Semafor se bude vracet s mladými ke kořenům

19-10-2005

V Čechách dodnes přežily pouze tři divadelní scény, které patří ke slavným malým formám let šedesátých. Vedle Činoherního klubu a Studia Ypsilon je to Semafor, nejstarší z nich. Vznikl v roce 1959 a nyní, po 46 sezónách se dočkal nového, nákladně zrekonstruovaného divadla Globus v Praze - Dejvicích, ve kterém bude hrát v příštích letech.

Opona divadla SemaforOpona divadla Semafor Semafor, to je Jiří Suchý - herec, dramatik, zpěvák, skladatel, grafik. Při otevírání nové scény vysvětlil, že na malované oponě symbolicky zachytil nejvýznamnější inscenace Semaforu od jeho počátků:

"U nás ty děti třímají symboly her, které se u nás hrály, takových těch nejvýznamnějších. tady to je Člověk z půdy, Dobře placená procházka, kytice, tady je Elektrická puma, Faust, tohle to je naše povodňová revue a Pokušení svatého Antonína. Takže takhle jsem pojednal tu o ponu a ta se každý večer před představením zvedne..."

Divadelní kritik Jan Kolář napsal na začátku 90. let knihu Jak to bylo v Semaforu, která rekapituluje historii divadla od úplných začátků do současnosti. A jak se Semafor vyvíjel po roce 1990 v liberálních podmínkách demokracie?

"Myslím si, že v 90. letech se Semafor dostal trochu na okraj, což bylo způsobeno jednak vnějšími okolnostmi, tzn. že přišel vinou restituce o divadlo v pasáži Alfa, stal se z něj vlastně kočovný soubor. Napřed hrál v divadle Komedie, což pro něj nebylo vůbec prostředí, pak putoval do Karlínka, kde ho zase vyplavila voda... No a potom samozřejmě, náboj autorského divadla se vyčerpává a je vlastně s podivem, že Semafor hraje dodnes, přes 40 let. Asi ten náboj byl tak silný, že dodnes má své publikum, a Suchý je pořád dobrý autor."

V souvislosti se Suchým se často mluví o jeho přínosu v oblasti písňového textu. Co ale jeho Semafor přinesl divadlu?

"Setkání spíš než herce autora, který si se svým publikem chce důvěrně popovídat. To právě koncem 50. let působilo jako naprosté nóvum a byla to jistá vzpoura - na kterou oni v tom Semaforu nemysleli, ale bylo to tak - vůči divadelní stylizace a divadelní konvenci. To přišlo jako naprostá novinka: divadlo jako důvěrný rozhovor."

Jiří Suchý dnes připouští, že svoje výchozí představy o nedivadelnosti a civilismu později poopravil:

"Časem jsem dospěl k tomu, že jsem to přece jenom trochu zdivadelněl. Já jsem jako začínající amatér prahnul po naprostým civilismu. Ale dneska už jsou trendy úplně jiný... ten základ, který jsem si tehdy usmyslel, je tam pořád, už jenom ten fakt, že já neumím hrát nikoho jinýho než sebe, ale přece jenom jsme to divadlo trochu zdivadelněli a zefektněli."

Některé prvky semaforského civilismu se ale v podle Jan Koláře v průběhu let přesto vžily:

"To nebylo běžné, že nezáleželo na herecké technice, ale na výpovědi. A to, že ti lidé mluvili s určitými chybami, s tím, co se tenkrát považovalo za nedostatek, z toho se dneska zase stala nová konvence."

Do Semaforu Suchý přijímal osobnosti často bez divadelního školení, mnohé se později vydaly na vlastní uměleckou dráhu: počínaje zpěváky Matuškou, Pilarovou, Gottem, později se tu mihly například Petra Janů, Hana Zagorová, Michal Prokop, v 90. letech Luciana Krecarová jako pozdější Anna K. nebo Leona Machálková:

"Vystudovala jsem češtinu na filosofické fakultě v Olomouci a velmi podstatná část mé diplomové práce byla o Semaforu a poezii Jiřího Suchého. Jakožto profesionálně na jevišti neotesanou dívku mě přijali velmi srdečně, naučili mě, jak se říká, dobrému vychování a byl to pro mě absolutně nejšťastnější vklad."

V 70. letech přišla do divadla Jitka Molavcová a stala se po smrti Jiřího Šlitra třetí klíčovou osobností divadla. Semafor má nyní svoji novou scénu. V čem bude podle Molavcové nadcházející etapa jiná?

"Bude možná jiná v tom, že tam bude daleko víc mladých lidí, nebudou stojatý vody. Semafor se bude vracet k těm původním sedmi malým formám, to znamená i kabarety pro děti, výtvarné divadlo, vernisáže... budeme se ale i vracet ke Kytici, budeme ji obnovovat s mladými lidmi."

Jan Kolář vedle toho upozorňuje, že náboj autorského divadla nelze prodlužovat do nekonečna. Molavcová je komediální herečka, nenahradila ale Šlitra v jeho autorské pozici. Semafor tak stojí a padá s Jiřím Suchým:

"Kdybyste chtěl ode mě nějakou prognózu, co s tím divadlem bude, tak samozřejmě, je to odvislé od Jiřího Suchého, protože Jiří Suchý je Semafor. A já bych jim přál, aby důstojně dožili. Aby to bylo ke koukání, jako že pořád je, aby to bylo kultivované a lidi, kteří mají rádi tu zvláštní poezii, kterou přináší Jiří Suchý, aby si pro ni dovedli do toho divadla přijít. A to stačí, myslím."

19-10-2005