|
|
 | |
Jan Palach se narodil 11. srpna 1948. Jeho rodiče, Josef a Libuše Palachovi, pracovali ve vlastní cukrářské dílně a obchodně; později, když jim byla živnost v důsledku poúnorových změn zabavena, živil se otec jako řadový dělník v pekárnách , matka prodávala. Jan byl jejich druhým synem, první Jiří, přišel na svět o sedm let dříve. Rodina se hlásila k evangelictví.
Dětství a mládí prožil Jan Palach ve Všetatech, kde také vychodil základní školu. Když mu bylo třináct let, zemřel mu otec. Chlapec to nesl těžce, neboť Josef Palach se svým synům velmi věnoval.
V roce 1963 složil Jan Palach přijímací zkoušky a byl přijat na mělnické gymnázium. Zde se začal zájmově vyhraňovat. Jeho nejoblíbenějším předmětem se stal dějepis. Inklinoval i k dalším humanitárním oborům - od dětství náruživě rád četl.
Proto když v roce 1966 zakončil střední školu maturitou, podal přihlášku na filozofickou fakultu do Prahy. Požadovkům pohovorů vyhověl, pro velký počet uchazečů však nebyl přijat. Začal tedy studovat vysokou školu ekonomickou, kde absolvoval čtyři semestry.
Na této škole prožíval i společenský pohyb roku 1968. Proces nadšeně podporovala většina vysokoškoláků, nepochybně byl mezi nimy i Jan Palach. O svých dvojích prázdninách cestoval dvakrát do zahraničí. Se studentskou brigádou navštívil tehdejší Sovětský svaz, sám jel pracovat do Francie.
V dramatickém podzimu 1968 měl Jan Palach jeden osobní důvod k radosti: podařilo se mu přestoupit na filozofickou fakultu na obor historie - politická ekonomie. Zde se v listopadu aktivně zúčastnil okupační stávky.
Za dob pražských studií Jan pravidelně navštěvoval matku ve Všetatech. Odjel za ní samozřejmě i v této pohnuté době na vánoce a Nový rok. Do Prahy se vrátil v prvních lednových dnech. Účastnil se běžného denního života, plnil své školní povinnosti, konzultoval seminární práci. 15. Ledna se účastnil pohřbu svého strýce nedaleko Všetat, v Libiši.
16. ledna odjel ranním vlakem do Prahy. Na koleji napsal poslední dopis určený ke zveřejnění. Jeden exemplář si vložil do aktovky, tři další adresoval Svazu spisovatelů, Luboši Holečkovi - aktivistovi studenstkého hnutí a Ladislavu Žižkovi, svému příteli z ekonomické školy, kterému přiložil ještě osobní pozdrav.
Okolo čtvrté hodiny stanul u rampy Národního muzea, polil se benzínem a zapálil. Hořící běžel přes křižovatku k Domu potravin. Cestou upadl. Zaměstanec dopravních podniků na něj hodil kožich. Podle výpovědí svědků byl Jan stále při vědomí.
Přivolaná sanitka ho odvezla na oddělení pro léčbu popálenin do Legerovy ulice. Osmdesát pět procent jeho těla zasáhly těžké popáleniny, většinou třetího stupně. Źil ještě tři dny. Zemřel 19. ledna 1969.
Pohřeb se konal v Praze 25. ledna. Byl důstojným a tichým vyjádřením všeobecného nesouhlasu s okupací země.
|
|
|
|
