Zprávy | Z archivu rubriky


Finanční policie obvinila manželku uprchlého podnikatele Radovana Krejčíře z praní špinavých peněz a státní zastupitelství jí obstavilo luxusní vilu v Černošicích u Prahy. "Žena je podezřelá z toho, že umožnila manželovi zastřít původ části finančních prostředků, které pocházely z jím spáchané trestné činnosti," informovala mluvčí policejního prezidia Blanka Kosinová. Zastírání původu peněz podle ní spočívalo především v nákupu a následné přestavbě a rekonstrukci rozsáhlé nemovitosti v Černošicích. Státní zastupitelství vilu Krejčířové v hodnotě stamilionů korun obstavilo.

Advokát Kateřiny Krejčířové Tomáš Sokol, který obhajuje i jejího uprchlého manžela, už podal kvůli obvinění stížnost. "Poté, co si celý národ i s politiky odhlasoval, že je Krejčíř zločinec, je logické, že musí být zlikvidována i jeho manželka," komentoval nové stíhání. Podle něj policie viní Krejčířovou z toho, že výnosy z manželovy trestné činnosti legalizovala prostřednictvím investic do černošického domu a placením účtů už od roku 1998. Trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti je však v zákoně až od 1. července 2002, poznamenal Sokol. Předtím v českém trestním zákoně neexistoval. Taková situace obecně znamená, že nelze stíhat za jednání, které v té době nebylo trestným činem. Sokol navíc poukázal na fakt, že Krejčířová byla obviněna z praní špinavých peněz v okamžiku, kdy neexistuje pravomocné soudní rozhodnutí o tom, že její manžel je skutečně zločinec, který nabyl finanční prostředky nelegálně.

Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) vyslechl v USA svědka v kauze téměř padesát let starého bombového útoku na štrasburského prefekta Andrého Trémeauda a pokračuje ve vyšetřování případu. Při výslechu vyšetřovatelé získali nová jména lidí, kteří by o případu mohli něco vědět, píše Právo. Z atentátu, při němž v roce 1957 zemřela prefektova manželka, byli před lety obviněni dva bývalí důstojníci komunistické Státní bezpečnosti.

Vyšetřovatelé nyní pátrají po několika lidech, které při výslechu jmenoval bývalý důstojník StB Ladislav Bittman žijící od roku 1968 v USA. Bittman v roce 1972 ve své knize prozradil, že výbuch ve štrasburské prefektuře provedla československá rozvědka jako součást dezinformační kampaně připravené sovětskou tajnou službou. Cílem zpravodajské akce bylo vyvolat dojem, že se v západním Německu aktivizuje neonacismus. Smyslem bylo zhatit německo-francouzské usmiřování a vznik Evropského společenství. Na útoku prý pracovala čtyřčlenná skupina, dva muži jsou však již po smrti. Obvinění důstojníci StB údajně odeslali štrasburskému prefektovi Andrému Trémeaudovi 13. května 1957 z pařížské pošty krabici doutníků s výbušným systémem. Atentátníci předpokládali, že se balíček dostane do jeho rukou další den na recepci k zasedání Evropského společenství uhlí a oceli, které se zúčastnilo i několik předních francouzských politiků. Balíček ale o tři dny později rozbalila prefektova manželka; výbuch ji zabil.

Velkou cenu, tedy Křišťálový globus a finanční částku 20.000 dolarů, si z jubilejního 40. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech odnesl polský snímek režiséra Krzysztofa Krauzeho Můj Nikifor. Odměnila tak originalitu i realizaci příběhu, který vznikl podle autentických údajů o životě Epifana Drowniaka, proslulého jako naivistický malíř Nikifor Krynický. Krauze, který je od roku 2001 členem Evropské filmové akademie, zabodoval ještě jednou, když převzal cenu za režii. Za ohromující přeměnu v muže a za vynikající výkon ve filmu převzala osobně cenu i osmdesátiletá herečka Krystyna Feldmanová, která v tomto snímku hrála titulní roli.

Ocenění byla v hotelu Thermal vyhlášena v sobotu večer, na koprodukční česko-slovenský film Martina Šulíka Sluneční stát cena nezbyla. Divácká cena deníku Právo patří kanadskému filmu Můj život s otcem, jehož režisérem byl Sébastien Rose. Zvláštní cenu dostal izraelský režisér Eyal Halfon za mozaikovitě strukturované drama Taková krásná země. Je nepředvídatelným pohledem na společenské poměry v oblasti ležící v blízkosti Mrtvého moře.

Ceny za nejlepší mužský herecký výkon získali Luca Zingaretti za nesentimentální portrét faráře v italském soutěžním snímku Za bílého dne (režie Roberto Faenza) a Uri Gavriel za neokázalé a zároveň impozantní ztvárnění ústřední role v izraelském snímku Taková krásná země. Zvláštní uznání za "nekompromisní pohled" porota přiznala japonskému příběhu Večeře u Noriko. Režisér Sion Sono ho natočil jako rodinný portrét ze současnosti o generační vzpouře jinak poslušných dcer.

Jubilejní 40. ročník festivalu nabídl 242 celovečerních filmů a další desítky snímků krátkých. Téměř 190 jich bylo v Česku uvedeno poprvé, z toho 16 ve světové a 34 v mezinárodní či evropské premiéře. Během devíti dnů se uskutečnilo se 517 představení pro 142.506 diváků.