Související články

Plzeň by snad už příští rok mohla mít nový pomník amerického generála, osvoboditele města, George Pattona. Nebude to ale postava generála. Rozmístění jednotlivých prvků v prostoru má symbolicky vyprávět celý příběh. Rozhodli tak ve čtvrtek zastupitelé, když podpořili vítězný návrh z veřejné architektonické soutěže. Představitelé města doufají, že by pomník mohl být hotový už příští rok na květnové Slavnosti svobody, jimiž si město každoročně připomíná osvobození americkou armádou, řekl ČTK primátor Plzně Miroslav Kalous.

Plzeň chtěla mít Pattonův pomník už delší dobu, po neúspěchu s prvním projektem loni vyhlásila novou architektonickou soutěž. Vytvoření pomníku přijde asi na 2,8 milionu korun, roční náklady na údržbu jsou 95.000 korun. Pomník bude v prostoru před kulturním zařízením Peklo, v němž je od loňska i Pattonovo muzeum.

Hlavním motivem je deska s otiskem generálovy přilby. Na přístupové straně je hladká dlažba symbolizující zem udusanou Pattonovými vojáky, její součástí jsou také měděné pásy s vyznačenými milníky generálových bitev a s daty o vývoji války v Plzni. Z druhé strany pomníku je "rozrytá" země. Symbolizuje místa, kam Patton kvůli dohodě spojenců o demarkační linii nemohl při osvobozování v roce 1945 pokračovat. Vítězný projekt Petra Kostnera, Ondřeje Kupsy, Ondřeje Peckerta a Tomáše Palkovského upoutal porotu mimo jiné tím, že obsahuje jakýsi komorní příběh a je komponován oboustranně.

Radnice loni na začátku roku zastavila projekt místního Military Car Clubu, který chtěl postavit téměř třímetrový bronzový monument od sochaře Jaroslava Bockera. Vedení města se nelíbilo, že je Bocker evidován jako agent někdejší komunistické StB, požadovala také, aby vítězný projekt vzešel z veřejné soutěže. Socha měla být v Plzni odhalena loni k 60. výročí konce druhé světové války. Nakonec si sochu vzala radnice v Dýšiné nedaleko Plzně, loni 7. května ji odhalila a vypsala na ni sbírku.

Oslavy 61. výročí konce druhé světové války probíhaly osmého května po celé České republice. Za nevelkého zájmu Pražanů se konal pietní akt v Národním památníku na Vítkově. Před nastoupenými čestnými jednotkami vzdali hold válečným hrdinům prezident republiky Václav Klaus, premiér Jiří Paroubek a další čeští politici. Poté se na Pražském hradě uskutečnila slavnostní vojenská přísaha.

Přibližně dvě desítky historických automobilů z druhé světové války v pondělí dorazily do Velichovek na Náchodsku. Jedenáctým ročníkem akce Mise Velichovky si vojenští nadšenci a majitelé historických vozů připomněli jednání Američanů o kapitulaci německé armády Střed, řekl ČTK organizátor akce Lukáš Kulhánek. "Z Prahy letos vyjelo přibližně deset vozidel, další se přidala později, zastoupeny byly americké i německé osobní a nákladní automobily," řekl Kulhánek. Kolona vozů vyrazila z Prahy již v neděli ráno a přes Kersko, Sadskou, Poděbrady a Chlumec nad Cidlinou dorazila na Velké náměstí v Hradci Králové, kde si je prohlídly desítky lidí. Konvoj v neděli dorazil do autokempu v Hořicích na Jičínsku, ze kterého vozidla v pondělí vyrazila do Velichovek. Bitevní ukázky se ve Velichovkách zúčastnilo na osm desítek mužů, pak se konal pietní akt u pomníčku americké armády.

Americký ozbrojený konvoj dorazil z Prahy do Velichovek 8. května 1945, aby s velitelem německé armády Střed maršálem Ferdinandem Schörnerem vyjednával o kapitulaci. Američané však po příjezdu zjistili, že Schörner již uprchl do Alp a vrátili se zpátky do Plzně. Pondělní ukázka boje amerických a německých vojáků ve Velichovkách byla smyšlená, protože Američané se s Němci ve Velichovkách nestřetli. Velichovky byly osvobozeny až 11. května poté, co se sovětská armáda probila z Polska. Německé jednotky se totiž úporně bránily v okolí Náchoda ještě 9. května.

Z rozhlasového archivu jsem pro vás tentokrát vybrala několik ukázek toho, co rozhlas vysílal před 61 lety, tedy v době, kdy vypuklo pražské povstání a pomalu se schylovalo ke konci druhé světové války. Uslyšíte výzvy k pomoci rozhlasu nebo ke stavění barikád, příkazy vojenského velitelství i prohlášení České národní rady.

