Čeští vynálezci

Ernst Mach

(1838-1916)

Ernst MachErnst Mach patří k nejvýznamnějším osobnostem vědy druhé poloviny 19. století především v oblasti experimentální fyziky. Jeho jménem je označena řada fyzikálních veličin a pojmů. Jako vědec proslul svou důkladností, precizností i manuální zručností, svým klidem a jasným, stručným a výstižným formulováním myšlenek. Jako pedagog a filozof byl autorem řady učebnic a přehledných kompendií z oblasti fyziky, stál u zrodu této vědní disciplíny v Čechách v její novodobé podobě.

Ernst Mach se narodil v roce 1838 v Chrlicích u Brna. Až na krátké období (1847-1848), kdy navštěvoval primu benediktinského gymnázia v Seitenstettenu u Vídně, pečoval o jeho výchovu sám otec. Naštěstí nezůstal jen u předmětů, které potřebují řemeslníci a hokynáři, ale učil syna i latině, řečtině, dějepisu, algebře a geometrii. Když bylo Ernstovi čtrnáct, šel skládat přijímací zkoušku do sexty kroměřížského piaristického gymnázia. Po maturitě (1855) se Mach zapsal na vídeňskou univerzitu, vystudoval matematiku a fyziku a ve dvaadvaceti (1860) získal doktorát. Další rok se habilitoval, několik let působil ve Vídni jako soukromý docent, v šestadvaceti byl jmenován profesorem matematiky a zanedlouho (1866) i fyziky na univerzitě v Grazu (Štýrském Hradci). Zjara 1867 odešel do Prahy přednášet experimentální fyziku a ještě téhož roku v létě uzavřel sňatek se svou velkou láskou Luisou Marrusigovou.

Za 28 let působení v Česku vytvořil v podstatě celé své fyzikální dílo. Roku 1895 přijal nabídku z Vídně učit filozofii, zejména historii a teorii induktivní vědy. Jeho nové aktivity přerušil v červenci 1898 záchvat mrtvice, po němž mu natrvalo ochrnula pravá polovina těla. Psát sice mohl, přednášet ale jen s největšími obtížemi. I když 1. 5. 1901 odešel do penze, vůbec to neznamenalo, že přestal pracovat. V důchodu uveřejnil nejen řadu vědeckých článků, ale dokončil i dvě monografie. Poslední léta (1913–1916) žil s manželkou u nejstaršího syna Ludwiga, který měl nedaleko Mnichova lékařskou praxi. Tam také v městečku Haar 19. února 1916, den po svých 78. narozeninách, zemřel na selhání srdce.

Hodnota většiny Machových fyzikálních prací je na čase nezávislá. Machův princip, který zavedl Albert Einstein, vedl později k teorii relativity, při výuce fyziky se užívá Machův vlnostroj a Machovo kyvadlo, aerodynamika nadzvukových rychlostí se neobejde bez Machova kužele, Machova úhlu a Machova čísla.

Machovo číslo udává poměr rychlosti tělesa v určitém prostředí k rychlosti zvuku v tom samém prostředí. V letectví je to poměr rychlosti letadla k rychlosti zvuku. Pokud například letadlo letí rychlostí tři machy, tak letí třikrát rychleji než zvuk.

Na Machovu počest uděluje Akademie věd České republiky Čestnou oborovou medaili Ernsta Macha vynikajícím domácím i zahraničním vědcům v oboru fyzikálních věd.