V parcích petřínského vrchu se nachází mnoho sochařských realizací a pomníků, ne všechny však byly tvořeny přímo pro toto místo. Nejznámějším je bezesporu Myslbekův pomník Karla Hynka Máchy. Původními jsou také Štursova socha Hany Kvapilové, Kodetův Vítězslav Novák, Dvořákova Fontána a Wagnerův Jaroslav Vrchlický. Další díla sem byla přenesena z jiných míst, nejčastěji exteriérů - Mařatkův Polibek, Sapíkův Ferdinand Laub, Kloučkova Dekorativní váza (ta byla původně v interiéru) nebo Simotův Jan Neruda. Některé hotové sochy, které do tohoto prostoru původně zamýšlené nebyly, zde byly prostě osazeny, jiné naopak z Petřína odstraněny. K těm původně nezamýšleným patří Laudův Lachtan nebo Kafkův Milan Rastislav Štefánik. Níže naleznete popis a fotografie některých petřínských pomníků a soch:
Pomník Karla Hynka Máchy nepatří pouze mezi nejznámější sochařské monumenty Petřína, ale i Prahy jako takové. Ve své době však byl hodnocen rozpačitě. František Xaver Šalda o tomto pomníku napsal: "Jest to práce příjemná, ale nic více, a chápeme odpor některých listů proti ní: problém tragického básnického osudu Máchova nijak typicky nevystihuje a nepřenáší do sféry plastické."
Pomník u Myslbeka objednal na počátku roku 1910 spolek Svatobor, měl být odhalen ke 100. výročí Máchova narození, tedy 16. listopadu 1910. Vše se ovšem o rok a půl zpozdilo, vinou Myslbekova chatrného zdraví a množstvím zakázek, na kterých pracoval. Navíc, kompozice díla je poměrně složitá, básník se opírá o zeď ve chvíli, kdy přivoněl ke kytici šeříků, jeho postava je výrazně prohnutá v bocích. Pomník byl nakonec slavnostně odhalen 16. června 1912.
Dnes je pomník symbolem lásky a zamilovaných. A každoroční tradicí, zejména pro mladší páry z Prahy, se stalo vyjít 1. května, respektive 1. máje, na Petřín a políbit se tzv. "pod Máchou", tedy pod Máchovým pomníkem.
Pomník obětem komunismu vytvořil český sochař Olbram Zoubek ve spolupráci s architekty Zdeňkem Hölzlem a Janem Kerelem. Byl slavnostně odhalen 22. května 2002. Je situován na východním svahu Petřína. Tvoří jej masivní zužující se schodiště, v jehož horní částí kráčí 7 postav: první je celá, další postupně více a více zmrzačené, ale stále stojící. Jedná se o připomínku utrpení politických vězňů, jakož i jejich statečnost a nezlomnost.
V dolní části pomníku je na kovových deskách napsáno: "Oběti komunismu 1948 - 1989: 205 486 odsouzeno - 248 popraveno - 4 500 zemřelo ve věznicích - 327 zahynulo na hranicích - 170 938 občanů emigrovalo." Totéž je na bronzovém pásu, který běží shora dolů po celém schodišti.
Foto: Kristýna Maková
Český spisovatel a básník se narodil roku 1834 v kasárnách stojících na úpatí Petřína. Socha znázorňuje stojící postavu, s rukama za zády, v nichž drží klobouk - ten však není vidět, protože socha má za sebou stromy. Neruda je zde zobrazen jako starší usedlý básník, který spokojeně shlíží z Petřína na milovanou Prahu. Autorem bronzové sochy je Jan Simota. Vyhotovena byla roku 1970. Socha je osazena v Seminářské zahradě poblíž Dvořákovy Fontány.
Foto: Kristýna Maková
Vítězslav Novák byl český hudební skladatel. Bronzová socha, kterou v roce 1950 vytvořil Jan Kodet, znázorňuje stojící postavu v nadživotní velikosti, stojícího muže hledícího upřeně před sebe. Uvnitř sochy je urna s popelem skladatele, pomník je tedy zároveň jeho hrobem.
Hlava, oproti strnulému postoji, vykazuje výjimečně přesné portrétní rysy. Celá kompozice sochy má v sobě kořeny v egyptském umění, postavy v tomto období byly znázorňovány obdobně.
