Jan Blažej Santini Aichel

Klášter v Rajhradě

Benediktinský klášter v Rajhradě je konvent benediktinů založený dle tradice v roce 1045. První věrohodná písemná zmínka o klášteře pochází z roku 1136 od Kanovníka vyšehradského. Současný klášterní komplex pochází z 18. století, byl postaven v letech 1721–1746 podle návrhu architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichla; jeho projekt však nebyl dokončen.

Santiniho představu zachycuje kopie projektu od zednického mistra Matyáše Rosy z roku 1775 Probošt Pirmus navázal roku 1718 styky se Santinim a svěřuje mu veškeré projekční práce. Celkovou Santiniho architektonickou představu zachycuje kopie od zednického mistra Matyáše Rosy z roku 1775. Konventní chrám sv. Petra a Pavla je obklopen čtyřmi kvadraturami, před západním průčelím je prelatura, na jihu pak konvent a na protilehlé straně jsou dva hospodářské dvory. Santiniho urbanistické řešení je postaveno na dvě na sebe kolmé osy symetrie. Do kostelní novostavby byly začleněny rozestavěné západní věže z konce 17. století. Chrám byl začleněn do původních klášterních kvadratur.

Santiniho plány měl původně realizovat brněnský stavitel Mořic Grim. Tento stavitel byl odmítnut, protože požadoval odvodnění bažinatého terénu. Nakonec byl povolán František Benedikt Klíčník, který byl ochoten realizovat stavbu podle Santiniho projektu. Jeho snahy však selhaly, a tak nakonec musel po prohlídce staveniště rozhodnout sám Santini. Stavbu realizoval na pilotách a roštech. Bouráním presbytáře starého kostela začala roku 1722 stavba. Na podzim téhož roku začal brněnský tesař Jan Ebenberger s vazbou krovu a o rok později byla hrubá stavba pod střechou. Dvojice západních věží byla zpevněna proti případnému sesouvání v roce 1728. Roku 1739 vysvětil olomoucký biskup Jan z Lichtenštejna dokončený chrám.

V chrámovém interiéru jsou Santiniho gotizující prvky zejména triumfální oblouky, které se v podélném prostoru opakují, a tak umocňují hloubku, rytmus a monumentalitu prostoru. Celkovému výrazu monumentálního prostoru napomáhají okenní dvojice tvořené spodními okny se záclonovitým záklenkem a oválnými okny nad nimi. Ve vztahu k okenním výřezům je komponován hlavní oltář a varhany na kůru. Zazděním některých oken v apsidě byl však zrušen Santiniho světelný efekt - postavení hlavního oltáře proti světlem zalitým oknům závěru.

Po Santiniho smrti dokončoval stavbu rajhradského kláštera vídeňský stavitel Ch. A. Oestl. Santiniho princip nebyl vídeňským stavitelem vůbec pochopen. Upravil západní průčelí chrámu tak, že narušil vertikalitu s gotizujícím principem ubývání hmoty směrem nahoru a kompozici na hlavní osu. Další úpravy se projevily i na severním průčelí, kde dekorativní tvarování oken potlačilo Santiniho gotizující prvky.

Zdroj: Jan Sedlák: Jan Blažej Santini - Setkání baroku s gotikou