Jan Amos Komenský

Před tereziánskou reformou v Čechách prakticky neexistoval organizovaný školní systém. Soukromá výchova byla určena výhradně pro bohaté a urozené vrstvy obyvatelstva. Školy se dělily na klášterní, ve kterých byly vychovávány jeptišky nebo mniši, a latinské, ve kterých se přednášely humanistické předměty. Většinové obyvatelstvo ale bylo negramotné. Zásadní změna nastala až s příchodem protestantů, kteří začali během bohoslužeb používat německý jazyk. V dosahu farností vznikaly první školy, v menších vesnicích se ale objevily až v 18. století. Mnohé obce měly tzv. školu vandrovní, která se stěhovala spolu s učitelem, který hledal obživu. Učitelé se totiž den ode dne potýkali s bídou a většinou si museli přivydělávat jako písaři, biřici, noční hlídači či jinak. Ve městech školu vedl rektor, který řídil několik učitelů a pomocníků. Učilo se hlavně psaní, čtení, počítání a náboženství, ovšem bez jakéhokoliv řádu a bohužel i smyslu. Děti byly nuceny pamatovat si různé texty aniž by jim rozuměly. Výuka probíhala převážně přes zimu, kdy nebylo zapotřebí práce na polích, i tak byla ale docházka slabá.

Školská reforma za vlády Marie Terezie

Marie Terezie Císařovna Marie Terezie podpořila školní systém hned několika zásadními výnosy. Od 6. prosince 1774 začala podle nového řádu platit povinná školní docházka pro děti od 6 do 12 let. Školy byly rozděleny na normální (v každé provincii), hlavní (v každém kraji alespoň jedna) a obecné (menší města či vesnice v dosahu kostela). V malých školách zůstal rozsah výuky stejný, v hlavních školách se navíc vyučovala latina, kreslení, měřičství, dějepis, zeměpis a hospodářství. Roku 1772 bylo rovněž zavedeno c.k. školní vydavatelství učebnic.

Kromě povinné školní docházky císařovna zavedla tzv. vrchnostenský školní patronát, čímž přenesla zodpovědnost za výstavbu škol a výběr učitelů na bohaté měšťany. Větší školy tak byly více a lépe vybavené, zakládaly se první školní knihovny a zlepšilo se i postavení učitelů. Horší situace panovala nadále na venkově. Školní budovy tam byly nadále v ubohém stavu, často chyběla podlaha a kromě dětí se učitelům pod nohy pletlo všelijaké domácí zvířectvo přes slepice po kozy či prasata. Po roce 1848 patronát převzaly obce. Od roku 1864 byl povinně volen školní výbor.

Novinkou byla také povinná nedělní škola, do které se chodilo po odpolední mši a která byla určena pro mládež od 12 do 20 let. Obvykle trvala jenom hodinu a říkalo se jí „opakovací“. Děti do ní chodily tak dlouho, dokud zameškanou látku nezvládly, což se prokazovalo zkouškou. Nedělní škola byla zrušena až roku 1870, když se školní docházka prodloužila o dva roky.

Statistika uvádí, že se v Čechách kolem roku 1853 nacházelo 3431 obecných škol a 61 škol hlavních, a dále 49 speciálních dívčích škol. Nutno dodat, že Čechy v té době měly 13029 obcí, dělených do 1774 farností a 125 školních okresů.

Učitelé a výuka

Jak se klečelo na hrachu si mohly děti vyzkoušet během výstavy Cestička do školy v Historickém muzeu ve Slavkově Samotný učitel málokdy vyučoval sám, většinu času věnoval spíše svému původnímu řemeslu či práci kolem fary a polností. Jak jen to okolnosti dovolily, předal veškeré své školní povinnosti pomocníkovi, kterému se říkalo Johanes nebo česky Josef. Výběrová řízení, zejména na vesnicích, nebyla nijak náročná. Důležité hlavně bylo, aby měl uchazeč hudební vzdělání, nebo alespoň cítění, výběr mnohdy ovlivnila i místní popularita. Na jiné vzdělání se tolik nehledělo, čemuž odpovídala i úroveň výuky, která stále zůstávala nedostatečná a strojová. O reformních myšlenkách Jana Amose Komenského většina učitelů neměla ani zdání. Pokud byl Josef oblíbený a všichni s ním byli spokojeni, měl naději, že se z něj jednou stane také učitel. K postupu většinou dopomohla náklonnost faráře nebo vrchního nadlesního.

Žactvo samo o sobě trpělo nekázní a k vyučujícímu nechovalo žádnou úctu, tělesné tresty tedy byly na denním pořádku. Nezbedné děti sedávaly za trest v oslovské lavici, více se ale trestalo lískovkou, klečením na hrachu, spavcům se lila voda za krk, křiklouni museli mezi zuby držet kolíček apod.

Školní rok byl oficiálně zahájen na svatého Václava, v praxi ale až na Dušičky, kdy se ve třídách začínalo topit. Vyučování probíhalo po celý týden kromě středy. Začátkem července probíhaly za přítomnosti faráře zkoušky, po kterých začínaly, navzdory školskému zákonu o docházce do školy, dlouhé prázdniny.