Jan Janský (3. 4. 1873-8. 9. 1921)

Jan Janský Životní příběh prof. MUDr. Jana Janského by vydal na několik románů. Slávu mu přinesl obor, kterému se věnoval jen okrajově a také jeho celoživotní působení na poli psychiatrie bylo do určité míry náhodné. Sám se chtěl stát chirurgem.

Jan Janský – s krátkým „a“, jak s oblibou zdůrazňoval – se narodil v rodině obchodníka na Smíchově. Průmyslová čtvrť mu přirostla k srdci, vystudoval zde gymnázium a reprezentoval ji při cyklistických závodech. Po maturitě nastoupil na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, kde patřil k premiantům. V rámci jednoroční vojenské služby absolvoval dva semestry medicíny v Innsbrucku. Záhy po státních zkouškách v Praze (1898) zjistil, že najít uplatnění v Rakousko-Uhersku není podmíněno schopnostmi a studijními výsledky, nýbrž známostmi a politickým zázemím. A tak z původně plánované chirurgické praxe u profesora Kyselky sešlo a útočiště našel až v Kateřinské ulici u profesora Kuffnera na psychiatrii, která na přelomu 19. a 20. století platila spíše za pavědu. Janský nezahořkl a věnoval se své práci, jako by si ji vybral dobrovolně. Studoval soudobou vědeckou literaturu, snažil se pacienty zaměstnávat smysluplnou prací jako součástí jejich terapie.

Budova psychiatrie v Kateřinské ulici, kde Janský zkoumal vzorky krve, foto: Google Street View Při záchraně jedné z pacientek, která se pokusila o sebevraždu, provedl úspěšně oficiálně zakázanou transfuzi krve. V roce 1905 se dozvěděl, že praktický lékař v Černošicích při podobném zákroku neuspěl, i když dítěti podal krev matky. Janského ona neodhadnutelnost výsledku transfuze přivedla k myšlence, že mohou být vlastnosti krve závislé na duševním zdraví člověka. V případě sebevraždy byl dárcem psychicky vyrovnaný muž, zatímco v Černošicích žena šílená úzkostí. Zpočátku pokusy jeho hypotézu nepotvrzovaly, ani nevyvracely. Odebíral svým pacientům a personálu několik kapek krve, které nechal vzájemně reagovat. Postupně klasifikoval tři krevní skupiny, krev jednoho z pacientů se však srážela se všemi ostatními vzorky. Podobné vlastnosti zaznamenal u séra nového ošetřovatele. Na základě výsledků, zaznamenaných do tabulek, mohl vyloučit spojitost mezi shlukováním krvinek a psychickými poruchami. Odhalil však existenci čtvrté krevní skupiny (dnes označované jako AB), o čemž informoval české lékaře na přednášce v roce 1906. Výzkum shrnul v Hematologické studii u psychotiků, publikované roku 1907 ve Sborníku klinickém. Jako psychiatr měl omezené možnosti, jak svůj objev využít, a definitivně potvrdit, v praxi. Jeho spolupracovník z kliniky odjel proto do Maroka, kde vypuklo povstání a měl tak k dispozici mnoho zraněných. Janský se v roce 1914 nechal naverbovat jako vojenský lékař a hodlal provádět transfuze přímo na frontě. Rakouské úřady však byly proti. Po válce byl jmenován přednostou neuropsychiatrického oddělení Vojenské nemocnice v Praze. Jeho další kariéru zastavila smrt po jednom ze záchvatů anginy pectoris, kterou jako silný kuřák trpěl.

Pamětní deska na Janského vile v Černošicích, foto: Archiv Radia Praha Nemělo by se zapomínat na Janského přínos v psychiatrii. Trvalý význam mají jeho výzkumy na poli neuropatologie. Ve světovém měřítku patřil k průkopníkům likvorologie – nauky o mozkomíšním moku. Jeho jméno nese dědičná smrtelná Janského-Bielschowského nemoc, při níž je porušen metabolismus tuků ovlivňující psychomotorický vývoj dítěte v raném předškolním věku. Projevuje se mimo jiné retardací a poruchami koordinace svalstva a vidění.

Janský trávil s rodinou volné chvíle v Černošicích, kde nacházel klid ve svém jinak hektickém životě. Jeho pobyt v městečku připomíná pamětní deska na domě čp. 397. V roce 1953 byl o profesorovi natočen biografický film Tajemství krve (režie Martin Frič) na motivy stejnojmenné novely Vladimíra Neffa.

Výběr z díla dr. Janského:

Zkušenosti o demenci afatické (1902)
Teorie o podstatě hysterie (1904)
K nauce o psychické infekci (1904)
Neurofibrily za poměrů normálních a patologických (1905)
Hematologická studie u psychotiků (1907)
Stěžejní Janského články v Časopise lékařů českých vypovídají o tom, že se krví zabýval jen okrajově.

Krevní skupiny

Krevní skupiny Typů krve podle přítomnosti antigenů a protilátek jsou desítky, ale u člověka se v praxi rozdělují do čtyř základních skupin (A, B, AB, 0) a dále ještě dle Rh faktoru. Poznatků o krevních skupinách se využívá při transfuzích a genetických testech. Ve světě převládá krevní skupina 0 (v anglofonních zemích zapisována písmenem O), v Česku má největší část obyvatel skupinu A. Lidé se skupinou AB se označují jako univerzální příjemci, ti co mají skupinu 0 mohou darovat krev (po zohlednění Rh faktoru) prakticky komukoli.

Karl Landsteiner, foto: Studio Bachrach, Free Domain V době svého bádání neměl Janský tušení, že v Rakousku se aglutinací krve zabývá patolog Karl Landsteiner. Ten odhalil existenci základních krevních skupin již v letech 1900 až 1902, za což později dostal Nobelovu cenu. V Čechách byly Janského pokusy až do 20. let prakticky neznámé, „objeven“ byl díky Američanům, kteří mu přisuzovali prvenství na úkor Landsteinera, a Švédům, kteří o něm referovali na VI. Mezinárodním chirurgickém kongresu v Londýně roku 1923. I když Janský zřejmě nebyl prvním, kdo rozlišil krevní skupiny, na rozdíl od svých předchůdců své závěry kvalitně zdokumentoval, a proto chtěl získané poznatky co nejdříve aplikovat v medicíně. Nebýt převládajícího odmítavého postoje širší odborné veřejnosti k výměnám krve (na následky transfuze do té doby umíraly asi tři čtvrtiny pacientů), mohl zachránit životy tisíců vojáků v první světové válce.

Janského plaketa

Medaile prof. MUDr. Jana Janského (tzv. Janského plaketa) připomíná českého lékaře, který propagoval dárcovství krve. Je udělována v České a Slovenské republice bezplatným dárcům s opakovanými odběry – bronzová za 10, stříbrná za 20, zlatá za 40 a diamantová (jen na Slovensku) za 80 odběrů.

Zpracoval: Miloš Turek