|
Stejně jako Olšanské hřbitovy, byl i Malostranský hřbitov, jinak Košířský, zřízen za doby morové epidemie v roce 1680. V jeho východním rohu stála kaplička, jako na hřbitovech Olšanských, zasvěcená patronu morem ohrožených - sv. Rochu a vztyčen tu byl i morový kříž. Zásluha o založení Malostranského hřbitova, u Plzeňské ulice v Košířích, se přičítá zdravotnímu radovi, lékaři a profesoru University Karlovy J. B. Mikanovi. Malostranský hřbitov však dlouho svému účelu nesloužil - roku 1786 byl vysvěcen, roku 1863 rozšířen, ale již v roce 1884 zrušen a zrušený hřbitov nahradil hřbitov na Malvazinkách. Dnes jsou na staré náhrobky s německými, latinskými a českými nápisy, porostlé stále zeleným břečťanem a jen občas zde zabliká světlo zapálené svíčky. Návštěvníci tohoto dnes opuštěného hřbitova, který poskytl Janu Nerudovi scenérii pro sbírku Hřbitovní kvítí i jednu z malostranských povídek, zde mohou vzpomenout například na přední architekty pražského baroku otce a syna Dienzenhoffery - Krištofa a Kiliána Ignáce. Nevelká oválná deska prozradí, že zde leží i F. X. Dušek, klavírista a skladatel a jeho žena Josefina, klavíristka, harfistka a především komorní pěvkyně, kteří v Praze hostili Johanna Wolfganga Mozarta na Bertramce, jež je od hřbitova vzdálená pár stovek metrů. Mozart také paní Josefině připsal árii Mia bella fiamma. Hřbitov se stal místem posledního odpočinku i dalších hudebníků i malířů - například Adolfa Kosárka a Josefa Hellicha.
|
