V Československém rozhlase měli komunisté již po válce silné pozice. V průběhu únorové politické krize v roce 1948, kterou vyvolala komunistická strana, přešel rozhlas otevřeně do služeb komunistů a jako mocný komunikační prostředek jim převzetí moci ulehčil. Tehdejší ministr informací Václav Kopecký za tuto pomoc Československému rozhlasu veřejně poděkoval.
V dubnu 1948 byl Československý rozhlas zestátněn, o jeho vedení a programovém zaměření napříště rozhodovala komunistická strana. V létě 1948 bylo vysílání do zahraničí sloučeno s politickým zpravodajstvím, aby byla zajištěna jednotná politická linie v domácím i zahraničním vysílání. V programu se to promítlo tak, že Radio Praha připravovalo jiný program pro spřátelené země, které se vydaly na cestu socialismu, a jiný pro země kapitalistické, považované za nepřátelské. Hlavním cílem vysílání do kapitalistických zemí bylo "paralyzovat pomluvy o socialistickém Československu a získávat posluchače pro ideje socialismu," zatímco cílem vysílání do zemí sovětského bloku bylo "upevňovat přátelské svazky mezi socialistickými zeměmi a posilovat vztah k Sovětskému svazu."
Počátkem 50. let zinscenovala komunistická strana Československa politické procesy po vzoru Sovětského svazu, jejichž cílem bylo vypořádat se s tzv. vnitřním nepřítelem. Při jednom z největších procesů s generálním tajemníkem KSČ Rudolfem Slánským v roce 1952 byl odsouzen a popraven i ředitel zahraničního vysílání Bedřich Geminder. Na jeho zatčení vzpomíná tehdejší redaktorka Lenka Reinerová: "Vzpomínám si, že Bedřich Geminder právě slavil narozeniny. Dostal i dva obrazy, z toho jeden od ministra informací Václava Kopeckého. Ptal se mě, který si má nechat v práci. V tom zazvonil telefon. Byl to Geminderův řidič, který na něj naléhal, aby si pospíšil. Od té doby jsem ho neviděla. Geminder byl po příjezdu domů zatčen a posléze popraven. Pikantní na tom bylo to, že bydlel u Rudolfa Slánského, který byl v té době už zavřený." Krutý osud se nevyhnul ani Lence Reinerové. Musela odejít z rozhlasu a víc než rok strávila ve vazbě.
V roce 1952 došlo k reorganizaci Československého rozhlasu podle sovětského vzoru. Vysílání do zahraničí se stalo samostatným celkem v rámci Československého rozhlasu v čele s ředitelem. Jeho hlavními částmi byla ústřední redakce, která produkovala základní texty v češtině, jazykové redakce a redakce mezinárodní spolupráce. Ta vyráběla tzv. pořady na export. Tyto "exportní pořady", které byly zasílány zahraničním rozhlasovým stanicím, postupně nahradily vysílání do socialistických zemí.
Rozsah vysílání Radia Praha v 50. letech prudce rostl. Byly zavedeny nové jazyky - arabština a portugalština. Jestliže ještě v roce 1949 dosahovala celková denní doba vysílání 10 hodin, v roce 1954 to bylo již 14,5 hodiny a v roce 1960 již 32 hodiny. V roce 1962 dosáhlo Radio Praha - co do rozsahu vysílání svého maxima - 33 hodin denně. Přehled jazyků a počet odvysílaných hodin nejlépe ilustruje následující tabulka.
