Přáním rodičů Gregora Mendela určitě nebylo, aby se stal duchovním. Sami neměli příliš radost, že se pro život v klášteře rozhodla jedna z jeho sester. Doufali, že se jejich děti budou starat o hospodářství. Kariéra duchovního však byla jednou z mála možností, jak v polovině 19. století financovat studia. A mladý Mendel měl nadání, čehož si všímali i učitelé ve škole. Jeho fyzikář se přimluvil za Mendelovo přijetí do starobrněnského kláštera.
Mendel se vzdělával v oblasti teologie, ale souběžně získával vědomosti z přírodních věd, a tak si ve svém bádání počínal racionálně. Augustiniáni podporovali vědu a vytvářeli mu nezbytné zázemí. Z vídeňských studií si pamatoval slova profesora Dopplera, který vychovával své žáky k tomu, aby si při výzkumu počínali efektivně a minimalizovali náklady. V klášteře si proto vystačil s malým pozemkem a jedním skleníkem.
Když zemřel v roce 1867 opat Napp, byl Mendel trochu překvapen, že právě on se následující rok ujme jeho úřadu. Nepatřil k těm, kteří by si záměrně budovali kariéru. Po Mendelově smrti bohužel v klášteře spálili většinu písemných dokladů z jeho pozůstalosti, což byla běžná praxe. Přesto se zachovala část korespondence vědeckého a osobního charakteru, kterou získalo Mendelovo muzeum.
Rostlinný a živočišný život se rozvíjí stále bohatěji: nejstarší formy zčásti mizí, aby udělaly místo novým, dokonalejším.
William Bateson
Mendel je jedním z vědců, kteří byli „objeveni“ až po smrti. Výsledky svých pokusů se snažil prezentovat veřejnosti, nejslavnější jsou jeho přednášky ze zasedání Přírodovědného spolku v Brně roku 1865. V podstatě bez textových úprav je o pár měsíců později vydal tiskem jako Pokusy s rostlinnými kříženci. Jenže již tehdy vycházely stěžejní vědecké práce v angličtině, jeho dílo se tak prakticky nemohlo dostat do rukou dalších vědců. Teprve po roce 1900 začalo být překládáno z němčiny do dalších jazyků, často však s nechtěnými zásahy, měnícími původní Mendelovy myšlenky. Nová nauka o dědičnosti byla označována jako mendelismus. V roce 1905 pro ni navrhl William Bateson, velký příznivce Mendelova odkazu, termín genetika. Bateson navštívil dokonce Brno a inicioval shromažďování dokladů, které položily základ sbírky klášterního muzea.
Projekt skleníku, v němž Mendel pěstoval část svých pokusných rostlin
Mendel byl některými vědci vnímán jako oponent Darwina. Osobně se neznali, nicméně Mendel se seznámil s evoluční teorií. Neměl k ní v zásadě odmítavý postoj, sám však pěstováním rostlin zjistil, že se řada znaků předává z generaci na generaci, aniž by se řídily přírodním výběrem. V průběhu 2. světové války zájem o Mendela ožil. Nacistům vyhovovala teorie, z níž nepřímo vyplývalo, že jsou organismy, tedy i člověk, predisponovány pouze geneticky.
Proč se Mendel při křížení rostlin upnul tolik na hrách? Vybral si jej na základě nastudování literatury, která vyzdvihovala jednoduchost umělého oplodnění květů hrachu. Další výhodou bylo poměrně snadné vymezení charakteristik rostliny, jejichž změny lze v průběhu generací pozorovat. Stanovil si sedm sledovaných znaků: tvar a barvu semene, barvu osemení, tvar lusku a jeho zbarvení v době, kdy není zralý, postavení květů na ose a velikost hlavního stonku. Z Mendelových poznámkách lze vyvodit, že pravděpodobně mezi lety 1854 až 1863 pěstoval téměř 30 tisíc rostlinek hrachu.
Jestřábník, foto: Danny Steven, Creative Commons 3.0
Pro potvrzení a zobecnění hypotéz bylo nezbytné ověřit zjištěné jevy u dalších druhů, proto v menším měřítku křížil například fazoli, jestřábník, pcháč, kuklík, kukuřici, nocenku či knotovku. U fazole si všiml kodominance znaků - vzniklé hybridy neměly jen bílé, nebo červené květy. Řada z nich měla přechodnou barvu. Největší obtíže nastaly u jestřábníku. U jeho drobnějších květů nebylo snadné umělé oplodnění, navíc u něj převládá nepohlavní rozmnožování. Výsledná velká rozmanitost znaků Mendela překvapila. Odhadoval, že půjde, řečeno slovy pozdějších genetiků, o polygenní dědičnost, kde za jednu pozorovatelnou vlastnost odpovídá více genů. Skutečné podstaty se však nedobral, ke zkoumání struktury genů a stanovení různých forem dědičnosti věda dospěla až několik desítek let po Mendelově smrti.
Mendelův pomník od T. Charlemonta
Ke konci života se Mendel věnoval šlechtění ovocných stromů. V roce 1910 vyrostl díky příspěvkům vědců celého světa na Klášterním (Mendlově) náměstí jeho pomník od vídeňského architekta Theodora Charlemonta. V roce 1950 sochu tehdejší režim nechal přemístit do klášterních zahrad.
Mendel chtěl štěpení znaků ověřit také u živočichů. Ideální mu připadaly včely, které žijí ve velkých společenstvech. V roce 1871 si nechal podle vlastních návrhů zbudovat včelín s 15 úly a sklepní zimoviště. Konstrukce mu umožňovala pozorovat chování včel. S trochou nadsázky lze uvést, že šlo o první včelařský výzkumný ústav ve střední Evropě. Jihozápadní svah Špilberku byl z jeho prostředků osázen medonosnými rostlinami. Vážením včel na květech a před vletem do úlu mohl vytvořit matematický model, který udával, jaká bude produkce medu. Křížil vzájemně různá plemena, včetně těch z exotických krajů. Nepodařilo se mu však objasnit proces rozmnožování včel, proto neuspěl s pokusy o řízené oplodnění v uzavřených klíckách.
Mendelovy kresby slunečních skvrn
Meteorologie byla vedle biologie asi největším Mendelovým koníčkem. I při testech na vídeňskou univerzitu v ní dosáhl lepších výsledků a ze svých třinácti publikovaných prací věnoval devět tomuto oboru. Kromě pravidelných meteorologických měření (teploty v průběhu dne, množství srážek, vlhkost a tlak vzduchu, stav ozonu, sluneční aktivita apod.) si všímal neobvyklých úkazů. V roce 1870 odborně popsal větrnou smršť nad Starým Brnem. Jako zanícený zemědělec se snažil o sestavení předpovědi počasí. Roku 1878 se stal pozorovatelem c. k. Centrálního ústavu pro meteorologii a zemský magnetismus. Měřicí stanici přesunul do areálu kláštera.
Pravidlené sledování slunečních skvrn dalekoholedem a jejich zakreslování sice Mendel používal k objasnění počasí, což se v budoucnosti nepotvrdilo, ale všimnul si souvislosti výskytu polární záře a většího počtu skvrn. Astronomové pojmenovali po Mendelovi planetku 3313 a jeden z kráterů na odvrácené straně Měsíce a další na Marsu.
English
Deutsch
Français
Español
Pусский
Česky