Základní zákony dědičnosti sice nesou jméno Mendela, který jako první objasnil pravidla přenosu pohlavím neovlivněných znaků do dalších generací, ale ve své nynější podobě byly formulovány mnohem později. Mendel používal dodnes platné termíny dominantní a recesivní znak, zavedl také označování alel velkými a malými písmeny abecedy. Přenos alel (mateřská a otcovská forma genu) se řídí základními principy kombinatoriky.
Vzájemným křížením dvou homozygotů (nositelé shodné mateřské i otcovské alely) vzniká potomstvo, které je uniformní. Má stejný genotyp (alely), a tím i fenotyp (vzhled). Výsledné potomstvo je buď homozygotní (obě dominantní nebo recesivní alely), nebo jde o heterozygotní hybridy (pokud měl jeden z rodičů dvojici dominantních alel a druhý recesivních).
Při křížení dvou heterozygotů dochází ke genotypovému štěpení (segregaci) v poměru 1:2:1. Navenek ve fenotypu se daný poměr projeví při úplné dominanci alel v poměru 3:1. Čtvrtina potomků jsou homozygotně dominantní jedinci, další čtvrtina homozygotně recesivní a polovinu tvoří heterozygoti.
Při křížení heterozygotů dochází u znaků, které jsou vázány na dvě různé alely současně, ke štěpení v poměru 1:2:1:2:4:2:1:2:1, které se ve fenotypu projeví při úplné dominanci alel v poměru 9:3:3:1. Podmínkou platnosti 3. Mendelova zákona je výskyt sledovaných genů na různých chromozomech, nebo slabá genová vazba, která nebrání volné kombinovatelnosti.
V některých učebnicích se rozlišuje ještě více zákonů, které se člení na fenotypové a genotypové. Mendel stanovil jednotlivé poměry v dědičnosti znaků na základě zkušenosti s pěstováním tisíců exemplářů rostlin, teprve poté je nepatrně zaokrouhlil a vyšla mu čísla odpovídající matematickým kombinacím.
English
Deutsch
Français
Español
Pусский
Česky