Zprávy | Z archivu rubriky


"Hlavní výzvou pro evropské země je naučit se intenzívní spolupráci v boji proti mezinárodním zločineckým organizacím," řekl svým kolegům z 27 států český ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš. Vyzval členy EU, aby nečekali na rozšíření a rychle začlenili kandidátské země do existujících struktur, zejména Europolu a organizace Eurojust pro soudní spolupráci. Je třeba si uvědomit, pokračoval Bureš, že jakékoli otálení jen zvyšuje náskok zločinných organizací. "Patnáctka" v pátek shodou okolností schválila rámcové rozhodnutí, v němž definovala skutkovou podstatu trestného činu obchodování s lidmi a zavázala se ho trestat sazbami odnětí svobody, jejichž horní hranice nesmí klesnout pod osm let. Návrh předložený Evropskou komisí v prosinci 2000 prošel poté, co Rakousko, Dánsko a Německo stáhly výhrady týkající se sladění nejnižší maximální trestní sazby. Ministři spravedlnosti a vnitra z členských a kandidátských zemí se shodli na dvanáctibodovém programu, který zahrnuje rychlou výměnu informací o případech obchodování s lidmi, vytváření specializovaných meziresortních týmů, operativní spolupráci, sladění trestněprávního pojetí obchodování s lidmi, ale i širší související jevy jako je boj proti korupci a proti padělání dokumentů. Dohodli se, že jejich policejní orgány budou poskytovat Europolu informace o podezřelých osobách a organizacích. Na jejich základě a podle vlastních údajů bude Europol zpracovávat analýzy a předávat je zainteresovaným zemím. Kandidátské státy by měly být podle dokumentu zahrnuty do každoroční zprávy Europolu o obchodování s lidmi.

Občané České republiky mají právo podnikat v členských státech EU bez diskriminace, ovšem za podmínky, že vstoupí na jejich území legálně a za tímto účelem, rozhodl Evropský soudní dvůr. Dal tak za pravdu britským úřadům, které zamítly povolení k pobytu dvěma českým občanům, neúspěšným žadatelům o azyl. Soud dospěl k závěru, že členský stát unie nesmí odepřít povolení k pobytu občanovi kandidátské země kvůli jeho národnosti nebo státní příslušnosti, kvůli předpisům omezujícím imigraci nebo kvůli situaci na domácím trhu pracovních sil. Potvrdil tak pasáž z evropských dohod (asociačních smluv), které opravňují občany kandidátských zemí podnikat v EU bez diskriminace. Toto veliké "ano" ve prospěch českých občanů doprovází ovšem stejně velké "ale". Podle soudu mohou úřady členských států zkoumat, zda žadatel chce skutečně podnikat, nebo se spíše nechat zaměstnat, což je zakázáno. Především však mohou detailně posuzovat jeho podnikatelský záměr a plán, finanční zajištění a hospodářskou udržitelnost. Vstoupit do členské země EU za účelem podnikání lze podle soudu pouze v souladu s národními předpisy. Smůlu mají tedy ti, kdo přijedou jako turisté a pak se z nich stanou individuální podnikatelé nebo si založí firmu. Obdobně jsou na tom ti, komu je zamítnuta žádost o azyl, nebo ti, komu vyprší pracovní smlouva, případně povolení k pobytu za účelem studia. Soud pouze obecně podotkl, že opatření národních úřadů nesmějí poškozovat samu podstatu práva občanů kandidátských zemí na vstup do členských států EU, pobyt a podnikání na jejich území. Připomněl, že další práva těchto osob plynou ze základních konvencí o ochraně lidských práv. Z rozsudku tedy vyplývá, že Británie nebo kterákoli jiná země EU nesmí zamezit podnikatelským záměrům Čecha na svém území, pokud tam přijede s tímto úmyslem a má životaschopný projekt.