Zprávy | Z archivu rubriky


Premiér Jiří Paroubek byl jedním z mnoha účastníků sobotních pietních aktů k uctění památky padlých českých i zahraničních vojáků na pražských Olšanských hřbitovech. V rámci 60. výročí osvobození Československa položili k několika památníkům věnce také další čeští politici a zástupci armády, ale i pamětníci druhé světové války a členové zahraničních delegací. Všichni se nejprve zastavili u Vojenského hřbitova, jehož součástí je 264 hrobů především britských, ale i polských, kanadských, australských a novozélandských letců, námořníků a členů pozemních sil, kteří padli při osvobození Československa nebo v zajateckých táborech. Další zastávka byla u památníku a několika stovek hrobů sovětských vojáků, kde se obětem války poklonili i zástupci delegací z Ruska, Běloruska, Kazachstánu a Ukrajiny. Poté se několik desítek účastníků akce, mezi nimž bylo mnoho válečných veteránů z Česka i ze zahraničí, přesunulo k památníku bulharských vojsk a nakonec k pomníku Pražského povstání, kde vzdali hold českým povstalcům, vojákům, odbojářům a legionářům. "Po těch šedesáti letech mě samotného překvapilo, že v průzkumech veřejného mínění je dnes pro třetinu lidí válka vzdálená ozvěna," podotkl premiér Paroubek. Uvedl, že je však důležité připomínat si oběti války a jejich památku, "protože ve druhé světové válce šlo o civilizaci, o boj za demokracii a uchování základních hodnot civilizace". Premiér také připomenul zásluhy československých vojáků bojujících za války v zahraničí. "Byl to ohromný vklad pro naši státnost, že jsme měli opravdu významné zastoupení v zahraničních silách na východě i na západě. Pro vývoj země to byla také významná věc," dodal Paroubek.

Velká přehlídka moderní i historické vojenské techniky byla v sobotu vrcholem čtyřdenních Slavností svobody, kterými si Plzeň letos připomíná 60. výročí osvobození americkou armádou v květnu 1945. Kolona více než 250 vozidel se sunula z Chodského náměstí po Klatovské třídě až do sadů Pětatřicátníků v centru města. Ulice lemovaly husté zástupy diváků, kterých se podle pořadatelů sešlo na 100.000. Na přehlídku se uklidnilo i nepříznivé počasí, které v minulých dnech deštěm znepříjemňovalo program oslav. Na historických autech, která přivezli vojenští nadšenci z Česka, Nizozemí, Anglie, Švýcarska a Belgie, se přehlídky zúčastnilo také pět desítek amerických a belgických veteránů. Mužů, kteří jako mladí vojáci Plzeň v roce 1945 osvobozovali. Bělovlasí muži, mnozí z nich ve vojenských uniformách, nestačili rozdávat divákům podpisy a třást si s nimi rukou. V Plzni je lidé poznávají a vítají je potleskem a máváním vlajkami. Vojenská přehlídka měla osm částí, v čele jely džípy představující štáb 3. armády, které velel generál George Patton. Následovala vozidla průzkumné jednotky 16. obrněné divize, která 6. května 1945 v 08:20 jako první vstoupila do Plzně. Pak pochodovala 26. pěší divize US Army. Jako další se představila Armáda ČR - přehlídky se účastnilo 120 profesionálů ze 33. výcvikového střediska ze Stříbra. Tento útvar je historicky nejstarší v české armádě - jeho historie sahá do roku 1629. Sobotní přehlídka byla přesto jednou z posledních prezentací útvaru, který bude na konci roku v rámci reorganizace armády zrušen. V přehlídce pochodovali i členové vojenské hudby a asi 30 amerických vojáků z letecké základny v Hanau v Německu. Vrcholem přehlídky byla pak kolona více než 200 vojenských historických aut s mávajícími americkými a belgickými veterány. Mezi vozidly se objevily i motocykly, nákladní a pásová auta, vozy ambulance, pobřežní stráže a fotografů. Zlatým hřebem byl legendární tank Cromwell tažený na podvalníku. Přehlídku uzavřela kolona šesti vozidel současné české armády - štábní Land Rover, dvě samohybné kanónové houfnice Dana, dva raketomety a vyprošťovací automobilový jeřáb. O plzeňských oslavách se můžete více dozvědět v rubrice Události.

