Lucemburkové v Čechách

Eliška Přemyslovna (20. ledna 1292 – 28. září 1330)

Pečeť Elišky Přemyslovny Eliška Přemyslovna byla dcerou českého a polského krále Václava II. a Guty Habsburské. O dětství a dospívání Elišky Přemyslovny není nic bližšího známo. Po smrti obou rodičů jí příznivě nakloněni zůstali někteří rádci a přátelé jejího otce Václava II., především zbraslavští cisterciáci v čele s opatem Konrádem. Největšího zázemí a výchovy ale Eliška nalezla ve svatojiřském klášteře, kde byla abatyší její teta Kunhuta Přemyslovna.

Když byl roku 1306 zavražděn Eliščin bratr Václav III., poslední český panovník z dynastie Přemyslovců, z Elišky jakožto jediné neprovdané Přemyslovny se stal důležitý aktér mocenských bojů. O trůn v tu dobu mezi sebou soupeřili Eliščin švagr Jindřich Korutanský, manželem Anny Přemyslovny, a Rudolf Habsburský. Z prvního kola vyšel nejprve vítězně Rudolf, který dokonce Elišku vystěhoval z Pražského hradu. O rok později (1307) se ale situace obrátila a na trůn usedl Jindřich Korutanský. Ani jemu se však nezadaná Přemyslovna do vlády nehodila a tak ji chtěl provdat za bezvýznamného pána z Bergova Otu z Löbdaburgu. Jindřich se ve své touze po koruně nebál ani boje a krátce obsadil Prahu. Roku 1310 před ním Eliška dokonce v přestrojení uprchla do Nymburka.

Král Jindřich VII. vítá princeznu Elišku, Jan Goth Proti Jindřichovi se vytvořila opoziční skupina mocných pánů, která své naděje na změnu spojila s princeznou Eliškou. Přidali se i vlivní opati bohatých cisterciáckých klášterů Heidenreich Sedlecký a Konrád Zbraslavský. Ti se také stali iniciátory Eliščina sňatku se synem římskoněmeckého krále Jindřicha VII. Janem Lucemburským. Jindřich VII. požádal, aby mu byla Eliška představena ve Špýru. Hrdá, půvabná a údajně snědá přemyslovská princezna Jindřicha okouzlila. Zájem o českou korunu překonal jeho obavy o jediného syna i to, že ženichovi bylo čtrnáct let a Eliška byla o čtyři roky starší.

Svatba s Janem se konala 1. září 1310 ve Špýru, poté byl Jan nucen vojensky obsadit Čechy. Jindřich Korutanský s manželkou utekli do Korutan. Korunovace v té době ještě oblíbeného Jana a Elišky se konala 7. února 1311.

Jan Lucemburský, podezíraje královnu Elišku, že ho chce zbavit trůnu ve prospěch syna Václava, dal dítě uvěznit a matku odvézt na Mělník, Josef Mathauser Manželství Elišky s Janem se bohužel nedá označit za šťastné. Eliška měla představu, že Jan obnoví velikost českého státu z doby jejího otce. Jan naopak narazil na tvrdou realitu českých zemí a odbojnou šlechtu a nakonec začal trávit stále více času v cizině. Eliška se tedy snažila uplatňovat svůj vliv v politice, kvůli své hrdé a vznětlivé povaze ale nebyla schopná velkých politických skutků.

Dalším problémem byla nenávist mezi Eliškou Přemyslovnou a její nevlastní matkou Eliškou Rejčkou a jejím životním druhem Jindřichem z Lipé. V zemi tak vykrystalizovaly dvě skupiny šlechty, jedna vedená Jindřichem a Rejčkou, druhá Eliškou Přemyslovnou. Jindřicha z Lipé mnozí považovali za většího ochránce českých zájmů než Jana Lucemburka. V důsledku vleklých sporů Eliška Přemyslovna nechala Jindřicha z Lipé v roce 1315 zatknout. Janovi Lucemburskému tím přivodila nemalé problémy. Spory mezi šlechtou a králem tak postupně přerostly v otevřenou válku mezi králem a královnou.

Roku 1319 se manželství rozpadlo úplně. Jan přepadl hrad Loket a vzal Elišce tři nejstarší děti. Královna společně s posledním spojencem, Vilémem Zajícem z Valdeka, obsadila Prahu, Janovo vojsko ovšem bylo silnější. Eliška se odebrala na Mělník.

Karel IV. u hrobu své matky v klášteře Zbraslavském, Stanislav Hudeček Manželé se ještě nakrátko sblížili v roce 1321, kdy byl Jan těžce zraněn. Narodil se jim třetí syn, Jan Jindřich a později ještě dvojčata. Snad to byl Jindřich z Lipé, kdo králi řekl, že se ho Eliška Přemyslovna snaží společně se svým nevlastním bratrem, Volkem, připravit o korunu ve prospěch prvorozeného syna Václava. Mohla to být pravda, ovšem nikdy se to nepotvrdilo, i když Jan Volek skončil na mučidlech. V létě 1322 právě po mučení nevlastního bratra Jana Volka Eliška dokonce před Janem uprchla do Bavorska ke své dceři Markétě. Jan ovšem manželku donutil k návratu zastavením výplaty důchodů. Eliška tak žila hlavně z podpory příbuzných, jako královna vedle Jana vystupovala je výjimečně.

Poslední Přemyslovna zemřela na tuberkulózu v osmatřiceti letech na Vyšehradě v domě Jana Volka. 1. října 1330 byla pohřbena na Zbraslavi.

Zdroj: Wikipedia