Jan Blažej Santini Aichel

Chrám Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v Sedleci u Kutné Hory

Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v Sedleci je od roku 1995 zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Je zde uložena vzácná gotická monstrance, jejímž tvarem se Santini údajně inspiroval Santiniho při stavbě katedrály. Monstrance byla zachráněna před husity a třicetiletou válku přežila zazděná ve zdi.

Na místě dnešního kostela stával původně románský chrám, který byl založen v roce 1142 a který byl na konci 13. století zničen. Nedlouho poté zde byla v letech 1280-1320 vystavěna nová gotická bazilika.

Během husitských válek byl kostel spolu s klášterem roku 1421 vypálen a opuštěn. Obnovy se dočkal až na konci 17. století. Na počátku 18. století byl kostel na náklad opata Jindřicha Snopka přestavěn do dnešní podoby. Přestavby se ujal pražský architekt Pavel Ignác Bayer, který vedl stavbu až do roku 1702. Někdy na přelomu let 1702 a 1703 byl architekt Bayer nahrazen Janem Blažejem Santinim, kterému v té době bylo dvacet pět let.

Změna architekta souvisí nejspíše se změnou estetických představ o stavbě. Architekt Bayer sice respektoval a konzervoval zachovalé gotické obvodové zdivo, ovšem do interiéru navrhl toskánské mezilodní sloupy, čímž zcela potlačil gotický původ stavby. Santiniho návrhy respektovaly starobylost stavby i původní gotické tvarosloví.

V době, kdy se Santini ujal stavby, byly už úpravy exteriéru i střecha hotovy. Jedinou změnou, kterou tu provedl, byla proměna západního průčelí chrámu, kde ve snaze podtrhnout výšku fasády, přidal na nárožích dlouhé opěráky zakončené fiálami, které obklopují sochu Panny Marie, nacházející se na vrcholu štítu kostela. Pod vrchol štítu umístil nad původní gotické okno veliký kvadrilob a před vstupní portál přidal šestiboký portikus s trojicí baldachýnů pro sochy sv. Jana Křtitele, sv. Norberta a sv. Bernarda od Matěje Václava Jäckela.

Interiér byl po roce 1702 znovu zaklenut, byl upraven ochoz východně od transeptu a na bocích stavby vznikla dvojice unikátních samonosných šnekových schodišť. Santini se snažil odpovídajícím způsobem zdůraznit výšku i šířku monumentálního gotického prostoru stavby. Valenou klenbu hlavní lodi vyzdobil dynamickým kroužením štukových žeber, které připomíná klenby pozdně gotické. Čtyři boční lodě kostela a čtyři ochozové kaple nechal zaklenout klenbami plackovými. Plackovou klenbou použil i v prostoru křížení transeptu a hlavní lodi. Za dob Santiniho tu byly zelené zdi a červenohnědá podlaha - což mělo evokovat rajskou zahradu.

Některé necitlivé zásahy svého předchůdce pravděpodobně částečně boural nebo dodatečně „gotizoval“ – například toskánské sloupy, vytvořené kameníkem Lejskem. Po dokončení přestavby byl chrám roku 1708 znovu vysvěcen.

V 19. století prošel chrám rekonstrukcemi, během nichž byla zasklena okna, položena dlažba a celý interiér byl vymalován v bílé a žluté barvě, která zůstala po posledním restaurátorském zásahu, který probíhal v letech 2001-2008, zachována.

Zdroj: Wikipedie, Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele
Radio Praha

   Zpět