Jan Blažej Santini Aichel

Barokní konvent kláštera Plasy

Barokní konvent bývalého cisterciáckého kláštera v Plasích byl zcela nově vystaven dle návrhu architekta Jana Blažeje Santiniho od roku 1711 přibližně do 1726 v době působení tehdejšího opata kláštera Eugena Tyttla. Santini postavil budovu konventu, která je největší v celém areálu kláštera. Má půdorys čtverce a je natočená k původnímu kostelu, k jehož přestavbě už nedošlo. Většina peněz z plaského panství odcházela po nástupu Marie Terezie na trůn na válečné účely. Mniši také používali peníze na dostavování hospodářských dvorů v probošství v Mariánské Týnici, proto v Plasích stojí stále původní kostel už od roku 1204.

Budova konventu je dvoupatrová čtyřkřídlá stavba s mohutnými centrálními rondely v nárožích. Nejvýraznější část konventu tvoří mohutně se vypínající rizalit na východní straně s mansardovou střechou. Toto křídlo sloužilo dříve jako zimní a letní refektář pro členy řádu. Na své vnější straně nese výrazně plasticky podanou fasádu se zvlněným štítem prolomeným do hmoty střechy. Ve své střední ose navazuje na refektář u protější strany oválný půdorys kaple sv. Benedikta.

Stavba konventu se z vnější strany, doplněná navíc o výrazné nárožní věžice, prezentuje jako velmi expresivní celek, jehož okenní rámy lemují mohutné, tvarem se střídající nadokenní římsy i nárožní klenáky. Lineárněji pojatá fasáda nádvoří upoutá řadami oken, vložených jakoby bez námahy do rohových prostor. Použítí jen nezbytného množství stavební hmoty sebou přináší do vnitřních chodeb konventu za každé roční doby dostatek světla a nechává rozehrát Santinho hru se stíny kmitajícími při ornamentech štukových zrcadel.

Novostavba konventu využila je několik z mála středověkých základů, jež zbyly převážně v jižním rameni transeptu konventního kostela. Základní kámen byl vysvěcen dne 22. července 1711 a následně přenesen do jihozápadního rohu stavby s budoucí kaplí sv. Bernarda. Komplikace přinášelo zpočátku zejména nestabilní podloží způsobené podmáčeným terénem kolem kláštera v bezprostřední blízkosti místní říčky Střely. Přistoupilo se proto k umístění roštu z více než 5 100 dubových pilot do základů stavby, které neustálým působením vody časem zkameněly. Následně také došlo k výstavbě důmyslného vodovodního systému vnitřních bazénů, umístěných u schodišť, které zajišťovaly neustále stabilní vodní hladinu. Díky často nezodpovědnému přístupu v dalších letech se ale vodní hladina kanalizace neudržovala v čistotě a docházelo tak k jejímu zanášení a nakonec i k velmi nešťastnému zazdění celého systému, jež způsobilo silné podmáčení stavby. V současnosti byl celý vodní systém obnoven.

Santiniho poselství pro tento klášter je: Bez vody se stavba zřítí. Tento latinský nápis je chronogram tvořící číslo roku 1720 a slouží jako druhý základní kámen.

V přízemí jihovýchodní části konventu se nachází sál zimního refektáře, rozsáhlý dvoulodní prostor zaklenutý na celkem 10 plackách. Konventní křížová chodba v prvním patře se zaklenula klenebním typem tzv. české placky s pokaždé jiným motivem štukového zrcadla.

Cisterciáští mniši se spolu nesměli bavit. Každý hluk, každé slovo se nese celým ambitem a je dobře slyšet. Mniši tady měli vyhrazené prostory, kde se spolu mohli bavit. Mnišská hovorna je nejteplejší místnost v klášteře a je postavena Santinim tak dobře, že slunce během dne prochází postupně všemi okny a prostor osvětluje po celý den. V hovorně se také nachází jedna ze Santiniho typických hvězd, která připomíná ohňostroj.

Technicky dokonale provedená jsou boční šnekovitá schodiště vedoucí z ambitu a unikátní je i hlavní schodiště, které je samonosné a slouží jako šachta, kterou se napouští teplý vzduch do budovy. Funguje to tak, že v teplých letních měsících se postupně otevírají okna odshora dolů. Musí se začít včas, aby se voda nezačala srážet na studených zdech. Santini myslel i na zcela praktické věci, jako byly toalety. Záchody v Plasích byly na jednom místě - nad prudce tekoucí vodní štolou. V klenbě byl větrací otvor, byla tu i umývárna s odpadem. Když bylo hodně vody, tak mniši napouštěli vodu do kádí, které byly na půdě, což bylo výborné opatření v případě požáru, ale zároveň odtud byly rozvedené trubky, kterými se napouštěla voda do umyvadel, i záchody byly proplachované. Štola je široká čtyři metry, vysoká od metru padesáti až do dvou a je dlážděná. Rok výroby tohoto "zázraku" je 1711.

Do jednoho z oktogonálních nároží byla vložena místnost tzv. malé kapituly, kaple sv. Bernarda. Tento centrální prostor na kruhovém půdorysu nese hvězdicovitou klenbu. Po okraji kaple obíhá mohutná profilovaná korunní římsa, rázně ukončená v návaznosti na kněžiště s monumentální nástěnnou malbou sv. Bernarda z Clairvaux meditujícího v lese.

Zdroj: Wikipedie, Barokní konvent kláštera Plasy
Radio Praha