|
|
 | |
Jan Zajíc - se narodil 3. července 1950 ve Vítkově jako druhý syn Marty a Jaroslava Zajícových. Matka vyučovala na místní základní škole český jazyk některé přírodovědné předměty, otec byl drogistou. Oba Janovi sourozenci, starší bratr i o pět let mladší sestra, dostali jména po rodičích.
Dětství prožil Jan Zajíc v rodném městečku, kde také navštěvoval základní školu. V roce 1965 byl přijat na střední železniční průmyslovou školu v Šumperku.
Ač student školy s technickým zaměřením, věnoval stále více času četbě krásné literatury. Světlo světa spatřily i jeho první básně. Polednové společenské dění roku 1968 Jan Zajíc velmi přivítal. V Šumperku se účastnil řady mítinků a vystupoval na schůzích: patřil k nejaktivnějším diskutujícím. Pro srpnovou invazi vojsk Varšavské smlouvy měl jen slova odsouzení. Litoval, že naše armáda nebojovala, chtěl se hlásit do domobrany.
Když se v polovině ledna 1969 dozvěděl o sebeupálení Jana Palacha, nahlásil ve škole, že je nemocný a jede domů. Odcestoval však do Prahy, kde se u sochy sv. Václava zúčastnil protestní hladovky, která trvala do Palachova pohřbu. Zde se také seznámil s Oldřichem Vítem, studentem Husovy bohoslovecké fakulty, pozdějším adresátem jednoho z dopisů na rozloučenou.
Rozhodnutí stát se Palachovým nástupcem v Janu Zajícovi uzrálo během února. Se svým záměrem se mezi kamarády nikterak netajil, nikdo však nevěřil v opravdovost jeho úmyslu.
Ráno 25. února 1969 odjel Jan Zajíc ze Šumperka do Prahy. Vezl s sebou kufřík, v němž měl několik dopisů a výzvu občanům Československa, určenou k rozmnožení a přepsanou na bláně. Doprovázeli ho tři spolužáci z průmyslovky.
V Praze si koupil kyselinu, několik lahví benzinového čističe a pastu na parkety, jíž si na toaletě potřel celé tělo. Svým průvodcům předal blánu i vzkazy pro Oldřicha Víta a rozloučil se s nimi.
Okolo půl druhé odpoledne zašel do průjezdu domu č. 39 na Václavském náměstí. Zde vypil kyselinu, polil se čistícím prostředkem a zapálil se. Z průjezdu se mu však nepodařilo vyběhnout - po několika krocích upadl a na místě zemřel.
Jan si přál, aby se jeho pohřeb konal v Praze. Tomu ovšem Bezpečnost zabránila. Jan Zajíc byl proto pochován 2. března ve Vítkově. Na jeho poslední cestu ho přišly vyprovodit tisíce lidí.
|
|
|
|
