Je čeština patriarchální?

20-05-2007

Řekne-li se shoda přísudku s podmětem, mnohým se vybaví školní poučky o tom, jaké i/y napsat v koncovce slovesa v minulém čase. O něm rozhoduje rod jména, který si čeština jako slovanský jazyk zachovala. Díky jeho rozlišení například rozpoznáme daleko rychleji než v angličtině, zda k nám prostřednictvím textu promlouvá muž či žena.

Pokud je podmět v množném čísle pouze rodu mužského životného, anebo pouze rodu ženského, je otázka správného i/y poměrně jasná.

Komplikace nastávají, pokud se v jedné větě sejde jak podstatné jméno rodu mužského životného, tak podstatné jméno rodu ženského. V takovém případě má absolutní přednost rod mužský (a vůbec nezáleží na tom, že se větě ve funkci podmětu setkali například toulavý pes a královna Alžběta, píšeme prostě měkké i, i když královna Alžběta je bezpochyby významnější). Tolik školní látka. A pro některé jazykovědce doklad patriarchálního zakotvení češtiny.

Zatímco muž dává ženě přednost ve dveřích či při představování, v jazyce už k ní tak uctivý není. Nadvláda mužského rodu v češtině se porušuje snad jen při oslovení - jako první promlouváme k dámám, až poté k pánům. Pokud ovšem mluvčí ženy vůbec zohlední. Nezřídka se setkáváme s oslovením milí čtenáři, milí posluchači, studenti apod., kdy má mluvčí většinou na mysli zástupce obou pohlaví. Příslušnice něžného pohlaví jsou v těchto případech zahrnuty pod obecné pojmenování v mužském rodě. Dočteme-li se například v novinách, že "vědci významně pokročili v hledání léku proti závažné chorobě", můžeme si být jisti, že ve vědeckých týmech ženy rozhodně nechybějí. Je dokonce docela možné, že počet mužů a žen zabývajících se vědou je vyrovnaný, jen vědkyně jsou schovány za všeobecným pojmenováním vědci. Zasloužily by si proto korektnější zacházení - slušelo by se například napsat "věda významně pokročila v hledání léku proti závažné chorobě".

Čeština a všechny ostatní jazyky musí pružně reagovat na to, v jakých oblastech se ženy postupně uplatňují, a měla by pro ně vytvářet nová pojmenování. Nesmíme také zapomínat na muže, kteří čím dál častěji zastávají typicky ženská povolání (například mezi zdravotními sestrami čím dál častěji narazíme na zdravotního bratra, častěji označovaného jako sanitář či zřízenec, popř. souhrnně jako zdravotnický personál).

Jeřábnice a traktoristky se do češtiny dostaly sice za pomoci silné propagandy, ale díky příponě typické pro vytváření podstatných jmen rodu ženského poměrně snadno. Manažerky či političky to mají v současnosti v jazyce určitě jednodušší než v opravdovém životě. Zmiňované vědkyně či ministryně to kvůli neobvyklejší příponě měly v jazyce už o chlup složitější. Také například ženy, které zasvětí svůj život speciálním oborům medicíny, se budou muset potýkat nejen s profesními problémy, ale i s jazykem. Zatímco psychiatričky už zřejmě definitivně zvítězily nad psychiatryněmi, s chirurgyněmi či chiruržkami si jazyk zatím ještě neví rady.

 

"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.

Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.

20-05-2007