnanců v zahraničí. V září 1961 se zde ubytovalo prvních 67 dětí.

Obnovený anglický park v době zřízení internátu Internát zde působil deset let. Během této doby stále pokračovaly opravy a úpravy budovy i okolí. Byl obnoven park. Na konci šedesátých let tak zámek získal opět reprezentativní vzhled. V roce 1971 ho získala do užívání Ústřední celní správa, která zde příštích deset let pořádala především Odborné celní kurzy. Potom zámek používal jako školicí středisko Institut zahraničního obchodu, aby se sem v roce 1991 opět vrátili celníci. V té době byla otevřena nová budova Celní školy, postavená na části zámecké zahrady v sousedství Základní školy. Celní správa zámek opět opravila a zmodernizovala, používala ho jako technické zázemí až do r. 1998. Roku 2001 byla v domku vedle zámecké brány zřízena moderní kuchyně a jídelna, která v současnosti pokrývá potřeby školicího střediska.

V roce 1998 byly zámecké prostory i část někdejšího majetku velkostatku v restituci vrácena p. Ondřeji Stýblovi, vnuku Marie Stýblové. Zámek sice od té doby nebyl obýván, byl však v dostatečné míře udržován a čekal na nové využití. K tomu, jak se zdá došlo v létě roku 2006, kdy zde 12. srpna byla otevřena úvodní část expozice Národního divadla českého Podkrkonoší - muzea ochotnických divadel.

Pramen: archiv města Miletín