Monumentální bronzová socha generála George Pattona, jehož vojáci v květnu 1945 osvobodili západ Čech, stojí v Dýšině na Plzeňsku. Jejímu slavnostnímu odhalení přihlížely i za hustého deště stovky lidí, s dojetím a slzami v očích soše svého velitele salutovali i američtí veteráni, kteří jsou na Plzeňsku na oslavách osvobození. Hluboké dojetí nad poctami generálu Pattonovi neskrýval ani jeho vnuk George Patton Waters. Nevelká obec nedaleko Plzně se rozhodla umístit před svou základní školou sochu, která měla původně stát v Plzni. Tam se totiž zvedla vlna odporu kvůli jejímu autorovi, sochaři Jaroslavu Bockerovi vedenému v seznamech komunistické Státní bezpečnosti. Plzeňská radnice se rozhodla sochu nepodpořit, protože na ni také nebylo vypsáno výběrové řízení, později vypověděla i nájemní smlouvu na pozemek pod sochou. Se smíšenými pocity sledoval slavnost i Bocker skrytý v davu lidí. "Jsem nesmírně rád, že ta socha tady je, mám ale smíšené pocity a zatím nevím, co říct. Mně možná až po nějaké době dojde, že se vlastně stal malý zázrak, že ta socha je postavená a slouží lidem," řekl ČTK Bocker. Kampaň proti němu se ho prý dotkla. Slov se nedostávalo ani mnoha veteránům, kteří sochu uviděli. "Je to on, je to nádhera," s dojetím pouze šeptal Earl Ingram. "Jsou věci a jsou lidé, které v životě nezapomenete. Pro mě to byla druhá světová válka, válka v Koreji a z lidí právě generál Patton - skvělý muž, skvělý vůdce. Jsem hrdý, že jsem pod ním sloužil," dodal další z veteránů Leonard Melvin. Podle starostky Dýšiny Václavy Kuklíkové bylo na konci války v části obce nazvané Nová Huť velitelství 22. sboru Pattonovy armády. Sám generál do obce jezdil, měl tu polní letiště a učinil zde i určitá historická rozhodnutí. "Chtěli jsme především oddělit výtvarno od politikaření, sochu a význam generála Pattona od politikaření a chtěli jsme důstojně oslavit 60. výročí osvobození," řekla ČTK starostka. Ve svém emotivním projevu několikrát zdůraznila, že obec se nebála vztyčit sochu, která vzbudila tolik emocí. "Tato akce patří do 60. výročí oslav osvobození, vojska generála Pattona osvobodila západní Čechy, a ta socha tu už měla být dávno," řekl ČTK náčelník generálního štábu Pavel Štefka, který se slavnosti také účastnil.

Vzrušená atmosféra pražských květnových dní roku 1945 zavládla v sobotu v Chodově na Jižním Městě. Na louce u Chodovské tvrze se rozhořel v podání členů klubů vojenské historie boj s nacisty, který svedli před šedesáti lety místní lidé. Světlice, střelba z pušek, samopalů a děl, funkční vojenská motorová vozidla a účinkující v dobových uniformách přesvědčivě vtáhli přihlížející do děje. Výkon vítězů i poražených odměnili diváci dlouhým potleskem. Téměř hodinu staří i mladí napjatě sledovali vývoj konfliktu, stupňující se boj obránců Chodova s přesilou německých příslušníků zbraní SS. Fandili českým četníkům, hasičům, vojákům i ozbrojeným civilistům a komentovali každého padlého na obou stranách. Mnoho z nich se snažilo fotoaparáty a kamerami zachytit vypjaté okamžiky, a zejména ty, v nichž hlavní roli sehrála motorizovaná vojenská technika. Objektivy především směřovaly na obrněný transportér, vojenské motorky a tank T 34, který o vítězství obránců rozhodl.