| 1954 | 1955 | 1956 | 1957 | 1958 | 1959 | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Anglicky | * | 1643 | 1520 | 1690 | 2108 | 2111 |
| Arabsky | - | - | - | 294 | 517 | 550 |
| Bulharsky | - | - | - | 13 | 52 | 52 |
| Česky a slovensky | * | 728 | 755 | 1102 | 1152 | 1143 |
| Francouzsky | * | 912 | 981 | 775 | 730 | 757 |
| Italsky | * | 730 | 732 | 676 | 523 | 526 |
| Italsky "B" | * | 544 | 792 | 2165 | 2141 | 1945 |
| Německy | * | 611 | 639 | 891 | 1332 | 1385 |
| Německy pro menšinu | - | - | - | - | - | - |
| Portugalsky | - | - | - | - | 46 | 329 |
| Řecky | * | 365 | 366 | 365 | 365 | 339 |
| Srbochorvatsky | * | 183 | 184 | 320 | 365 | 364 |
| Svahilsky | - | - | - | - | - | - |
| Španělsky | * | 1389 | 1250 | 1270 | 1248 | 1230 |
| Švédsky | * | 333 | 442 | 547 | 548 | 658 |
| Celkem za rok | 5265 | 7438 | 7681 | 10108 | 11127 | 11389 |
| Průměrně denně | 14,5 | 20,5 | 21 | 27,5 | 30,5 | 31 |
| 1960 | 1961 | 1962 | 1963 | 1964 | |
|---|---|---|---|---|---|
| Anglicky | 2106 | 1954 | 2044 | 2046 | 2092 |
| Arabsky | 674 | 712 | 854 | 849 | 733 |
| Bulharsky | 26 | 25 | 22 | 20 | - |
| Česky a slovensky | 1063 | 1109 | 1096 | 794 | 689 |
| Francouzsky | 876 | 838 | 903 | 1020 | 1092 |
| Italsky | 516 | 511 | 526 | 596 | 714 |
| Italsky "B" | 1514 | 1298 | 1377 | 1460 | 1464 |
| Německy | 1637 | 1762 | 1762 | 1854 | 1794 |
| Německy pro menšinu | 132 | 132 | 132 | - | - |
| Portugalsky | 587 | 880 | 879 | 747 | 692 |
| Řecky | 335 | 335 | 338 | 341 | 343 |
| Srbochorvatsky | 328 | 473 | 392 | 392 | 392 |
| Svahilsky | - | - | - | - | - |
| Španělsky | 1237 | 1233 | 1244 | 1119 | 1098 |
| Švédsky | 574 | 528 | 529 | 602 | 622 |
| Celkem za rok | 11605 | 11790 | 12098 | 11840 | 11725 |
| Průměrně denně | 32 | 32,5 | 33 | 32,5 | 32 |
| 1965 | 1966 | 1967 | 1968 | 1969 | |
|---|---|---|---|---|---|
| Anglicky | 2166 | 2607 | 2608 | 2478 | 2608 |
| Arabsky | 694 | 730 | 730 | 694 | 730 |
| Bulharsky | - | - | - | - | - |
| Česky a slovensky | 570 | 391 | 391 | 428 | 574 |
| Francouzsky | 1160 | 1460 | 1460 | 1388 | 1460 |
| Italsky | 782 | 888 | 1084 | 1070 | 1102 |
| Italsky "B" | 1460 | 1460 | 1460 | 1396 | 182 |
| Německy | 1807 | 1933 | 1741 | 1735 | 1825 |
| Německy pro menšinu | - | - | - | - | - |
| Portugalsky | 694 | 730 | 730 | 694 | 730 |
| Řecky | 230 | - | - | - | - |
| Srbochorvatsky | 258 | - | - | - | - |
| Svahilsky | 38 | 182 | 183 | 117 | - |
| Španělsky | 1144 | 1330 | 1331 | 1313 | 1409 |
| Švédsky | 493 | - | - | - | - |
| Celkem za rok | 11496 | 11711 | 11718 | 11313 | 10620 |
| Průměrně denně | 31,5 | 32 | 32 | 31 | 29 |
Z archivních materiálů vyplývá, že v 50. letech bylo v Československém rozhlase zřízeno tzv. "B vysílání" ve italštině a francouzštině. Stalo se tak po intervenci Komunistické strany Československa. Ta reagovala na žádost komunistických stran Itálie a Francie, které chtěly ovlivňovat dění ve svých zemích. Vysílání zajišťovaly skupiny italských a francouzských komunistů, vyslaných do Prahy. Italský pořad se jmenoval "Oggi in Italia" a francouzský "Ce soir en France". Italské "B vysílání" bylo z důvodu utajení přemístěno mimo budovu Československého rozhlasu a pořad Oggi in Italia se vysílal z území Německé demokratické republiky, aby nebyla kompromitována československá vláda. Zmínky o francouzském B vysílání v 60. letech mizí, italské B vysílání bylo zrušeno v roce 1970 v době příklonu KS Itálie k eurokomunismu. Paralelně s tímto tajným vysíláním po celou dobu fungovalo pravidelné vysílání Radia Praha v italštině a francouzštině.
Rozšíření vysílání kopíroval i nárůst korespondence. V roce 1953 bylo zaregistrováno 3259 dopisů, v roce 1956 to byly 16232 dopisy, v roce 1960 přišlo 49353 dopisy a v druhé polovině 60. let to již bylo kolem 100 000 dopisů ročně.
