Zprávy | Z archivu rubriky


Demokracii nelze brát jako samozřejmost a na totalitu komunistického režimu nelze zapomínat. Ve svých projevech to uváděli politici, kteří si spolu s pamětníky přišli k budově Českého rozhlasu v Praze připomenout 36. výročí vpádu vojsk někdejší Varšavské smlouvy do Československa. Pietní akce se zúčastnila také stovka lidí převážně staršího a středního věku i několik mladých aktivistů petiční akce Stop komunismu. Potleskem a souhlasným voláním odměnili výzvu předsedy Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka (ČSSD), aby se současní politici poučili z chyb svých předchůdců z konce 60. let. Zaorálek uvedl, že snaha vytvořit svobodnější podobu života v Československu neskončila pod pásy tanků okupačních armád, ale o až o rok později při potlačení demonstrace československými ozbrojenými složkami. Teprve srpen 1969 znamenal podle Zaorálka začátek dvou desetiletí normalizace. "Tehdy to nebyly zahraniční armády, ale selhání politických elit, které se nedokázaly opřít o lid a o důvěru v lid, protože neměly dost sebedůvěry," prohlásil Zaorálek. Za největší závazek vůči obětem boje proti totalitě z let 1968 a 1969 proto považuje "důvěru a odvahu dělat otevřenou politiku". Před zapomínáním na komunistickou totalitu varoval pražský primátor Pavel Bém (ODS). "Každý pátý občan České republiky je připraven ve volbách docela klidně zapomenout, že nějaký totalitní režim vůbec kdy byl, a znovu volí komunistickou stranu," prohlásil. Vyjádřil vděčnost těm, kteří se postavili proti okupačním vojákům, ale i těm, kteří dvě desetiletí přestáli s nezkřivenou páteří". "Děkujeme, že jste nám nedovolili zapomenout, že svoboda existuje a že za ni máme bojovat," dodal. I jeho projev provázely souhlasné výkřiky aktivistů petice Stop komunismu, kteří vynikali mezi ostatními příchozími také díky svým transparentům a odění. Požadovali odstoupení bývalých komunistů ze všech vládních funkcí, potrestání a zákaz komunistické strany. Na sobě měli červená trička s přeškrtnutým komunistickým symbolem - překříženým srpem a kladivem. Aktéři pietního shromáždění z řad prezidentské kanceláře, parlamentu, vlády, ministerstva obrany či hlavního města, uctili památku obětí srpnových dnů také položením věnců pod pamětní desku se jmény 15 lidí, kteří zde zahynuli. U budovy Českého rozhlasu na Vinohradské třídě se v první den intervence odehrávaly nejtvrdší střety mezi okupačními vojáky a obyvateli hlavního města. První týdny zahynulo v důsledku invaze, kterou provedla vojska především z okolním zemí bývalého socialistického tábora, přes 90 lidí a několik set jich bylo zraněno. Mezi oběťmi byly i tři děti ve věku do 15 let, devět mladistvých a 27 lidí mladších 30 let.

Od 21. srpna do 3. září 1968 zemřelo při demonstracích proti obsazení Československa vojsky tehdejší Varšavské smlouvy 72 lidí. Jen během prvního dne okupace bylo zabito 58 lidí, z toho 15 u budovy Československého rozhlasu v Praze. Těžké zranění utrpělo 267 lidí. Vyplývá to z nejnovějšího šetření Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Uvedené počty se neustále doplňují. Základní údaje vycházejí z oficiálních zpráv po roce 1969 a ze statistik ministerstva zdravotnictví. ÚDV ovšem také pátral v archivech okresních a krajských nemocnic a v tisku uveřejnil výzvu, aby se přihlásili případní svědkové. Podle vedoucího oddělení dokumentace ÚDV Jana Kalouse nejsou počty stále definitivní. Zkresluje je totiž to, že se řada lidí ze strachu z možného postihu nenechala vůbec ošetřit. Mnozí také požádali lékaře, aby je neuváděl do zápisů.

Další vlna občanských nepokojů se zvedla v roce 1969. K prvnímu výročí okupace bylo při protestních demonstracích pět lidí zabito a 49 zraněno. Tehdy se již režim snažil potlačit nepokoje vlastními silami. Proti demonstrantům zasahovaly výhradně československé ozbrojené složky: Lidové milice, armáda a nově zřízené speciální pořádkové jednotky - předchůdci pozdějších pohotovostních pluků, které zasahovaly například v lednu 1989 během Palachova týdne. V roce 1969 potlačovalo demonstrace v Praze 3500 členů Lidových milicí a 2100 vojáků.

