|
Celý svět jakoby se už na Smetanu hroutil. Byl v něm pronásledovaným štvancem, chvíle jasnějšího vědomí vystřídavaly halucinace, kdy k němu přicházely zástupy krásných dam, jimž vlídně kynul a posílal je do Prahy, aby tam našly lepší zábavu, než u něho, nemocného starce. A partitura Violy vysávala jeho poslední síly. 
Právě práce na této partituře byla to poslední, co génius české hudby Bedřich Smetana napsal. V dubnu 1884 nastal den, kdy ještě Smetana komponoval a na arch své partitury jasnozřivě napsal i rozsudek: "Poslední arch". Tehdy navěky zmlkla jeho tvůrčí síla, podivuhodná a jedna z největších, která kdy byla člověku dána. Na návrh lékařů byl 22. dubna 1884 převezen do pražského ústavu pro choromyslné v Kateřinkách. Dopraveno bylo však už jen zhroucené tělo, které vysvobodila smrt za slunečného dne 12. května v půl páté odpoledně. Slavný pohřeb vyšel ze Staroměstského náměstí, z památného chrámu Matky Boží v Týně 15. května. Proměnil se v národní smuteční slavnost, s mrtvým mistrem se loučili spolky, korporace, umělci, cestu průvodu vroubily nespočetné davy lidí. U Národního divadla naposled Smetanu pozdravily fanfáry a poté průvod zamířil na památný Vyšehrad, kde bylo Smetanovo tělo uloženo do hrobu. V tento den ze scény Národního divadla symbolicky zazněla Prodaná nevěsta, nejjásavější to odkaz Smetanův...
|
