Zprávy | Z archivu rubriky


Premiér a předseda ODS Mirek Topolánek v pátek ve sněmovně kritizoval prezidenta Václava Klause za jeho zasahování do dění v nejsilnější vládní straně, kterou kdysi hlava státu vedla. Zároveň Klause varoval před výzvami ODS k sebereflexi po neúspěchu ve víkendových krajských volbách. Současně Topolánek prohlásil, že nadstranická role hlavě státu sedne lépe. Za to, že není nadstranický, Klause kritizoval také šéf opoziční ČSSD Jiří Paroubek. "V zájmu ODS...prezident Václav Klaus naprosto jasným a jeho úřadu nehodným způsobem porušil svou opakovaně deklarovanou nadstranickost," prohlásil Paroubek. Podle něj přitom Klaus dříve vyzýval k férové kampani ve volbách.

Klaus ve středu podpořil tři pražské kandidáty ODS do Senátu na předvolebním koncertu na Staroměstském náměstí. V médiích se objevily zprávy, že se při této příležitosti sešel i s hlavním Topolánkovým rivalem v ODS, prvním místopředsedou strany a pražským primátorem Pavlem Bémem, a s končícími hejtmany Středočeského a Moravskoslezského kraje Petrem Bendlem a Evženem Tošenovským. Ve čtvrtek Klaus podpořil i občanskodemokratického kandidáta do Senátu v České Lípě Petra Skokana, dosavadního libereckého hejtmana, který se již veřejně vyjádřil pro změnu ve vedení ODS. Hejtmani z řad ODS, kteří dosud vládli ve 12 z 13 krajů, svalují vinu za volební porážku od ČSSD na vedení ODS. Zastal se jich i Klaus. Při hodnocení krajských voleb uvedl, že nezaslouženou obětí touhy voličů po změně byli právě hejtmani, kteří se podle něho osvědčili.

Obvinění proti Milanu Kunderovi jsou skandální a nebezpečná. Ukazují, že se možná vytváří Evropa dvou právních úrovní, kdy právo respektované na Západě smí být zesměšňováno na Východě. Není "případ Kundera", ale existuje případ politických a justičních mravů v Česku a některých dalších členských zemích EU. S takovými tvrzeními přišli dva uznávaní francouzští historici Pierre Nora a Krzysztof Pomian v pátečním vydání deníku Le Monde. Tito dva odborníci se diví, že v právním státě jako ČR mohou dokumenty stalinistických bezpečnostních služeb sloužit k veřejnému obviňování, aniž by tyto dokumenty prošly důkladným zkoumáním, a to za naprostého pohrdání právními principy počínaje presumpcí neviny. "Jak je možné, že tyto bezpečnostní služby jsou považovány za věrohodné a že jejich tvrzení si zcela zachovala svou moc škodit? Jak je možné, že jménem boje proti totalitarismu se pokračuje v totalitárních praktikách?" ptají se historici. Poukazují rovněž na to, že obvinění Kundery z údajného udavačství před více než 50 lety se opírá o jediný "důkaz", a to dokument tehdejší policie nalezený v archivech. "Tento dokument je prezentován jako evangelium... Dnes již člověk nemůže být dovlečen před tribunál, který by byl pověřen vynášením trestu smrti. Ale může s vámi být stále veden proces před tribunálem veřejného mínění a jím můžete být odsouzeni, aniž byste se mohli bránit hanobení, v jehož oprávněnost doufají vaši prokurátoři. Je to kafkovský příběh... Ten našeho přítele Milana Kundery," dodali člen francouzské Akademie věd Nora a člen vedení francouzského Národního střediska vědeckého výzkumu Pomian.