V roce 1968 postupovali kriminalisté podle Kalouse při vyšetřování násilných úmrtí ještě standardním způsobem. Ve většině případů došli k závěru, že pachatel je příslušník spojeneckých vojsk. Nikdy se jim ho však nepodařilo zjistit, neboť vojáci podezřelí z násilností se vždy urychleně transportovali do rodné země. V roce 1969 už ale kriminalisté nevyslýchali svědky a neprováděly se ani balistické zkoušky, které by mohly určit pachatele střelby.

V souvislosti s okupací v roce 1968 bylo z vlastizrady obviněno 13 státních a armádních funkcionářů, kteří údajně vstup okupačních armád sami iniciovali anebo mu napomáhali. Mezi obviněnými byli například Miloš Jakeš, Jozef Lenárt či Zdeněk Mlynář. Jediným odsouzeným je zatím Karel Hoffmann, který si v srpnu začal odpykávat svůj čtyřletý trest.

Dalších dvacet budoucích iráckých policistů ve čtvrtek slavnostně uzavřelo třítýdenní odborný kurz vyšetřování u kontingentu české vojenské policie nedaleko jihoirácké Basry. ČTK o tom informoval major Petr Sýkora z tiskové a informační služby českého ministerstva obrany. Češi již vyškolili přibližně 3000 iráckých civilních policistů. Čeští instruktoři ze základny v jihoirácké Šaíbě své svěřence cvičili v technikách ohledávání a zajišťování místa trestného činu, zajišťování různých druhů stop a v jejich dokumentaci. Součástí kurzu byla i taktika při vedení dalšího pátrání, získávání informací a vedení výslechů. "Irácké policisty tyto metody překvapily svou jednoduchostí a účinností. Přitom mnoho z nich již má kriminalistické zkušenosti z praxe. Byli to velmi pozorní posluchači", řekl velitel českého kontingentu podplukovník Luboš Bahník.

Čeští vojenští policisté pokračují i v organizaci a vedení kurzů střelecké přípravy, služebních zákroků a sebeobrany na policejní akademii v Zubajru. "O možnost absolvovat některý z odborných kurzů pod vedením českých vojenských policistů je mezi iráckými studenty velký zájem. Mnozí z posluchačů však nemohou pochopit, s jakou lehkostí naši instruktoři při tělesné přípravě před výcvikem provádějí za současných teplot kliky a další cviky," dodal Bahník.

V Iráku Češi pracují v mnohonárodní divizi pod britským velením. Česká republika má nyní v Iráku asi stovku vojenských policistů, jejichž mandát po ročním působení v prosinci skončí. V britské vojenské nemocnici nedaleko Basry slouží desítka českých zdravotníků, kteří zde zůstanou i v příštím roce.

Národní park České Švýcarsko zvažuje, zda bude usilovat o zápis do seznamu památek světového dědictví UNESCO. Pokud by se to podařilo, stal by se park první českou přírodní lokalitou v seznamu. "Region by se tím výrazně zviditelnil na české i evropské mapě," řekl ČTK ředitel parku Zdeněk Patzelt. Správci parku nyní zvažují, zda se do náročného procesu, který trvá zhruba dva roky, pustí. Lokalita totiž musí splňovat náročné podmínky. "Neuvážená nominace může náš plán předem zničit," zdůraznil Patzelt. Aktivity parku podporují obce na české i saské straně.

České a Saské Švýcarsko společně tvoří oblast Labských pískovců. Podle odborníků má lokalita díky svým jedinečným přírodním hodnotám velkou šanci být do seznamu UNESCO zapsána. Pokud by se tak stalo, region by měl velkou příležitost pro rozvoj cestovního ruchu. Obavy správci mají z návalu turistů. "Zejména máme strach z těch klientů, kteří se zaměřují právě pouze na památky UNESCO," uvedl Patzelt. "I proto je potřeba nominaci zvážit," dodal. Zatím problémy s návštěvníky správci nejmladšího českého národního parku nemají. Výrazně se přitom letos zvýšil počet turistů z Nizozemska. Správa proto v létě zavedla možnost procházet parkem společně s průvodcem.

Na seznamu UNESCO je zapsán například Národní park Grand Canyon v USA, Bělověžský prales v Polsku, Plitvická jezera v Chorvatsku či krasové jeskyně na Slovensku. Z České republiky v seznamu přírodní lokalita zatím chybí. O zápis už požádala Správa chráněné krajinné oblasti Labské pískovce, která chce, aby na seznamu byl Labský kaňon.