Kde se pivo vaří....výstava o českém pivu

07-10-2005

"Kde se pivo vaří..." je název výstavy, která byla před časem otevřena v Národním zemědělském muzeu v Praze, která představuje historii i současnost českého pivovarnictví. Na výstavě natáčel Jaromír Marek.

"Uvař pivo s celou skořicí a cukrem, pak ji zahusti čerstvým lékem s trochou mouky", to jen jeden z mnoha staročeských receptů na pivní polévku. I ten najdeme na výstavě o českém pivu. Pivo vůbec patří neodmyslitelně k české tradici, připomíná to i tato výstava. Vedle samotného vaření piva přibližuje i obory s výrobou spojené, tedy sladařství, tradiční výrobu sudů i dnes už zapomenuté ledařství. Pokračuje autorka výstavy Lucie Dolanská.

"Samotnou technologii jsme přiblížili rekonstrukcí tzv. pivovarského valachu, který jsme zde postavili. Na něm se sušil sklad, probíhalo zde tzv. hvozdění. Je zde i rekonstrukce staročeské krčmy, aby návštěvníci viděli, jak se pivo dříve konzumovalo. Je tady řada věcí, na které si člověk může sáhnout, na chmel, slad, ječmen. Když správně odpoví v naší anketě, dostane pivo, které si může vypít v hospůdce stylizované do poloviny minulého století."

"České pivo začíná být celosvětovým fenoménem a chceme návštěvníkům ukázat, co to pivo vlastně je, kde se vzalo a jak se bude např. v budoucnu vyvíjet."

Dodává ředitel Národního zemědělského muzea Přemysl Reibl.Zlatým hřebem výstavy je replika chmelnice i s boží mukou. Po haťovém chodníku se může návštěvník projít chmelnicí a shlédnout zde film o českém pivovarnictví a chmelařství. Právě chmelnice je chloubou této výstavy. Pokračuje Přemysl Reibl.

"Přibližuje už zapomenutý způsob pěstování chmele, na tzv. tyčkové chmelnici. Štok se točil zleva kolem smrkové čtyř nebo pětimetrové tyče. Teprve v průběhu 20. století nahradila tento způsob pěstování drátěná chmelnice. Protože těch štoků zde máme stovku, vytváří to pěkný až nezapomenutelný zážitek z výstavy."

Výstava nezapomíná ani na známý fakt, že pivo bylo vždy také inspiračním zdrojem řadě hudebníků, malířů, básníků, prozaistů. Za všechny jmenujme jen Jaroslava Haška nebo Bohumila Hrabala.

07-10-2005