|
|
 | |
Evžen Plocek - se narodil 29. října 1929 v Jihlavě v dělnické rodině. Rodiče, František a Marie Plockovi, byli katolíci. Jeho o rok starší bratr dostal jméno po otci.
Oba chlapci navštěvovali v dětství tělovýchovný spolek Orel a dělnický skautský oddíl.
V roce 1943, po ukončení základní školy, se začal Evžen Plocek učit nástrojářem. Po válce nastoupil ve své profesi v jihlavském Motorpalu. V tomto podniku pracoval v různých místech a funkcích celý život.
V roce 1955 vstoupil do KSČ a přešel z nářaďovny na placené místo předsedy ROH. Složil maturitu a v roce 1958 začal dálkově studovat Vysokou školu ekonomickou v Praze. Díky doplněnému vzdělání a osobním schopnostem se stal vedoucím obchodního úseku a později dokonce náměstkem ředitele.
Pracovní úspěchy provázel klidný rodinný život. V roce 1953 se Evžen Plocek oženil. Jeho manželka Zdena pracovala u téhož podniku jako administrativně - technická pracovnice. Po roce společného života se manželům Plockovým narodil syn Jiří. Mezi otcem a synem vznikl velice pěkný vztah.
Evžen Plocek nadšeně podporoval polednové změny v roce 1968. Jako funkcionář se těšil důvěře okolí. Na krajské konferenci v Brně byl zvolen delegátem XIV. sjezdu KSČ. Účast na něm podpořila jeho rozhodnutí pokračovat v reformní činnosti i po invazi vojsk států Varšavské smlouvy. Po dubnovém plénu si však uvědomil neuskutečnitelnost svých snah. Obával se návratu do předlednových poměrů.
4. dubna 1969, na Velký pátek, odjel Evžen Plocek z práce na jihlavské náměstí. Stavil se u rodičů. Okolo šesté hodiny večerní se v průjezdu polil ředidlem a znovu vyšel na náměstí. Vydal se k budově okresního výboru KSČ. Cestou odhodil dva složené papíry s textem: " Pravda je revoluční - napsal Antonio Gramsci" a " Jsem pro lidskou tvář - nesnáším necit - Evžen". Před sídlem strany škrtl sirkou. Ředidlo se vznítilo. Protože na náměstí stály houpačky a kolotoče, lidé se domnívali, že sledují nějakou pouťovou atrakci. Až po chvíli přispěchali na pomoc.
Evžen Plocek byl odvezen do jihlavské nemocnice, kde 9. dubna 1969 skonal.
Přes mnohé překážky se pracovníkům Motorpalu podařilo uspořádat v Jihlavě veřejný pohřeb. Do centrálního tisku však o sebeupálení Evžena Plocka neproniklo ani slovo. Jeho oběť zůstala utajena. Přišla do doby, kdy už oba naše národy ponižující důsledky intervence přijaly.
|
|
|
|
