Vznést se do vzduchu a létat jako pták – jedno z největších a nejstarších lidských přání. Jedno z mála, které se podařilo naplnit. Úplně první záznamy o leteckých pokusech se objevují v 6. století v Číně, kde se první odvážlivci pokoušeli létat na šarkanech – dracích. Přeskočme ale v historii až do doby skutečných a hlavně dokonaných leteckých pokusů, do doby velkých technických objevů, do 18. století.
Pravým základem letectví je bezesporu balónové létání. Pojí se s ním pokrokové fyzikální objevy, z dnešního pohledu komické, ale odvážné experimenty a především velká houževnatost. Jeho průkopníci stáli často od vytouženého letu jen malý krůček. Zanechme stranou všechny pokusy o let s balóny bez osádky a přejděme rovnou k první skutečné letecké plavbě s lidskou posádkou. 10. října 1783 se v horkovzdušném balónu ukotveném lany vznesli do výšky 26 metrů Pilatre de Rozier, markýz d'Arlandes a Giroud de Vilette. 21. listopadu se pak první dva jmenovaní vydali na první volnou plavbu a odstartovali tak reálné letecké dějiny.
Letectví v Čechách oproti zbytku Evropy trochu zaostávalo, první ověřené zprávy jsou nám známy až z konce 18. století. Prvním „aviatikem - předchůdcem“ měl být v letech 1760 až 1770 na Vodňansku jistý Vít Fučík řečený Kudlička, spolehlivý důkaz o jeho pokusech vzlétnout se ale nepodařilo najít. Za úspěšně zaznamenaný, nikoliv provedený, můžeme považovat pokus kružítkáře Josefa Thiela z roku 1785, který předvedl veřejný - řekněme seskok - ze střechy libereckého domu, s dramatickým dopadem v blízké kašně. Tolik k pokusům s primitivními kluzáky. První opravdový let se odehrál v Praze v neděli 31. října 1790. V horkovzdušném balónu o výšce 24 metrů a objemu 2700 m3 se vznesli francouzský vzduchoplavec Jean Pierre Blanchard, který proslul mimo jiné přeletem průlivu La Manche v roce 1785, a člen České královské společnosti nauk Joachim hrabě Šternberk. Balón dosáhl výšky asi 1700 metrů a poté bezpečně přistál zhruba kilometr od místa vzletu.
Euforie z balónového létání se šířila jako horečka všemi vrtvami bez rozdílu pohlaví. První ženou, která kdy u nás do koše vstoupila, a to hned jako pilotka, byla jistá Wilhelmina, manželka profesora Reichardta z Drážďan. Její let se uskutečnil 31. května 1820 a byl úspěšně zakončen po hodině a čtvrt u Českého Brodu. Za zmíňku stojí i několik úspěšných vzletů vzduchoplavce Karla Kirsche a jeho červenobílého balónu Praga. Poslední z jeho pražských plaveb se 16. září 1849 zúčastnila i první Pražanka Magdalena Aichhornová.
V následujícím období se u nás balóny létalo takříkajíc o sto šest. Povzbuzeni leteckými úspěchy, snažili se někteří nadšenci o zkonstruování skutečného letadla. Například Pražan Vácslav Kadeřávek projektoval letadlo s mávavými křídly, které nazval Samolet český. Jeho pohonem měly být elektromagnety napájené z elektrických voltaických článků. Protože ale byly příliš těžké a rozpočet na další vývoj se rychle vyčerpal, rozhodl se od nich konstruktér nakonec upustil a jal se křídla samoletu pohánět vlastníma nohama prostřednictvím mechanických převodů. Kadeřávek se Samoletem uskutečnil kolem roku 1869 dva zaznamenané pokusy o vzlet, oba neúspěšné.
