Zprávy | Z archivu rubriky


Spisovatel Milan Kundera důrazně popřel tvrzení historiků, že v 50. letech udal někdejšího letce a později západního agenta Miroslava Dvořáčka. Informace, které zveřejnil Ústav pro studium totalitních režimů, v telefonickém rozhovoru s ČTK označil za lež. "Jsem úplně zaskočen něčím, co jsem nečekal, o čem jsem ještě včera nevěděl a co se nestalo. Toho člověka jsem vůbec neznal," řekl Kundera poté, co se dozvěděl z médií informace, které byly v ČR zveřejněny. To, co ústav a spolu s ním média učinila, označil za "atentát na autora" - ten se podle něj stal ještě účelově v době, kdy ve Frankfurtu začíná knižní veletrh. To, že historikové našli jakýsi dokument, na kterém je jeho jméno, je podle něj záhadou. Na základě informací zveřejněných ústavem se podle Kundery v tisku objevilo i to, že byl ve službách státní bezpečnosti. "To je totální lež, přeci mě paměť nemůže klamat, nebyl jsem ve službách tajné policie," rozčiluje se spisovatel. Vyšetřován státní bezpečností byl prý často - později, až v 60. letech. "Ne ale v raných 50. letech, nebyl jsem ani z ničeho podezřelý, byl jsem neznámý student fakulty. Jestli se někdo za moje jméno schoval, to nevím," uvedl.

Ústav na svém zjištění trvá, byť připouští, že důkazy proti Kunderovi nejsou absolutní. V případě, že se zachovaly originální dokumenty, jsou údaje policie podle ústavu velmi důvěryhodné. Jsou dvě indicie, ale stoprocentní jistota samozřejmě není, dokud se nepodaří získat všechny pamětníky, a to se bohužel podařit už nemůže, řekl v Rádiu Impuls pracovník ústavu Vojtěch Ripka. Podle něj také chybí například policejní protokol podepsaný Kunderou, i když to tehdy nebylo prý vždy potřeba.

Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) na svých internetových stránkách zveřejnil podrobnosti z příběhu Miroslava Dvořáčka, kterého v roce 1950 podle ústavu Kundera udal komunistické bezpečnosti. Muži hrozil trest smrti, nakonec byl odsouzen na 22 let odnětí svobody, z nichž si v komunistických věznicích odseděl 14 let. Dvořáček podle ÚSTR uprchl v roce 1949 během vojenské služby spolu s přítelem do tehdejšího západního Německa. Do vlasti se vrátil o rok později jako takzvaný agent chodec s úkolem získat pro spolupráci se Západem vysoce postaveného pracovníka československého chemického průmyslu. V Praze ale náhodou potkal bývalou dívku svého přítele Ivu Militkou, k níž na kolej si uložil kufr. Když se pro něj později dostavil, čekala na něj policie a zatkla ho. Na to, že Dvořáček 14. března 1950 odpoledne přijde na koleje Kolonka na Letné, bezpečnost údajně upozornil právě Kundera, který tehdy studoval na FAMU a s Militkou se znal prostřednictvím jejího přítele. Dokládá to záznam policejního oddělení v Praze 6 z téhož dne, který na webu ÚSTR zveřejnil. Na případ narazil historik Adam Hradilek, který se na ÚSTR věnuje výzkumu agentů chodců. Co budoucího autora proslulého románu Žert k udání člověka, kterého vůbec neznal, vedlo, ale není podle ÚSTR zřejmé. Žádné dochované dokumenty tuto záhadu prý neobjasňují.

Stát musí vrátit barokní zámek v Kolodějích, přilehlé budovy a zámeckou oboru restituentovi Vítězslavu Kumperovi. S konečnou platností o tom rozhodl odvolací pražský městský soud. Podle odvolacího senátu byly při zabavování zámku zneužity dekrety prezidenta republiky. "Dekret byl použit za situace, kdy Kumperovi prokázali, že v době okupace nepostupovali nepřátelsky vůči Československu," uvedly soudy.

Stát zabavil zámek a další budovy v roce 1948 Antonínu Kumperovi podle takzvaných Benešových dekretů. Ty však měly podle soudu sloužit k potrestání lidí, kteří kolaborovali s nacistickým režimem. Kumpera ale již v roce 1945 dostal osvědčení o národní spolehlivosti. "To znamená víc než pozdější tendenční prohlášení v době nesvobody po roce 1948," uvedl odvolací senát. Konfiskací kolodějského zámku stát Kumperu politicky persekvoval. "Po 17 letech je to pro nás otázka spravedlnosti a nezávislosti justice," reagoval na rozhodnutí soudu Kumperův právník Tomáš Chlost. Jeho klient podle něj zvažuje různé varianty, jak s památkou nyní naložit. V úvahu prý připadá prodej, pronájem, nebo zřízení muzea. Chlost nevyloučil ani možnost dohodnout se s vládou na tom, že by zámek nadále využívala. "Úřad vlády respektuje rozhodnutí soudu," uvedla mluvčí úřadu Jana Bartošová. Stát podle ní vyčerpal řádné opravné prostředky tak, jak mu ukládá zákon. Podle mluvčí úřad o pronájmu zámku neuvažuje.

Poslední majitel zámku ležícího při východním okraji Prahy Antonín Kumpera působil za První republiky jako ředitel Waltrovky. Koloděje koupil před válkou. V roce 1947 objekt převzalo ministerstvo vnitra a zřídilo tu školu Sboru národní bezpečnosti. Od roku 1955 využívala zámek vláda ke slavnostním účelům či k jednáním. Průmyslník opustil Československo a až do své smrti žil v Brazílii. Po listopadu 1989 nárok na budovy vznesl jeho vnuk, který podle svého advokáta žije nyní v Praze.