Historie Radia Praha

Ihned po skončení války se vysílání do zahraničí se rozjelo nanovo. Zprvu se vysílalo anglicky, česky, německy, francouzsky a italsky. K významnějšímu rozšíření došlo v roce 1946. Stav vysílání počátkem roku 1947 je zřejmý z tabulky uvedené v kapitole V zajetí ideologie.

Údaje v tabulce dokládají, že počátkem roku 1947 se vysílalo v 18 jazycích (bulharština, francouzština, srbochorvatština, slovinština, lužická srbština, němčina, polština, ruština, rumunština, švédština, norština, dánština, španělština, italština, angličtina, esperanto, čeština/slovenština). Z textu v tabulce se dozvídáme, že půlhodinové relace byly zkráceny na patnáctiminutové. V následujících dvou letech se tento stav v zásadě nezměnil, pouze se prodlužovala celková doba vysílání. Jestliže v roce 1947 se vysílalo v průměru 6,7 hodin denně, v roce 1948 do bylo 7,9 hodiny. Z tabulky je také patrné, že vedle krátkých vln se vysílalo i na dlouhých vlnách. V každé redakci pracovali dva redaktoři-překladatelé. V té době již existoval zárodek ústřední redakce. Ta připravovala komentáře v češtině, které se dále překládaly.

Nejdůležitější změnou bylo to, že zhruba polovina vysílání byla nasměrována do zemí tzv. sovětského bloku: Polsko, Německo, Maďarsko, Bulharsko, Sovětský svaz, Jugoslávie, vysílalo se dokonce v jazyce Lužických Srbů, žijících na území východního Německa. Velký důraz se kladl na to, do jaké země se vysílá. Začalo se například rozlišovat vysílání v němčině do Německa, Rakouska a Švýcarska. Do některých zemí se vysílalo více jazyky. Samostatným jazykem Radia Praha se stalo esperanto. Pro dokreslení poválečné orientace vysílání do zahraničí a Československého rozhlasu vůbec uveďme slova ředitele Československého rozhlasu Bohuslava Laštovičky z roku 1946: "V minulém roce nám vyrostlo nové odvětví v programové činnosti v podobě vysílání pro zahraničí. Toto vysílání vybudoval Československý rozhlas na vlastní pěst, chápaje jeho neobyčejný význam pro republiku. Můžeme dnes s chloubou říci, že přesto, že máme k dispozici jenom jeden nedokonalý krátkovlnný vysílač, podařilo se tomuto vysílání pro poměrně dobrou jeho kvalitu získat značný ohlas v zahraničí, jak nás o tom přesvědčuje stále se množící korespondence. Ani odpovědní státní činitelé si snad neuvědomují, jak ohromné záslužné dílo tu rozhlas vykonal pro stát a jak účinně čelí různým divokým pověstem a kampaním, které o naší republice kolovaly v zahraničí a jak organizuje sympatie pro náš stát. Toto vysílání bude ještě třeba rozšířit a ještě lépe vybavit účelnými programovými prostředky." Nejdůležitější změnou bylo to, že zhruba polovina vysílání byla nasměrována do zemí tzv. sovětského bloku: Polsko, Německo, Maďarsko, Bulharsko, Sovětský svaz, Jugoslávie, vysílalo se dokonce v jazyce Lužických Srbů, žijících na území východního Německa. Velký důraz se kladl na to, do jaké země se vysílá. Začalo se například rozlišovat vysílání v němčině do Německa, Rakouska a Švýcarska. Do některých zemí se vysílalo více jazyky. Samostatným jazykem Radia Praha se stalo esperanto.

Pro dokreslení poválečné orientace vysílání do zahraničí a Československého rozhlasu vůbec uveďme slova ředitele Československého rozhlasu Bohuslava Laštovičky z roku 1946: "V minulém roce nám vyrostlo nové odvětví v programové činnosti v podobě vysílání pro zahraničí. Toto vysílání vybudoval Československý rozhlas na vlastní pěst, chápaje jeho neobyčejný význam pro republiku. Můžeme dnes s chloubou říci, že přesto, že máme k dispozici jenom jeden nedokonalý krátkovlnný vysílač, podařilo se tomuto vysílání pro poměrně dobrou jeho kvalitu získat značný ohlas v zahraničí, jak nás o tom přesvědčuje stále se množící korespondence. Ani odpovědní státní činitelé si snad neuvědomují, jak ohromné záslužné dílo tu rozhlas vykonal pro stát a jak účinně čelí různým divokým pověstem a kampaním, které o naší republice kolovaly v zahraničí a jak organizuje sympatie pro náš stát. Toto vysílání bude ještě třeba rozšířit a ještě lépe vybavit účelnými programovými prostředky."

Významnou proměnou prošel po válce program. Na rozdíl od let předválečných se stalo základem mluvené slovo. Tvořilo až 90 % obsahu, zbytek připadal na hudbu. Čtvrthodinové relace se skládaly ze zpráv, po nichž následovaly příspěvky, rozhovory a rubriky. Mezi rubrikami nacházíme názvy jako "ženská hlídka", "odborářská hlídka". "mládežnická hlídka" a "politický komentář". Programové dokumenty jsou plné odkazů na Košický vládní program, plnění hospodářských plánů, propagace sociálních vymožeností československého lidu apod. Je zřejmé, že Československý rozhlas respektoval poválečné rozdělení světa a orientaci na Sovětský svaz.