Chodov se koncem války měnil ze zemědělské obce na předměstí Prahy. V době květnového povstání se začal opevňovat. Na silnicích rostly barikády, kolem obce stály ozbrojené hlídky. Odpoledne 7. května zaútočilo na Chodov na 400 příslušníků německé armády vyzbrojených i děly, minomety a kulomety. Chodovským přišli pomoci dobrovolníci z Hájů, Vršovic, Záběhlic a Průhonic. Několik domů v Chodově nacisté těžce poškodili, vraždili lidi i v domech, házeli granáty do sklepů, kde se obyvatelé ukrývali. Nové posily z Uhříněvsi a Hostivaře situaci změnily a před půlnocí se začali nacisté stahovat. V boji zahynulo téměř 50 obránců Chodova a bezbranných civilistů. Jejich jména připomíná pamětní deska v chodovské škole. První jednotky Sovětské armády se v Chodově objevily 9. května po poledni. Bojová ukázka členů historické skupiny Četnická pátrací stanice Praha a dalších klubů vojenské historie nebyla přesnou rekonstrukcí tehdejších událostí. Měla jen připomenout pohnuté okamžiky posledních válečných dní v Praze.

Rekonstrukci bojů o Český rozhlas, konanou u příležitosti 60. výročí Pražského povstání, v sobotu odpoledne v dešti shlédlo zhruba 8000 lidí. Zaplnili Vinohradskou třídu u budovy rádia i přilehlé ulice. Samotnou bitku doplnily dobové vozy, tramvaje i původní dopravní značky a názvy ulic. Po bojové ukázce dostali pamětníci povstání odznaky. Akce navázala na o něco menší čtvrteční podívanou, při které předvedli členové historických klubů, převlečení za české povstalce na jedné straně a za německé jednotky SS na straně druhé, první den bojů o rozhlas. Němci při nich byli 5. května 1945 zatlačeni do suterénu rádia a museli se vzdát. V sobotu akci doplnil útok nacistického polopásového obrněného transportéru a další německé techniky, která se rozhodla dobýt budovu zpět. Kvůli nasazení obrněnců s těžší ráží byla střelba o poznání hlučnější než ve čtvrtek. Zvlášť dětem se ukázka přes deštivé počasí líbila. "Bylo to moc hezké, hlavně ty zvuky byly dobré. Déšť nám nevadil, jsme skauti," řekla ČTK asi desetiletá Veronika Samcová. Pamětník bojů o rozhlas Jaroslav Anděl tvrdí, že sobotní rekonstrukce skutečné střetnutí před 60 lety přiblížila jen z části. "Ono to úplně takhle neprobíhalo, tenkrát tady zasáhl bombardér, který tady na rádio pustil bombu. Zabilo to tam přes 50 lidí," vzpomínal. Vyznamenání Bojovník rozhlasu dostali pamětníci Václav Šafr, Vladislav Baudisch, Rudof Heber, Antonín Štícha, Lubor Šušlík a náměstek policejního prezidenta Oldřich Martinů. Při potyčkách v budově Českého rozhlasu mezi 5. a 8. květnem 1945 padlo 89 jeho pracovníků, českých policistů a dalších povstalců. Boje u rozhlasu patřily v rámci Pražského povstání k těm nejtvrdším. Více se o rekonstrukci bojů o rozhlas dozvíte v rubrice Události.

Mluvčí vlády Veronika Skořepová v sobotu odstoupila ze své funkce. Nechce diskreditovat vládu a zároveň odmítá spekulace o údajných nesprávných faktech v jejím životopise, o kterých v pátek informovala média. ČTK to řekla Skořepová. Mluvčí nového kabinetu Jiřího Paroubka se přitom stala teprve před několika dny. "Cítím, že jsem se stala, možná i částečně kvůli vlastnímu neobratnému vyjádření v tisku, objektem sílící negativní mediální kampaně," sdělila. Paroubek ČTK řekl, že důvodem odchodu Skořepové rozhodně nejsou "nepřesnosti" v jejím životopise. "Ty důvody nevyplývají ani z naší spolupráce, ta byla výborná až vynikající," prohlásil premiér. Za příčinu odstoupení mluvčí považuje rozhovor, který poskytla čtvrtečnímu magazínu Mladé fronty Dnes. "Vybočil z obvyklé profesionality," poznamenal. Zatím nemá jasno, kdo a kdy by mohl Skořepovou nahradit.

