Když Guglielmo Marconi v roce 1895 uskutečnil první úspěšné dálkové vysílání a příjem rádiových vln, netušil, jak významný objev učinil. O čtvrtstoletí později rozhlasové vlny ovládly celý svět.
Na československém území probíhaly pokusy s rozhlasovým vysíláním už před první světovou válkou a pokračovaly i po ní. První rozhlasový pořad, složený ze slova a hudby, byl vysílán 28. října 1919 z radiotelegrafní stanice na pražské Petřínské rozhledně. Pravidelné rozhlasové vysílání bylo zahájeno 18. května 1923 z legendárního stanu v Praze-Kbelích a zpočátku trvalo hodinu denně. Veškerý program - zprávy a hudební produkce - se vysílal živě. Průkopníky vysílání byli novinář Miloš Čtrnáctý, podnikatel Eduard Svoboda a Ladislav Šourek, ředitel společnosti pro distribuci rozhlasových přijímačů Radioslavia. Tito muži dali vzniknout společnosti Radiojournal, v níž většinový podíl získala firma Radioslavia. Radiojournal se stal provozovatelem vysílání s příslušným povolením ministerstva vnitra a ministerstva pošt a telegrafů. Zpočátku se těžko dařilo shánět koncesionáře a chyběl kapitál, nutný k rozvoji vysílání. Situace se postupně začala zlepšovat, ale v roce 1925 získal v Radiojournalu majoritní podíl stát prostřednictvím ministerstva pošt a telegrafů. V roce 1924 se také v českém tisku poprvé objevilo slovo "rozhlas", které začalo nahrazovat tehdejší výrazy "radiofonie", "telegrafie a telefonie bez drátu", případně anglický výraz "broadcasting".
V roce 1924 Radiojournal přesídlil do budovy tzv. poštovní nákupny na Fochově třídě č. 58 v centru Prahy. Na Fochově třídě rozhlas už zůstal a v roce 1933 zakotvil na své dnešní adrese - Fochova (dnes Vinohradská) č. 12. Budovu, zvanou "rozhlasový palác", postavilo ministerstvo pošt a telegrafů, které ji společně s Radiojournalem až do roku 1945 obývalo. Na průčelí budovy byl od počátku nápis Československý rozhlas, který se od té doby začal používat, přestože oficiální název zněl Radiojournal, československé zpravodajství radiotelefonické, společnost s ručením omezeným.