Zákoník práce vyvolal nehlubší roztržku od vzniku Paroubkova kabinetu

22-09-2005

Sociální demokracie prosadila ve vládě přes odpor koaličních partnerů návrh nového Zákoníku práce. Projednávání této normy vyvolalo zatím nejhlubší roztržku mezi sociálními demokraty a lidovci od nástupu kabinetu Jiřího Paroubka. Spor ještě vyostřili vůdci obou stran dramatickými výroky. Zároveň ale veřejnost ujistili, že nehodlají koalici rozpustit.

Nový Zákoník práce slíbila sociální demokracie prosadit za každou cenu ještě do konce volebního období. Ve sněmovně ale může při jeho schvalování počítat pouze s podporou komunistů. Šéf lidovců Miroslav Kalousek ještě před hlasováním ve vládě varoval sociální demokraty před tímto krokem. Řekl, že lidovci jsou ochotni stáhnout některé výhrady vůči Zákoníku práce, když sociální demokracie také o něco ustoupí, tedy když nebude prosazovat v Zákoníku práce právo odborů kontrolovat, jak zaměstnavatel dodržuje zákoník a také bezpečnostní předpisy.

"Pokud je skutečnou prioritou Jiřího Paroubka objetí s bolševikem a Zákoník práce je pouze zástupným důvodem, který mu má poskytnout alibi k tomuto objetí, pak náš návrh nepřijme."

Premiér Jiří Paroubek lidovci navržené úpravy v Zákoníku práce odmítl s tím, že nedopustí, aby se Česká republika vrátila někam na začátek minulého století.

"Tady prakticky jde o to, aby zaměstnavatelé mohli zatočit s odborářským funkcionářem kdy se jim zachce. A v tom druhém případě jde o to, že vlastně by se neuznalo, že odbory jsou zástupci všech pracujících."

Předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek (vlevo) a místopředseda Jan Kasal, foto: ČTKPředseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek (vlevo) a místopředseda Jan Kasal, foto: ČTK Premiéra navíc rozčílilo, že se lidovci přidali ve sněmovně k ODS a hlasovali pro zřízení vyšetřovací komise v kauze Unipetrol. Podle Paroubka by jinde premiér takovou neloajální koaliční stranu bez milosti vyrazil z vlády. Paroubek zároveň prohlásil, že on se na rozdíl od svých předchůdců nenechá lidovci vydírat. Kvůli zachování politické stability ale zatím nehodlá sáhnout k razantnímu řešení. Miroslav Kalousek zase sdělil, že rozbíjet koalici devět měsíců před volbami nedává smysl. To si myslí i politolog Jiří Pehe.

"Já to nevidím jako skutečnou vládní krizi, protože pokud by vláda v tomto okamžiku padla, tak se volby budou konat jeden nebo dva měsíce před řádnými volbami."

Sociální demokraté na druhé straně odmítají podezření, že prosazení Zákoníku práce dohodli předem s komunisty. Opakují pouze, že pro své priority jsou ochotni přijímat podporu stran napříč celou sněmovnou. Jak připomíná politolog Tomáš Lebeda, to, že vezmou sociální demokraté zavděk podporou komunistů, má svou logiku.

Premiér Jiří Paroubek, foto: ČTKPremiér Jiří Paroubek, foto: ČTK "Současné složení vlády je velmi heterogenní. To je takové složení, které v jiných zemích odpovídá celému stranickému systému zleva až doprava.V takové heterogenní sestavě lze těžko dělat nějakou komplexnější politiku, která by měla pravicové nebo levicové zaměření. Je tedy logické, že pokud chce sociální demokracie prosazovat svůj levicový program, tak to asi s těmito partnery příliš dobře nepůjde. Proto vznikají konflikty, proto se čas od času sociální demokraté obracejí na komunisty."

Jinou otázkou ale podle Tomáše Lebedy je, proč právě lidovce nejvíce děsí představa, že sociální demokraté by jednou mohli začít spolupracovat s reformovanými komunisty.

"Já si dokonce myslím, že lidovci mají na spolupráci sociálních demokratů s komunisty vůbec nejmenší zájem ze všech. Proč? Zatímco pro ODS je jen dobré předvolební téma, pro lidovce je to záležitost téměř existenční. Oni už za první republiky byli neopomenutelným členem drtivé většiny vlád. A v polistopadovém vývoji u nás také. Kdyby se ale do budoucna podařilo komunistům transformovat se do takové podoby, že by byli přijatelní pro sociální demokracii jako koaliční partner, tak by o tento luxus, o toto výsadní postavení lidovci pochopitelně přišli. Proto je jejich prvořadou strategií, aby do té případné spolupráce vrazili nějaký klín."

Z jiného úhlu pohledu nahlíží na lidovecký antikomunismus politolog Jiří Pehe.

"Pokud by lidovci měli skutečně tolik výhrad vůči podpoře jednotlivých zákonů ze strany komunistů nebo vůbec vůči komunistické straně, tak už měli mnoho příležitostí podat například návrh zákona, kterým by vyšli vstříc některým občanským iniciativám, jako je zákaz komunistické strany nebo zákaz slova komunistická v názvu některé strany. To nikdy neudělali. Myslím si, že jim vlastně velmi vyhovuje přítomnost komunistické strany, protože ji mohou používat k různým nátlakovým akcím."

Jak Tomáš Lebeda, tak Jiří Pehe se v podstatě shodují v názoru, že výměna silných slov mezi lídry dvou koaličních stran je už také součástí nastávajícího předvolebního boje. Jiní analytici zase soudí, že lidovci asi s nostalgií vzpomínají na koaliční spolupráci s Vladimírem Špidlou. Ten prý musel lidovcům vycházet mnohem víc vstříc už proto, že se o vládu opíral v boji proti přívržencům Miloše Zemana ve vlastní straně. Paroubek tento problém nemá. Jde o tvrdého, rozhodného soupeře, jehož sebevědomí může navíc umocnit fakt, že podle zářijového průzkumu agentury STEM se stal nejpopulárnějším politikem v zemi.

22-09-2005