Jedenáct let života strašáků

09-08-2005

Jedenáct let fotografuje Rudolf Šmíd strašáky na polích, vinicích a zahradách. Jak říká, stojí v krajině nepovšimnuti. Evropa už století obdivně pošilhává po primitivním umění z Afriky, Indonésie či Ameriky, aniž by zaregistrovala, že jí i v současné, postmoderní době stojí za humny etnovýtvarné objekty. Výsledek jeho fotograficko-sociologického zájmu je nyní k vidění v pražské galerii Louvre. S fotografem Rudolfem Šmídem natáčel kolega Jaromír Marek.

"Já jsem prvního strašáka vědomě vyfotil v roce 1994, to vím přesně. Zatrnulo ve mně, protože jsem si uvědomil, že jsou zde jakési mystické bytosti, kterých si zatím nikdo nevšímá. Fotograficko-sociologicky jsem to rozjel a začal sledovat jejich životy a začal nacházet konkrétní bytosti a jejich příběhy."

Říkáte, že sledujete jejich životy...znamená to, že žijí životy?

"Určitě. I neživé věci žijí. Strašáci jsou někde mezi živými a neživými bytostmi. Mají své příběhy. Já jsem viděl zamilované strašáky, kteří se v průběhu dvou let rozešli, sešli a zašli docela. Když se člověk trpělivě dívá na strašácký život, najde hodně společného s lidským životem. Autor sám netuší, co stvořil a já tam nacházím prazáklady věcí jako je láska, samota, štěstí, smrt....to se podaří málokdy, moc jich nemám takových strašáků, dělám to 11 let....ale to si mi potom chvějí ruce."

K čemu jste došel ve svém letitém etno-sociologicko-fotografickém výzkumu?

"Mám vypozorovanou jednu věc, o které jsem přemýšlel. Například na vinicích jsou nejčastěji strašáci pěkný holky a oběšenci. Myslím si, že za to může to víno a alkohol. Strašačky člověk tvoří, když se toho vína napije a oběšené strašáky, když se ráno probudí."

Vypovídají strašáci něco o jejich autorech?

"Ono je to složitější. Já s těmi strašáky nijak nemanipuluji a snažím se je nechat žít vlastním životem. To stejné platí i pro jejich autory, těm se vyhýbám. Nechci, aby tvořili strašáky pro mně. Párkrát mně načapali třeba na vinici nebo na políčku. Mám vesničku na Sedlčansku, kde na malém prostoru je asi dvacet strašáků a já mám obavu, že oni už vědí, že tam chodím a začínají si konkurovat. Dělají jakoby lepší a lepší strašáky, ale to je pro mně špatně. Já chci strašáky autentické."

09-08-2005