Ghetto bez zdí

Norimberské zákony, zdroj: Židovské muzeum v Praze 27. leden 1939: Židé jsou propuštěni ze státní správy.

16. březen 1939: Zákaz vykonávání právnické praxe.

29. březen 1939: Zákaz volného disponování majetkem.

21. červen 1939: Na území protektorátu vstupují v platnost Norimberské zákony.

21. červenec 1939: Vzniká Ústředna pro židovské vystěhovalectví.

Zákaz vstupu na dětské hřiště, zdroj: Židovské muzeum v Praze 14. srpen 1939: Zákaz vstupu do veřejných podniků. Omezení se postupně rozšířilo o vstup do parků, na vybraná náměstí a ulice, pravý břeh Vltavy mezi Železničním a Hlávkovým mostem, vstup do divadel, kin, knihoven, restaurací, na plovárny, dětská hřiště, sportoviště, atd. Podobně to bylo i s dopravou, kromě všeobecného zákazu cestovat Židé museli používat jen vyhrazený prostor v zadní části dopravního prostředku, nesměli používat jídelní nebo spací vozy, vstoupit do čekárny či ostatních nádražních zařízení. Omezena byla i nákupní doba (v konečné fázy jen mezi 15. a 17. hodinou) a doba pro návštěvu úřadů. Například v Praze byla pro Židy k dispozici pouze pošta v Ostrovní ulici a to od 13:00 – 15:00. Židům byly odebrány telefonní a rozhlasové přístroje. Židé také nesměli opouštět svá bydliště po 20 hodině, bez povolení jej měnit, ani se přechodně vzdálit.

Říjen 1939: Stanovena tzv. vystěhovalecká daň. Její výše činila 25% hodnoty jmění. Židé jsou rovněž propouštěni ze zaměstnání bez nároku na náhradu či jakékoli zaopatřovací dávky.

Občanská legitimace s označením J, foto: archiv BK 23. leden 1940: Od tohoto data směly být veškeré platby ve prospěch Židů směřovány pouze na vázané konto příjemce u devizové banky. Maximální obnos, který si směli Židé z těchto kont vybrat, byl stanoven na 1500 Korun týdně.

únor 1940: V platnost vešly občanské legitimace s označením J jako Jude.

2. březen 1940: Židé musí deponovat u některé z devizových bank veškeré akcie, cenné papíry a těžařské podíly.

srpen 1940: Židovské děti nesmí kromě německých škol navštěvovat už i školy české, od července 1942 se nesmí vyučovat ani v židovských školách. Platil i zákaz soukromého vyučování, který byl ovšem tajně porušován.

Zákaz návštěvy kina, zdroj: Židovské muzeum v Praze 1. září 1940: Všichni, kteří podléhají Norimberským zákonům a jsou zároveň starší šesti let musí na veřejnosti nosit židovskou hvězdu. Dochází k uzavření všech synagog a modliteben.

18. listopad 1940: V platnost vstupuje povinnost předložit ke zrušení vkladní a spořitelní knížky.

5. únor 1941: Do depozitů přibývají ucelené sbírky známek a cenné předměty.

říjen 1941: Odjíždí první transport - do polské Lodže.

25. říjen 1941: Zákaz prodávat, darovat, zastavit či dát do úschovy jakýkoli majetek.

24. listopad 1941: První pracovní transport 342 mužů do města Terezín, určený k přetvoření již téměř vysídleného města na židovské ghetto.

Zpravodajství sicherheitsdienstu (nacistická bezpečnostní služba, pozn red.) nepřetržitě varovalo, že se obchází omezení nákupní doby pro židovské občany, že árijští přátelé a známí pro ně nakupují, že jim pomáhají čeští obchodníci i rolníci, že řezníci dávají do prodeje nejlepší maso až v době, kdy mohou nakupovat Židé, že obchodníci jim donášejí objednané zboží do bytu, přednostně je zásobují uhlím apod. Toto zpravodajství sicherheitsdienstu se hemží stížnostmi, že Židům poskytují pomoc lékaři, právnící, jejich bývalí zaměstnanci, úřady i někteří četníci, že se v jejich prospěch konají sbírky, že čeští učitelé vyučují židovské děti soukromě. Ojedinělé nejsou ani zprávy takového druhu, jakou byla zpráva z Roudnice o pohřbu dvou položidovských dětí, které otrávila vlastní matka. Pohřbu se zúčastnilo na 4 000 lidí, mezi nimi téměř celý učitelský sbor a veškeré úřednictvo. Takový počet smutečních hostů tu nezaznamenal ještě žádný jiný pohřeb, konstatoval sicherheitsdienst, což vysvětloval tím, že Češi chápali smrt těchto dvou dětí jako důsledek protižidovské perzekuce. Oproti takovým výrazům solidarity nalezneme ve zprávách sicherheitsdienstu také hlášení, jak je protižidovským pogromistům a arizátorům vyhrožováno či jak jsou alespoň vystaveni opovržení.

(Po nástupu Reinharda Heydricha)... vyšla pak mnohá další protižidovská opatření, také proti těm, kteří se s Židy solidarizovali a pomáhali jim. Oficiální termín pro ně zněl: židomilní Češi. Současně nařídil uvalit ochrannou vazbu na Čechy, kteří zvlášť demonstrativně projeví své přátelství k Židům, tj. nařídil je uvěznit v koncentračním táboře. Zdroj: Terezínská pamětní kniha

Zdroj: Terezínská pamětní kniha

Na druhou stranu je třeba připomenout, že se většina nežidovských obyvatel chovala spíše pasivně a nechtěla sebe a své rodiny tváří v tvář nacistické brutalitě vystavovat nebezpečí.