Pacovská: Otevřít čtení knihy pro všechny smysly

07-08-2005

Výtvarnice Květa Pacovská se v posledních letech věnuje tvorbě autorských experimentálních knih. Česká veřejnost se s nimi mohla seznámit v květnu na výstavě, kterou uspořádal Svět knihy. Jsou to výrobně náročné knihy-objekty, které rozvíjejí dětskou hravost a fantazii. S velkým úspěchem vycházejí v mnoha zemích světa. Doma Pacovskou čtenáři znají stále především jako osobitou ilustrátorku dětských knížek z 60., 70. a 80. let. Její kresby doprovodily například Sandburgovy Pohádky z bramborových řádků, Děvčátko Momo a ukradený čas Michaela Endeho, nebo z českých autorů příběhy Ilji Hurníka, Oty Hofmana či verše Josefa Hanzlíka. O knižní tvorbě s Květou Pacovskou v jejím pražském ateliéru hovořil Vilém Faltýnek.

Na čem teď nejaktuálněji pracujete?

"No, shodou okolností se stalo, že zase pracuji současně na dvou věcech. A to na knížce, která by měla být vytištěna v roce 2006 o abecedě a počítání, která je ve světě beznadějně vyprodaná, a pak je to příprava výstavy, ale to bych ani neměla prozrazovat. Na ní úpěnlivě pracuji."

Kdy a kde by ta výstava měla být?

"Měla by být za rok ve Francii."

A ta knížka, kterou připravujete k vydání, půjde reprint nějaké už vydané knížky?

"To je právě s čím teď zrovna bojuju, protože ta Abeceda, nemá se opakovat, co už bylo uděláno... Nebude to reprint, bude to knížka úplně nová, ale bude postavena na knížce Alphabet, která měla... nevím, jestli to smím říct, když jsem sama autor... která měla velký úspěch a je vyprodaná všude možně, i tedy v té Francii."

Kde všude už vyšla?

"Vyšla v mnoha evropských zemích a také v Asii, v Japonsku, v Koreji a v Číně. Moje knížky byly přeloženy asi do 19 jazyků, což je nesmírně krásné. Je krásné, když můžete vidět obraz nebo sochu v originále, protože na vás působí materiál a všecko ostatní, ale je zase krásné, že i když to není originál, ale je to dobře vytištěné, má ta potom tu možnost navštívit i země, do kterých se vy osobně už nedostanete. Ta knížka potom rozšiřuje oblast diváků nebo posluchačů."

"Já jsem totiž tenkrát k té knížce něco nepsala a nebylo to tam uvedeno. A mnoho lidí mi říká, že bych to měla do té příští uvést, protože jsou tam nějaké důležité věci: Říkej písmeno A nahlas tak dlouho, až narazí na stěny tvého prostoru. - To je jedna strana té knížky, kde mám jenom škrkanice ze samých A. - Abeceda je kniha, ve které můžeme listovat, je architektura, do které můžeme vstoupit, a je také papírovou sochou v našem pokoji. Každé písmeno má svůj vlastní zvuk, svoje vlastní trvání a svoji vlastní barvu. Je rozdíl, když písmeno vidíme, když jej řekneme a když uslyšíme barvu jeho zvuku. Abeceda je papírovým městem a můžeme v něm chodit sem a zase zpátky."

"Já jsem kdysi v 60. letech, když jsem byla ptaná na knížky, napsala, že: Obrázky v obrázkové knize pro ty nejmenší děti můžou být velké, malé, strakaté, kulaté, dlouhé, smutné a všelijaké, ale jsou nezastupitelné. Jsou estetickým a výtvarným sdělením, ve kterém platí zákony krásného umění..."

"A k těm novým knížkám jsem psala: Prostor, rytmus, dotek, fyzické vnímání a ostatní směry čtení je základna mých autorských knih. - To znamená, že jsem se pokusila otevřít možnost čtení knihy všemi pěti smysly, nebo některým, jako třeba dotýkáním se. Jako že můžeme třeba si přečíst knížku, když zavřeme oči a dotýkáme se. Čili u prořezaných stránek cítíme tvar toho písmena, cítíme, jestli je plocha hladká nebo hrbolatá nebo ostrá, a různě."

Budou mít možnost vaši Abecedu číst, nebo dotýkat se jí, listovat, prohlížet si taky děti v České republice?

"Ale já myslím, že určitě, teď se ten prostor tak otvírá, že snad budou dostupné i moje dvě knížky, které vyšly v tomto roce, všude na světě, to znamená i v České republice."

Takže si pro ně budeme muset jet do zahraničí?

"Nebudete, já doufám, že ne."

07-08-2005