Mikuláš
Představa Mikuláše jako světce, který v předvečer svého svátku nosí hodným dětem dárky, zkouší je z modliteb a bible, je typická pro katolické země. Dnes se dětí a rodičů většinou ptá, zda byly děti v průběhu roku hodné, nezlobily a poslouchaly rodiče a podle odpovědí je obdaruje mikulášskou nadílkou - ovocem a nejrůznějšími pamlsky.
Mikuláš nenavštěvuje děti sám, doprovází ho čert, s rohy, dlouhým červeným jazykem, kterému zvířecí podobu dodává chlupatý černý kožich a další nezbytné čertovské doplňky - ocas, řetěz a metla, kterou vyplácí nezbedné děti. Protiváhou čerta je anděl, který děti před čertem chrání. Anděl se dětem představuje v bílých šatech, s papírovými křídly a hvězdou na čele.
O životě a skutcích svatého Mikuláše existují rozsáhlé legendy, které se tradují v nejrůznějších podobách. Mikuláš se podle nich narodil kolem roku 250 či 260 na jihozápadě Malé Asie ve městě Patara v rodině zbožných a zámožných křesťanů. Po smrti rodičů rozdal vše chudým. Slavnou se stala následující legenda o jeho štědrosti:
V Pataře žil jistý chudý soused, který měl tři dcery a dostal se do takových dluhů, že mu zbývalo jediné - prodat své dcery do nevěstince. Když se o tom dozvěděl Mikuláš, vhazoval otevřeným oknem do ložnice dívek tři noci za sebou peníze, kterými jejich otec nejen splatil své dluhy, ale ještě mu zbylo na věno pro všechny tři. Před vděčností lidí ve svém rodném městě pak Mikuláš odešel do Svaté země.
Při návratu z Palestiny byl Mikuláš jmenován biskupem ve městě Myra. Předtím, než se tak stalo, se totiž v Myře objevil anděl, který přikázal jmenovat na biskupský stolec prvního člověka, který vstoupí druhý den ráno do kostela. A tím prvním byl právě domů se vracející Mikuláš. Zpočátku pro své křesťanské předsvědčení trpěl, neboť vládnoucí císař Dioklecián křesťany pronásledoval; byl vězněn a nucen žít nějakou dobu ve vyhnanství. Teprve císař Konstantin v roce 313 povolil křesťanství.
Mikuláš se tedy vrátil domů, kde se jako biskup proslavil svou horlivou obranou a šířením křesťanství. Mezi další svaté skutky patří pomoc námořníkům a rybářům, kteří se octli na moři v nouzi, vzkříšení tří nespravedlivě odsouzených vojáků a zavražděných chlapců. Mikuláš také zajistil lidem potravu v době hladomoru, když zázračně rozmnožil obilí, díky kterému měli dostatek chleba, bránil vdovy, děti, všechny ukřivděné a pronásledované.
Před smrtí navštívil Mikuláš Svatého Otce v Římě a na zpáteční cestě pobyl také v jihoitalském městě Bari, kam byly později přeneseny jeho ostatky. Zemřel ve věku okolo devadesáti let a byl pochován v Myře. Zázraky se děly i po jeho smrti - z hrobu vytryskly dva zázračné léčivé prameny. Mikuláš pomáhal i po své smrti nejen věrným křesťanům, ale i těm, kteří nepřijali křest a obraceli se k němu v nouzi o pomoc.
V České republice mu bylo zasvěceno 124 kostelů. Mezi nejznámější a nejvýznamnější patří malostranský chrám sv. Mikuláše v Praze, který je jednou z nejcennějších barokních staveb.
Kult sv. Mikuláše se šířil od 6. století, kdy byl sv. Mikuláš chápán jako zastánce křesťanů před nevěřícími. Do Evropy tento kult pronikal obchodními cestami a prostřednictvím poutí do Svaté země. Do severoevropských měst kult přinesli normanští námořníci. Nejznámějším západoevropským kulturním centrem se stala severní Francie, kde Mikuláš ochraňoval žáky nejprve v klášterních a brzy i ve světských školách. Představa Mikuláše-biskupa, patrona a ochránce, se šířila z Francie směrem na východ, a zároveň na sever přes Alpy z Itálie, takže se ve 12. století ujal i v Německu. Odtud se šířil do střední Evropy a v 15. století byl rozšířen po celé Evropě. Přijala jej řecká, pravoslavná i latinská církev.
All Rights Reserved
Prosím, pošlete nám své připomínky.