Zprávy | Z archivu rubriky


Zlidovělá mše Hej mistře! Jakuba Jana Ryby neodmyslitelně patří k vánočním svátkům a období adventu. Svěží, melodické dílko rožmitálského kantora oslovuje i lidi křesťanstvím nepolíbené a stalo se symbolem Vánoc stejně jako kapr, stromek, dárky nebo Ježíšek. První provedení Rybovy České mše vánoční pravděpodobně zaznělo - s autorem u varhan - při půlnoční mši v noci ze 24. na 25. prosince před 210 lety v kostele Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále. Premiéru bez famfár - před nepříliš velkým počtem posluchačů v malém vesnickém kostelíku - podle dobových zápisů provázelo bubnování deště a vanutí silného větru. Vánoce 1796 byly navíc bez sněhu. Svým radostným poselstvím a poetikou Rybova mše musela zaujmout hned napoprvé, protože se zřejmě rychle rozšířila po kraji. V té době jednatřicetiletý skladatel si jí však nijak zvlášť necenil, alespoň o tom neexistuje žádná zmínka. Mohl to být jen jeden z kamínků rozsáhlé kompoziční mozaiky, který v Rybově případě čítal přes 1500 skladeb duchovních i světských. "Je to skladba, kde autor nic nepředstírá, tvoří jasně a prostě, nemyslí na kontrapunkt a mistrovskou skladbu, ale na posluchače, a pod rukama - možná aniž to sám tuší - mu vzniká opravdu geniální kus," myslí si o "Rybovce" varhaník a dirigent Robert Hugo. Pod jeho vedením mimo jiné vznikla profesionální nahrávka, kde jednou ze sólistek byla Magdalena Kožená.

Rybova mše má málo společného s tradiční latinskou mešní kompozicí, snad jen formální členění. Jde spíše o vánoční hru o zvěstování a příchodu pastýřů k jesličkám. K její oblíbenosti přispělo jistě i to, že je ryze česká. Ryba ji napsal záměrně prostým stylem, aby byla co nejvíce srozumitelná.