Zájem o pětidenní Slavnosti svobody 2006, které o víkendu vrcholí v Plzni, není tak obrovský jako při loňském 60. výročí konce druhé světové války. Počasí nicméně návštěvníkům a organizátorům přeje a město znovu potvrzuje, že je počátkem května snad "nejameričtějším" střediskem starého kontinentu. Zejména v centru západočeské metropole se objevují džípy, lidé chodí v amerických uniformách, na ulicích hraje country a všude se čepuje pivo. Oslavy osvobození americkou armádou skončí v pondělí. Akcí je letos méně i kvůli tomu, že město vydalo na oslavy dva miliony korun, tedy proti loňskému roku zhruba čtvrtinu. Navíc se přímo proti radnici, kde každý rok projížděly konvoje vojenské techniky, opravuje polovina náměstí. Nejvíce lidí se soustřeďuje poblíž Pattonova muzea u kulturního domu Peklo. V pátek tam dorazil ze čtyřsetkilometrové cesty po jihozápadních Čechách Konvoj svobody s padesáti historickými vozidly.

Několik desítek lidí v pátek přišlo k budově Českého rozhlasu na Vinohradské třídě v Praze, aby si připomněli 61. výročí pražského povstání. U budovy rozhlasu se na sklonku druhé světové války uskutečnily jedny z nejtvrdších střetů mezi povstalci a německými okupanty. Mnozí z obránců padli. Politici v projevech zdůraznili, že svobodu a demokracii je nutné chránit neustále. Podle předsedy Senátu Přemysla Sobotky budova rozhlasu zažila dramatické události nejen v květnu 1945, ale také třeba v srpnu 1968, při okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Vždy šlo o konfrontaci s totalitními diktaturami, řekl Sobotka. Premiér Jiří Paroubek soudí, že povstání zmařilo německé plány na další vedení války, zachránilo mnoho desítek tisíc dalších životů a také Prahu, která měla být podle německých plánů zničena. Pražským květnovým povstáním vyvrcholila série obdobných akcí, jež propukly spontánně na přelomu dubna a května na mnoha místech tehdejšího protektorátu Čechy a Morava. Do bojů v Praze se zapojilo na 30.000 lidí, podle dostupných pramenů jich na 3700 zemřelo.

Hlavní město Praha si v pátek připomnělo 61. výročí povstání proti německé okupaci. Oslavy pražského povstání začaly uctěním památky padlých u pamětní desky na Staroměstském náměstí a udělením praporu pražského primátora pěší rotě aktivních záloh. Na lidi, kteří povstali proti nacistům, se vzpomínalo také u budovy Českého rozhlasu na Vinohradské třídě.

V dnešních Historických obzorech uslyšíte první část seriálu o poválečném odsunu Němců. Martina Lustigová se s historiky Jiřím Kocianem a Michalem Pehrem bude věnovat především jeho první fázi - tedy divokému odsunu. Dozvíte se například, jak divoký odsun probíhal či jaké excesy jej provázely.

Generál Píka je na památníku s komunistickými agenty, hlásaly před časem novinové titulky. O co šlo? Na budově Generálního štábu Armády ČR je pamětní deska, která je věnována vojákům, kteří byli postiženi komunistickým režimem. Na pamětní desce se ovšem objevila také sporná jména - mezi nimi jméno Jaromíra Nechanského. Kdo to byl? A proč jeho jméno na pamětní desce vzbudilo takový rozruch? O tom si Martina Lustigová povídala se svými hosty, historiky Pavlem Žáčkem a Zdeňkem Vališem.

Před 60 lety dohodli představitelé vítězných mocností mírové uspořádání poválečné Evropy, které trvá prakticky dodnes. Postupimská dohoda, kterou přijali 2. srpna 1945, upravovala zejména okupaci, odzbrojení a denacifikaci Německa, stanovila placení válečných reparací a hranice Německa se sousedními státy. Evropský komisař a bývalý český premiér Vladimír Špidla, který je vzděláním historik, je přesvědčen, že snahou a cílem vítězných mocností bylo umožnit mír v Evropě vítězům i poraženým. Čas podle něj ukázal, že se to povedlo.

Spojenci také rozhodli o vysídlení Němců z tehdejšího Československa, Polska a Maďarska. Podle Špidly to bylo proto, že považovali německé menšiny ve střední Evropě za příčinu nestability vedoucí k válce. Ještě jako premiér Špidla německému deníku Süddeutsche Zeitung řekl, že vysídlení sudetských Němců bylo správným, politicky velmi prozíravým rozhodnutím. Rozhodně odmítl, že by šlo o mstu.

Postupimské konference se zúčastnily tři mocnosti - USA, Sovětský svaz a Velká Británie. Spojenci se rovněž dohodli na společném postupu proti Japonsku, protože válka na Dálném východě ještě pokračovala. S dohodami v Postupimi vyslovila souhlas také Francie, jejíž představitelé se konference nezúčastnili.