Socha Lachtana z roku 1936 existuje v několika bronzových odlitcích, jeden z nich je součástí exteriérové sochařské výzdoby zámeckého parku na Zbraslavi, další odlitek byl umístěn v horním jezírku zahrady Kinských roku 1953. Někdy bývá tento rok, ovšem chybně, označován za rok vzniku plastiky. Jedná se o jednu z nejlepších sochařských podob zvířat v české plastice 20. století. Socha se nachází ve větším ze dvou jezírek na úpatí Petřína.
Barokní socha Herkula se nachází v menším, spodním jezírku na úpatí Petřína. Pochází ze 17. století, na Petřín však byla přemístěna z Kampy až v roce 1939.
Fontána s hrajícími si chlapci, také nazývána Fontána se dvěma putti, Fontána U Žabiček, Masarykovi vnuci - dvojice chlapců se šesti žabkami a dvěma ještěrkami, hrající si s rybou. Tato dynamická plastika, zřetelně ovlivněná neobarokem, byla umístěna na Petříně po rozsáhlé úpravě zahrad v roce 1949.
Modely pro sošky byli vnuci prezidenta T. G. Masaryka, synové Olgy Masarykové Leonard a Herbert Revilliodovi, kteří za války zahynuli v zahraničním odboji.
Pomník české herečky, členky Národního divadla, Hany Kvapilové je vyroben z bílého mramoru. Znázorňuje sedící ženskou postavu v dlouhých šatech s kyticí květin na klíně. Vyhotovena byla Janem Štursou v roce 1913 po tříleté práci. Pod sochou je uložena urna s popelem této herečky.
Celda Klouček vyučoval dekorativní sochařství na pražské Uměleckoprůmyslové škole. Váza byla vytvořena u příležitosti Zemské jubilejní výstavy v Praze (1891), zdobila Královský pavilon. Po skončení výstavy byla přemístěna na Petřín. Jedná se o novobarokní štukatérský odlitek z kufsteinského vápna. Vázu zdobí dva hrající si chlapci a stylizované květinové motivy.
Ferdinand Laub byl celosvětově známým houslistou. Pomník z počátku 20. století byl původně osazen na Křivoklátě. Jedná se o dynamickou kompozici, které vévodí zkroucená sedící postava vzrostlá do masivního křesla - soklu. Romantickou rozervanost a tragický osud houslového virtuosa charakterizuje odevzdaný výraz tváře a strnulé gesto levé ruky, která svírá housle. Pomník byl do Seminářské zahrady přenesen v roce 1950.
Bronzová socha Milana Rastislava Štefánika byla v polovině 90. let 20. století dlouhodobě zapůjčena Štefánikově hvězdárně, patří do majetku Národní galerie v Praze. Původně sloužila jako pomocný model pro rozsáhlý Štefánikův pomník v Bratislavě. Štefánik je zde předsaven jako usměvavý a přátelský člověk, nikoli jako upjatý generál v uniformě. Je oblečen do letecké kombinézy s kuklou na hlavě a brýlemi na čele. Socha je vysoká 247 centimetrů. Od 60. let 20. století byl uložen na hradě Pecka v rámci expozice díla Bohumila Kafky, do roku 1989 stál za zástěnou u poklady, kde si jej mohli návštěvníci prohlédnout na vyžádání.
Mařatkovou inspirací pro tento námět byl jeho paříšský učitel August Rodin, ten ve svém shodně nazvaném díle přišel se zásadním motivem prázdného vnitřního prostoru. Ovšem v místech, kde by logicky měl vzniknout takovýto prostor, podtrhuje kompaktnost objemu draperií. Z mnohoúhelníkového soklu, který navrh Jan Kotěra, vyrůstají dvě postavy - mužská a ženská. Jsou vzájemně propleteny. Pískovcová verze sochy, na které začal Mařatka pracovat již v letech 1909 - 1910, vznikla až v roce 1921. Socha byla původně umístěna v Letenských sadech, na Petřín byla přemístěna po druhé světové válce. Jedná se o jednu z nejhodnotnějších exteriérových kompozic v Praze.
Scoha znázorňující postavu stárnoucího velikána unaveného tvůrčími zápasy, který podpírán ženskými alegoriemi Poezie a Dramatu píše svůj umělecký testament: "Já v duši celé lidstvo nosil, vír jeho tužeb, muk a snů," vznikla až po druhé světové válce. Pomník měl původně stát na Karlově náměstí, ale v roce 1951, kdy byl dokončen jeho sádrový model, bylo rozhodnuto o jeho umístění na Petříně.
Zpět
English
Deutsch
Français
Español
Pусский
Česky