Archiv: Historie | Komunismus


Film Past režiséra Viktora Polesného vypráví dramatický příběh herečky Jiřiny Štěpničkové, která se stala obětí akce komunistické tajné policie. Snímek, který se zaměřuje převážně na období její nezdařené emigrace na Západ, uvede Česká televize 16. února. V hlavní úloze slavné herečky, která se na začátku padesátých let pokusila překročit státní hranice a strávila kvůli tomu deset let v komunistickém vězení, se představí Zuzana Stivínová. Tvůrci zdůraznili, že nejde o dokument, ale o umělecké dílo natočené podle knihy Šárky Maixnerové Past. V 50. letech požadovali tvrdý trest pro Štěpničkovou někteří její kolegové.

Na prezidenta Antonína Zápotockého se s žádostí o udělení milosti pro Štěpničkovou obrátili někteří představitelé české kultury, mimo jiné režisér Martin Frič, výtvarník Jiří Trnka nebo herci Ladislav Pešek, Jaroslav Průcha, Jaroslav Marvan, Bohuš Záhorský, Zdeněk Štěpánek, Dana Medřická a Jaroslav Vojta. Štěpničková (1912 - 1985) byla po dvoudenním procesu odsouzena v prosinci 1952 k patnácti letům vězení. Nakonec jí byl trest snížen na deset let. Téměř celých deset let strávila v pardubické věznici, podmíněné propuštění přišlo dva měsíce před prezidentskou amnestií v roce 1960. "Máma se o tom, že byla při pokusu o útěk vlákaná do pasti, dozvěděla až po rehabilitaci," řekl herec Jiří Štěpnička, který se zúčastnil projekce. Vzpomínal také na to, jak se v dětství naučil třeba propašovat své mamince hřebínek do vlasů do vězení, kam mohl na návštěvu čtyřikrát ročně.

Na poslední rozloučení s někdejším ministrem obrany, diplomatem a disidentem Lubošem Dobrovským přišlo do strašnického krematoria v Praze několik stovek lidí. Pohřbu osobnosti, která se podílela na porevolučním směřování Česka, se zúčastnila jeho rodina i přátelé z širokého spektra společenského života, přítomni byli bývalí i současní politici. U rakve drželi čestnou stráž vojáci. Luboš Dobrovský zemřel minulý čtvrtek ve věku 87 let. "Na českém hřišti neznám náhradníka, který by tě vystřídal," vzkázal Dobrovskému bývalý ministr obrany, někdejší disident Alexandr Vondra. Dobrovský šel podle něj vždy zpříma, nebral si servítky, mluvil precizně, ostře a rovně a mnoho lidí inspiroval svou akčností. Poznamenal, že zásadní přínos Dobrovského pro rychlý odchod ruských vojsk z Československa je dosud nedoceněn.

Dobrovský nastoupil koncem 50. let do rozhlasu, kde do začátku normalizace působil jako komentátor a zahraniční zpravodaj. Za normalizace byl skladníkem, čističem oken a topičem. Podepsal Chartu 77 a redigoval samizdatové publikace. V roce 1989 se stal mluvčím Občanského fóra, později nastoupil na ministerstvo zahraničí, od října 1990 do července 1992 byl československým ministrem obrany. Později vedl kancelář prezidenta Václava Havla a v letech 1996 až 2000 zastupoval Českou republiku jako velvyslanec v Rusku. V roce 2002 ho Havel ocenil Řádem Tomáše Garrigua Masaryka.