Kolem nás to bouchalo a my byli uprostřed, vzpomíná Milena Šotolová na bombardování na konci války

24-03-2020

Na konci války, před 75 lety se Praha stala několikrát cílem spojeneckého bombardování. Nejtragičtější, co do počtu obětí, bylo bombardování 14. února 1945, kdy si pro navigační chybu spletli Prahu s Drážďanami. 25. března došlo k útoku na strategické cíle v Libni, Kbelích a Vysočanech. Oba nálety si dobře pamatuje Milena Šotolová. Bylo jí v té době devět let a bydleli jen kousek od Emauzského kláštera.

Emauzský klášter po bombardování, foto: IPR PrahaEmauzský klášter po bombardování, foto: IPR Praha

"Na Popeleční středu byl první velký nálet, to byl ten, když si Prahu spletli s těmi Drážďanami. Za pár dní byl druhý nálet, ten byl slabší a odnesly to Vysočany. Tam, co jsme bydleli, žila i rodina Mlejnkova. Snoubenec jejich dcery Vlasty byl právě z Vysočan, kde byly takové malé domky. Ve sklepě si udělali kryt. Zasažená byla celá ulice, ale rodiče jejího mládence našli ve sklepě živé. Všichni, co u nás bydleli, se radovali, že Vlasta a ta rodina dopadli tak dobře."

Při zásahu krytu na Karlově náměstí mi umřela spolužačka

Milena Šotolová v té době bydlela v budově, kde je dnes ministerstvo spravedlnosti. Tatínek před válkou pracoval jako šofér na Hradě. Při prvním náletu padaly bomby i na zahradu před dům.

Budova nemocnice na Karlově námestí po bombardování, foto: IPR PrahaBudova nemocnice na Karlově námestí po bombardování, foto: IPR Praha "Když tatínek musel v roce 1939 odejít z Hradu, tak nám dali dvě místnosti na bydlení. Z oken jsme se koukali na Botanickou zahradu, která byla naproti. Nahoře byl velký dům, to byla kulisárna Národního divadla, která dostala přímý zásah. Bylo to dost dramatické, protože my jsme byli uprostřed bombardování. A pak, co bylo nejstrašnější, na Karlově náměstí, kde je nemocnice, byl podzemní kryt a tam bydlela moje spolužačka Anička Pospíšilová. Utíkali něco nakoupit a když běželi do krytu, tak dostal přímý zásah. Spolužačka umřela. Pak zásah dostala celá ta trasa: nemocnice, kostel Ignáce, Palackého most a pak porodnice, kde ale sídlilo gestapo, Emauzy. Takže my jsme byli uprostřed a okolo nás to dostávalo zásahy."

Na Prahu bylo svrženo přibližně 150 tun trhavých a zápalných bomb. Odhady uvádějí přibližně 700 mrtvých a 1200 zraněných. Zasaženo bylo 2500 pražských domů a bez přístřeší zůstalo 11.000 Pražanů.

Na zahradu padaly zápalné bomby

Požár průmyslového areálu v Libni, foto: IPR PrahaPožár průmyslového areálu v Libni, foto: IPR Praha "Máma nikdy nechtěla do krytu chodit, až při tom náletu. Paní učitelka nás po upozornění, že bombardovací letadla letí na Prahu, poslala domů. Šla jsem domů podél té vysoké zdi Emauz a doma otevřela přízemní okénko. Máma zrovna prala a vařila rajskou polévku, kterou jsem nenáviděla. U toho okénka jsem poslouchala, co hlásí rádio a před naše okno padlo něco kulatého. K nám do zahrady spadlo sedm zápalných bomb. V tu chvíli vedle z kanceláře litografie přiběhli pánové a ti nás sebrali a odvedli nás do krytu, který byl udělaný pro obyvatele toho objektu."

Při druhém bombardování 25. března 1945 došlo k útoku na strategické cíle v Libni, Kbelích a Vysočanech. Zemřelo 235 osob a zasaženo bylo 527 objektů. Pocity z náletů si paní Šotolová pamatuje dodnes. A paradoxně i něco jiného.

"Ono se to netýkalo vůbec toho náletu, ale pro mě byla hrozná ta rajská polévka. To si pamatuji nejvíc. My jsme potom jeli o prázdninách do Vyškova. A když přišla letní bouřka, tak jsem měla takový strach, protože ten nálet vydával zvuky, jako když se kácí stromy. To byla bouřka, jako když to padá. Tak jsem zalézala pod peřinu a brečela jsem, protože ten zvuk mě trápil."

Požár administrativní budovy promotorů v libeňském závodě Českomoravských strojíren, foto: IPR PrahaPožár administrativní budovy promotorů v libeňském závodě Českomoravských strojíren, foto: IPR Praha
24-03-2020