Média v pátek informovala o tom, že Skořepová ve svém životopisu mimo jiné uvedla praxi ve funkcích, ve kterých nikdy nepracovala. Pětadvacetiletá bývalá novinářka od ledna dělala mluvčí Paroubkova ministerstva pro místní rozvoj. Skořepová se v rozhovoru pro magazín Mladé fronty Dnes přiznala k tomu, že má mezery ve vzdělání. Absolvovala střední průmyslovou školu textilní. Dva roky studovala vyšší odbornou školu, obor finance a řízení. Studium však nedokončila. Problémy má také se znalostí cizích jazyků. "Angličtinu beru od nuly. Sice jsem z ní maturovala, ale mám mezery. Přiznávám, že vzdělání je mým nedostatkem. Mám praxi, zkušenosti, ale vzdělání mi chybí. Platí to obecně i v jazycích," řekla ve čtvrtečním rozhovoru. Skořepová také přiznala nedostatky ve znalostech politiky a ekonomie.

Město Bělá pod Bezdězem na Mladoboleslavsku nebude moci zatím přeměnit vojenský areál Vazačka na průmyslovou zónu. Proti původním předpokladům armáda dosud prostor neuvolnila a bude areál využívat zřejmě až do konce roku 2006, řekla ČTK starostka Daniela Vernerová. Podle původních plánů armády totiž měla bělská posádka zdejší areál opustit ke konci roku 2004. Město proto začalo projednávat potřebnou změnu územního plánu a v předstihu jednat i s možnými zájemci o využití této zóny. Změny v armádní koncepci ale jednání zastavily a podle starostky není ani jisté, zda se armádě podaří areál do konce příštího roku skutečně vyklidit. Areál Vazačka má přitom podle ní velmi dobré předpoklady pro průmyslové využití. Je až za městem a přitom je napojen na všechny inženýrské sítě a v blízkosti frekventované silnice první třídy mezi Českou Lípou a Mladou Boleslaví. Podnikatelé i z řad místních firem podle Vernerové měli o Vazačku zájem, ale nyní je budoucnost areálu opět nejistá. Vernerové by nevadilo, kdyby armáda dále areál aktivně využívala jako ještě před několika lety. Ta jej však v současné době podle informací radnice využívá spíše jako sklad a stěhuje sem i další nepotřebný materiál z jiných rušených posádek. Vedení města již dříve upozorňovalo, že bude obtížné v tomto stádiu zabránit chátrání a devastaci areálu. "Jsme současným vývojem situace zklamáni," konstatovala starostka.

Stovky zastánců legalizace marihuany neodradil ani silný déšť, který se v sobotu odpoledne snášel na Prahu. Účastníky akce Million Marihuana March jen přinutil schovat se pod stromy a opustit místa na trávníku, kde předtím polehávali a tančili. Koncert prokládali pořadatelé výstupy několika zastánců legalizace marihuany. Marek Jehlička, který vystupuje jako konopný ombudsman, přivedl na pódium například Petra Žáčka. Tento muž je trestně stíhán za to, že pěstuje konopí pro stavbu svého domu. Staví ho z konopí technického, které je jiné než konopí, jež se užívá ke kouření a které má nižší obsah THC. Policie v Žáčkově konopí zjistila o tři setiny procenta více THC, než může technické konopí obsahovat. Kvůli tomu je Žáček souzen a 19. května má již páté soudní jednání. Sám tvrdí, že semena technického konopí koupil v běžné prodejně, jež má k těmto úkonům licenci. Ukončení trestního stíhání lidí obviněných či vězněných v souvislosti s marihuanou je tradičním požadavkem akce Million Marihuana March. Podle pořadatelů se podobné shromáždění jako v Praze letos koná ve 156 městech 31 států na pěti kontinentech. Česko patří podle informací evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost k zemím s nejvyšším podílem dospívajících, kteří alespoň jednou kouřili marihuanu. Odpor společnosti k užívání marihuany pomalu klesá, ke zkušenostem s ní se přiznávají i někteří politici, část z nich by dokonce legalizaci této drogy podpořila. Podle psychologa Ivana Doudy bude marihuana do deseti let v celé Evropě fakticky dekriminalizována. Kvůli dnes platným zákonům je však mnoho lidí za užívání marihuany trestně stíháno, a to i přesto, že podle odborníků i zastánců této drogy jsou její účinky pro zdraví člověka prokazatelně bezpečnější než alkohol.