Peter Kopa zažil poválečný odsun svých rodičů, prožil dětství v Paraguayi, dnes ale podniká v Česku

09-08-2005

Podnikatel Peter Kopa se sice narodil před jednašedesáti lety v Praze, jeho otec byl však Rakušan, takže rodina musela po druhé světové válce z Česka odejít. Vydali se do Jižní Ameriky a zakotvili v Paraguayi. Mamince, Češce z Nového Bydžova, se ale podle něj po Čechách dlouho stýskalo. Kopovi se usadili v Asunciónu, otec tu otevřel malou textilní továrnu a rodině se postupně začalo dařit. Přestože byli z Československa fakticky odsunuti, rádi se i v Paraguayi stýkali s tamními Čechy. Peter Kopa vystudoval v Asunciónu práva, pak se ale vydal do Evropy. Osmnáct let pracoval jako finanční konzultant v Curychu. V roce 1991 se vrátil do Česka a natrvalo se tu usadil. Na to, co ho k tomu vedlo a jaké jsou jeho zkušenosti s podnikáním v Česku, se ho zeptala Milena Štráfeldová:

ParaguayParaguay "Slyšel jsem dobré věci. Samozřejmě jsem tu byl předtím asi desetkrát, přiletěl jsem z Curychu skoro každý měsíc. Měl jsem tu nějaké kontakty, viděl jsem možnosti investování a to mne sem přilákalo. Také proto, že s finančním poradenstvím, se kterým jsem začal v Curychu, jsem nemusel skončit. Tyto věci se dají dělat nezávisle na místě, kde člověk žije, alespoň pokud zůstává v Evropě."

Jaké tu podle Vás bylo v té době podnikatelské prostředí? Divoký Východ?

"Musím říct, že na začátku jsem měl pořád pocit, že je to jako skok ve stroji času, který vás hodí čtyřicet let nazpátek. Všechno zaostalé, padaly omítky, ta pražská krása ale samozřejmě byla stejná jako dnes. Byla akorát trošku zaprášená. Vzpomínám si například, že vzduch byl v roce 1991 velice špatný. Hodně se pálilo uhlí a popílek z toho uhlí padal všude na auta a dělalo to takovou pastu. To bylo velice dojemné, na Západě neexistuje takový fenomén. To vše ale už není, stará Praha prokoukla, je čistá, renovovaná a krásná. Člověk může být na Prahu pyšný."

Změnilo se něco v lidech za tu dobu?

"Ano, zejména v mladších lidech. Ti mají stoprocentně západní mentalitu. Ale se staršími je to těžké. Čím starší je člověk, tím víc myslí postaru. Pamatuji si například, že jsme jednou mluvili o nějaké investici a já jsem dal najevo, že klienti chtějí taky něco vydělat. Čech, se kterým jsem mluvil, se hrozně pohoršil a bral to jako vykořisťování. Mě to zaskočilo, pak jsem ale pochopil, že tady do mozků během čtyřiceti let pořád vráželi, že marže v podnikání je špatná. Samozřejmě, že tato mentalita tu zůstává a projevuje se to v různých symptomech, ale stále míň a míň."

Vedle podnikání nebo spolu s podnikáním se věnujete také charitě. Podporujete například Etické fórum. Co Vás k tomu vede?

"To jsou samozřejmě velice osobní postoje. Myslím, že pro společnost je velké plus, když lidé dodržují etické normy. Bez toho se rozpadá rodina, lidé nemají důvody, proč by měli být například věrní, nejsou ultimativní důvody, proč by třeba člověk neměl někoho podvést nebo podrazit. To všechno jsou důležité momenty. Když není etika, tak se dá říct, že nemůže obstát ani demokracie."

A myslíte, že v české společnosti chybí etika?

"Nejenom tady. To je celosvětový problém. Etika chybí v celé Evropě. Já myslím, že tady jako všude jsou hodně slušní lidé, a taky méně slušní. Nemůžu říct, že tady je to nějak horší. To ne, v žádném případě."

09-08-2005