Expanzi vysílání doprovázela i modernizace vysílačů. Již v roce 1949 byl vybudován krátkovlnný vysílač ve Velkých Kostolanech na západním Slovensku. V roce 1955 bylo otevřeno vysílací středisko Litomyšl ve východních Čechách s dvěma krátkovlnnými vysílači o výkonu 100 kW a středovlnným vysílačem o výkonu 300 kW. Tento vysílač, který pracoval na frekvenci 1287 kHz, sloužil vysílání do zahraničí až do roku 1990.
V roce 1956 zahájilo činnost krátkovlnné vysílací středisko v Rimavské Sobotě na východním Slovensku. Je zajímavé, že při rekonstrukci tohoto střediska v letech 1979-1982 byly znovu uvedeny do provozu krátkovlnné vysílače v Poděbradech, které stály u zrodu Radia Praha.
V roce 1960 byl Československý rozhlas přímo podřízen Ústřednímu výboru komunistické strany, čímž byl vliv komunistické ideologie dále posílen. Pro ilustraci uveďme programové dominanty zahraničního vysílání v roce 1962: kampaň k 20. výročí vyhlazení Lidic, anketa Jak by vypadal svět, kdyby zvítězil Hitler, anketa Mé zkušenosti s kolonialismem, kubánská krize a sovětská mírová politika. Vedoucí roli komunistické strany potvrdil zákon o Československém rozhlase z roku 1964. V rámci italského vysílání vznikl v 60. letech pořad určený italským dělníkům, pracujícím v Německu. Dopisové ohlasy svědčí o jeho značné oblibě.
Osvědčení Monitor klubu Radia Praha
V 60. letech zažila největší rozmach redakce mezinárodní spolupráce, která
vyráběla pořady "na export". Byly zaměřeny především do rozvojových zemí, v
nichž v 60. letech probíhal národně osvobozenecký boj. Například v roce 1967
bylo vyrobeno přes 1333 hodin těchto pořadů v deseti jazycích. Z toho 997
hodin pořadů bylo zasláno do rozvojových zemí (Afrika, Asie, Latinská
Amerika), 202 hodin do socialistických zemí (Sovětský svaz, Bulharsko), 134
hodin do kapitalistických (USA, Austrálie, Kypr, Portugalsko).
Podobný politický podtext je vidět i za zakládáním Klubů posluchačů Radia Praha. Ty vznikaly v 60. letech především v afrických, asijských a latinskoamerických zemích (první klub vznikl v roce 1960 na Kubě). Radio Praha vznik klubů podporovalo, dopřávalo jim prostor ve vysílání, pořádalo pro ně soutěže apod. V 60. a 70. letech fungovalo na šest set těchto klubů po celém světě. O aktivitě Radia Praha vypovídá i to, že v této době odcházelo do zahraničí na 200 000 zásilek s propagačními materiály ročně.
V roce 1963 byl založen tzv. Klub monitorů Radia Praha. Jeho členy byly DX posluchači, kteří Radiu Praha zasílali hlášení o poslechu. Radio Praha posílalo od svého vzniku těmto posluchačům QSL lístky a od konce 50. let pro ně vysílalo specializované hlídky. Cílem Klubu monitorů bylo ověřovat kvalitu příjmu v jednotlivých částech světa a přizpůsobovat tomu technické prostředky vysílání. Pro členství v Klubu monitorů se posluchači museli kvalifikovat zasláním určitého počtu poslechových zpráv. Za další zprávy potom členové Klubu získávali roční uznávací známky. Klub monitorů Radia Praha, který měl několik tisíc členů, zanikl počátkem 90. let.
Nárůst vysílání koncem 50. a v 60. letech, kdy byla většina pořadů prodloužena z 15 na 30 a některé na 60 minut, nebyl jen změnou kvantitativní. Obohacena byla skladba pořadů: přibyly nové reportážní rubriky, dopisové ohlasy, soutěže, pořady pro DX posluchače, písničky na přání, více se využívaly rozhovory, reportáže apod. Některé rubriky z té doby, jako např. Mailbag (anglické vysílání) nebo Courrier des auditeurs (francouzské vysílání) se ve vysílání udržely dodnes.
V roce 1965 došlo v Radiu Praha k reorganizaci, která sloučila dosavadní útvary do tří nových celků: redakce vysílání do kapitalistických zemí, redakce vysílání do socialistických zemí a ústřední redakce. Do ní byla soustředěna oddělení, která zajišťovala centrální výrobu programu (zprávy, komentáře) v češtině. Tyto materiály byly potom překládány do ostatních jazyků a tvořily hlavní náplň vysílání. Vedle tohoto "povinného" programu měly jazykové redakce určitý omezený prostor k vlastní tvorbě, zejména v rubrikách.
English
Deutsch
Français
Español
Pусский
Česky