Autorem první vzducholodi u nás byl Ing. Paul Haenlein z Mohuče. Vzducholoď byla dlouhá 50,4 m, její největší průměr byl 9,2 m a nosný balón měl objem 2408 m3. Ze speciálně zkonstruovaného hangáru vylétla koncem roku 1872 a při obletu části Brna dosahovala rychlosti mezi 18 – 20 km/h. Významně, i když poněkud nešťastně, do dějin dále vstoupily události ze Zemské jubilejní výstavy v pražské Stromovce v roce 1891. Německý vzduchoplavec Maxmillian Wolff zde uskutečnil několik upoutaných výstupů s balonem Kysibelka. Avšak při prvním pokusu o volnou plavbu balon ve výšce 2000 m nevydržel tlak expandujícího nosného plynu a pukl. Naštěstí ale zbytek nosného obalu utvořil padák a tříčlenná osádka se bez vážnějších úrazů dostala živá na zem. Na Wolffovu obranu je třeba uvést, že on sám se toho dne letu nezúčastnil.
V roce 1890 byla založena Česká aeronautická společnost. Jejím prvním předsedou se stal profesor fyziky vysokého učení technického v Praze Karel Václav Zenger, který se pokusil založit i pražskou aeronautickou laboratoř, bohužel neúspěšně. Jedním z hlavních cílů společnosti bylo koupit vlastní balon a vyškolit nejméně dva vzduchoplavce tak, aby byli schopni samostatných letů a ovládání balonu. V roce 1893 ČAS uzavřela smlouvu s francouzským vzduchoplavcem Eduardem Surcoufem. Ten do října téhož roku zvládl vyučit dva české vzduchoplavce společnosti, Františka Hůlku a Ferdinanda Wandase, kteří pak praktikovali samostatné lety. Nejlepší sezónu ČAS zažila v roce 1895 během Národopisné výstavy českoslovanské, kdy oba piloti vzlétli s balonem Ressel celkem 34 x. Česká aeronautická společnost pak už spíše jen upadala a nakonec se díky četným sporům v roce 1897 rozešla. Balón Ressel se stal Hůlkovým majetkem a ten se s ním plavil až do roku 1901.
S ČAS byla po nějakou dobu spjata i další významná osobnost českého letectví – Gustav Finger. Nejenom že vydal Studii aeronautickou, ale zasloužil se především o vydávání prvního leteckého časopisu s názvem Epocha a sám v něm měl pravidelnou rubriku o leteckých novinkách. Od roku 1908 byl Finger členem spolku při Technickém museu pro království České a inicioval první expozici o letectví ve Schwarzenberském paláci.
Za významného průkopníka českého letectví je považován Igo Etrich, rodák z Trutnova. Inspirován Otto Lilienthalem, prováděl se svým společníkem Franzem Welsem pokusy s papírovými modely. Při modelování vycházeli ze studie létavých semen javánské rostliny Zanonia. V roce 1905 zhotovili pokusný bezocasý kluzák o rozpětí 6 m, který unesl zátěž asi 20 kg a po vzletu na svahu létal do vzdálenosti okolo 500 m. Sám Wells pak v kluzáku několikrát letěl do dálky 150 až 225 m. Když Wellse vystřídal Karl Illner, nabyl kluzák nové podoby. Vrcholem spolupráce Etrich - Illner byl motorový letoun Taube (Holubice), se kterým Illner absolvoval 17. května 1910 první meziměstský přelet z Wiener Neustadt do Vídně a zpět s mezipřistáním na Simmerinské pláni.
V Praze se první veřejný let odehrál v Chuchli v roce 1910. Na druhý pokus zde závodiště obletěl Francouz L.J.Gaubert s letadlem Wright francouzské licenční výroby. Zapomenout bychom neměli ani na Ludvíka Očenáška, významného českého vynálezce, autora rotačního pístového spalovacího motoru a v pozdější době průkopníka na poli raketové techniky.
12. března 1910 přinesly pardubické Neodvislé listy první zprávu o letadle Ing. Jana Kašpara. O dalších událostech ale více v jeho životopise.